ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.1521.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 1521/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. ledna 2010 o dovolání obviněného J. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. srpna 2009, sp. zn. 5 To 376/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 74/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 16. června 2009, sp. zn. 1 T 74/2009, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. /skutek pod bodem 1) rozsudku/ a trestným činem ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. /skutek pod bodem 2) rozsudku/ a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání osmnácti měsíců.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že:
1) dne 25. 7. 2008 v době kolem 22:00 hodin, ve vinárně, nacházející se v kulturním domě v obci S., tedy na místě veřejnosti přístupném, fyzicky napadl M. J. a to tím způsobem, že ho chytil rukou pod krkem za mikinu a pěstí ho opakovaně, nejméně desetkrát, udeřil do hlavy a obličeje a to i přesto, že si M. J. bránil obličej rukama, po úderech M. J. upadl na zem, obžalovaný ho táhl asi pět metrů k baru, přičemž ho stále nezjištěným počtem úderů tloukl pěstmi do obličeje a hlavy, čímž M. J. způsobil pohmoždění obličeje, hematomy kolem očí, otok čela a překrvené spojivky,
2) dne 30. 10. 2008 v době kolem 16:30 hodin jel jako řidič nákladního motorového vozidla tovární značky VW LT 28 majitele J. H. – t., při jízdě po vedlejší komunikaci ve směru ulice P.-R. nedal na křižovatce silnice č. 347 v km 36,034 a silnice č. 37434, v B., přednost v jízdě osobnímu motorovému vozidlu značky Seat Cordoba majitele V. F., které ve směru ulice P.-R. řídila po hlavní komunikaci L. F., přičemž došlo ke střetu levé přední části motorového vozidla značky VW, které bylo po střetu odraženo vlevo mimo komunikaci s pravou přední částí motorového vozidla značky Seat, které bylo odraženo vlevo mimo komunikaci a v důsledku jednání obžalovaného J. H. došlo u L. F. ke zraněním, která spočívala v otřesu mozku, pohmoždění hlavy, pohmoždění krční páteře, hematomech, vymknutí krční páteře a povrchních poraněních hrudníku, na základě nichž byla citelně omezena v obvyklém způsobu života pod dobu nejméně sedmi dnů a její zranění si vyžádalo hospitalizaci na chirurgickém oddělení Nemocnice B. v období od 30. 10. 2008 do 6. 11. 2008, přičemž pracovní neschopnost trvala do 31. 12. 2008, když obžalovaný J. H. tak svým jednáním porušil §4 písm. a) a §22 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.
O odvolání obviněného J. H. rozhodl Krajský soud v Brně napadeným usnesením ze dne 26. srpna 2009, sp. zn. 5 To 376/2009, tak, že jej podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku obviněného, přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání podle písm. g), tj. že napadené rozhodnutí soudu spočívalo na nesprávném právním posouzení věci nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku směřujícím proti výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. namítl, že soudy v případě jednání popsaného pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně neučinily své právní závěry na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a o vině obviněného přes provedené dokazování existují důvodné pochybnosti, které měly vést k jeho zproštění. Soudy se především dostatečně nevypořádaly s obhajobou obviněného, že poškozenou viděl na dostatečnou vzdálenost a do vozovky by bezpečně vjel, pokud by před křižovatkou nenajel do výmolu na pravé straně vozovky, což zapříčinilo vypnutí motoru jeho vozidla, a tedy i výrazné zpomalení jím řízeného vozidla. Provedení dodatečných důkazů prokazujících tvrzení obviněného soudy pro větší časový odstup odmítly. Odmítnutí dalšího dokazování však nebylo opodstatněné. Vozidlo obviněného se nachází ve stále stejném technickém stavu a i na vozovce lze stále nalézt stejný výmol, který způsobil zpomalení jízdy obviněného. Okolnost, že obviněný do protokolu o nehodě technickou závadu vozidla neuvedl nemá větší význam, bezprostředně po dopravní nehodě jsou totiž její účastníci pod značným psychickým tlakem. Soudy se bezdůvodně přiklonily k výpovědi poškozené, která však obsahuje řadu rozporů (ohledně chování obviněného bezprostředně po autonehodě, jednání o náhradě vzniklé škody apod.). Nijak se nezabývaly zjišťováním rychlosti jízdy poškozené před nehodou, ani zjišťováním přesného místa a intenzity nárazu vozidla poškozené do vozidla obviněného. Tyto okolnosti přitom mají vliv na závěr, zda obviněný porušil ustanovení §4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. a dopustil se tak přestupku podle §22 odst. 1 tohoto zákona, i na závěr zda v posuzovaném případě byla dána trestní odpovědnost obviněného. Soudy podle názoru obviněného k dokazování přistupovaly jednostranně a porušily tak ustanovení §2 odst. 1, 4, 5 a 6 tr. ř., čl. 8 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 odst. 1 Ústavy. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Blansku zrušil, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nesprávně provedeného dokazování (soudy neprovedly důkazy navržené obhajobou a provedené důkazy nesprávně hodnotily). Dovolatel tak ve skutečnosti napadá ve věci učiněná skutková zjištění a předkládá vlastní, od zjištění soudů odlišnou, verzi skutkového děje (příčinou srážky vozidel nebylo porušení pravidel silničního provozu na straně obviněného, ale vnější soudy nezjištěné okolnosti – nerovnost na vozovce a následné vypnutí motoru vozidla obviněného). Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat.
Pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů, přitom vycházely zejména ze svědecké výpovědi poškozené L. F., o jejíž věrohodnosti nevznikla v průběhu řízení žádná pochybnost, ze svědeckých výpovědí J. H. a L. H., z výpovědi samotného obviněného, a z listinných důkazů (z protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne 30. 10. 2008 a fotodokumentace, a z lékařských zpráv – odborných vyjádření MUDr. H. K., praktické lékařky pro dospělé v R.-J., MUDr. P. H., neurologa Nemocnice B., a MUDr. F. Ř.,chirurga). Na základě těchto skutkových zjištění pak soudy dospěly k závěru, že obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnil skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. Pokud nalézací soud k návrhu obviněného některé důkazy neprovedl, pak tento svůj postup řádně a logicky zdůvodnil (srov. str. 7 rozsudku soudu prvního stupně). Je tedy zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.
V posuzované věci se tedy nejedná ani o případ, kdy jsou skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík