ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.184.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 184/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. února 2010 o dovolání obviněného K. S. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. listopadu 2009, sp. zn. 3 To 132/2009, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 7/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. 39 T 7/2009, byl obviněný K. S. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. a §222 odst. 1 tr. zák. /jednání popsané pod bodem 1) výroku rozsudku/ a pokusem trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zák. a §241 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 písm. a) tr. zák. /jednání popsané pod bodem 2) výroku rozsudku/, jehož se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Za to byl obviněnému za použití §40 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a ochranné léčení sexuologické ústavní formou zabezpečovací detence. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o povinnosti obviněného nahradit poškozené škodu.
K odvolání státního zástupce rozhodl Vrchní soud v Olomouci napadeným rozsudkem ze dne 4. listopadu 2009, sp. zn. 3 To 132/2009, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil ve výroku o trestu a ochranném opatření a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou a ochranné opatření zabezpečovací detenci.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že:
1) dne 2. 9. 2008 v odpoledních hodinách na ulici P.,, v N. m. n. M. fyzicky napadl tudy procházející A. U. tak, že k ní přistoupil, udeřil jí pěstí do obličeje pod pravé oko, poškozená upadla na zem, zatímco ležela na zádech, sprostě jí nadával, podařilo se jí vstát a utéci domů, odkud v úmyslu jít nakoupit vyšla před dům na ulici P.,, kde na ni čekal obžalovaný, který k ní přistoupil, uchopil jí jednou rukou za obě ruce, za zápěstí a druhou rukou jí pod pravé oko přiložil blíže nezjištěný žhavý předmět, kterým ji pálil, poté ji odstrčil oběma rukama až spadla na zem, pod celou dobu útoku jí opětovně vulgárně nadával, poškozená v důsledku napadení utrpěla zranění, a to krevní podlitinu pod pravým okem, v daném případě mohlo u ní dojít k popáleninám druhého až třetího stupně s destrukcí víček a vznikem viditelných plošných jizev, případně k zakalení rohovky, či poranění oční koule s následnou slepotou,
2) dne 5. 9. 2008 v odpoledních hodinách v podchodu vedoucímu k nástupištím nádraží Č. d. ve Ž. n. S. v úmyslu vykonat soulož na A. U., o které musel vědět, že je mladší než 18 let, tuto nejprve verbálně napadl vulgárními výrazy, slovně jí vybízel „ať mu to udělá“, říkal jí, že ji „ošuká“ a že ji „chce“, poté do ní strčil oběma rukama, v důsledku čehož poškozená upadla na zem, poté ji chytil rukama za ramena a zvedl ji, narazil ji svým tělem zády ke stěně podchodu, přišlápl jí nohy, jednou rukou držel její ruce nad hlavou, druhou rukou jí osahával na přirození, břiše a na prsou, a to i pod svetrem, který přitom roztrhal, přikládal jí pod oči blíže nezjištěný žhavý předmět, kterým ji pálil, ztopořeným penisem se opakovaně otíral o její tělo, snažil se jí rozepnout pásek a zip kalhot, poté si stáhl svoje kalhoty pod kolena, obnažil svoje přirození, vzal ruku poškozené a tuto přiložil na svůj penis a nutil jí, aby mu třela pohlavní úd, avšak k vykonání soulože nedošlo pro křik a odpor poškozené a svého jednání zanechal, neboť byl vyrušen a z místa činu utekl, poškozená v důsledku jeho jednání utrpěla oděrku připomínající spáleninu pod pravým okem velikosti 3 x 2 cm, oděrku připomínající spáleninu na horním víčku pravého oka, oděrky připomínající spáleninu na horním i dolním víčku levého oka, podvrknutí malíku pravé ruky, zhmoždění levé části břicha, krevní podlitiny na vnitřní ploše levého stehna a zhmožděný pravý kyčelní kloub, na podvrknutý malík pravé ruky jí byla přiložena sádrová dlaha na 10 dní, po tuto dobu taktéž trvalo její omezení v obvyklém způsobu života, v daném případě mohlo vzniknout podstatně závažnější zranění, a to popáleniny druhého a třetího stupně s destrukcí víček a vytvoření viditelných plošných jizev, případně zakalení rohovky, či poranění oční koule s následnou slepotou, dále poškozená utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu, která se u ní projevovala a projevuje psychomotorickým neklidem, labilitou, flešbeky, poruchami spánku, pozornosti, stavy úzkosti, nechutenstvím a zvracením, v důsledku které byla a je omezena v obvyklém způsobu života.
Odvolání obviněného Vrchní soud v Olomouci napadeným rozsudkem podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný K. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Přestože byl obviněný v posuzovaném případě stíhán pro tak závažný trestný čin, jakým je trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák., soudy neprovedly úplně dokazování a nemohly tak dojít k nepochybnému závěru o jeho vině posuzovaným trestným činem. Soudy nevyhověly návrhu na provedení důkazu zdravotnickou dokumentací obviněného, na jejímž podkladě by bylo možno s určitostí vyloučit, že se posuzovaného jednání dopustil. Z dokumentace vyplývá, že jeho levá horní končetina je od zápěstí víceméně neohebná a obviněný do ní není schopen nic uchopit a rovněž jeho pravá horní končetina je deformována, a to v oblasti palce. Obviněný by tak nebyl schopen používat horní končetiny v takové míře, o jaké se ve vztahu k pachateli trestného činu zmiňovala poškozená. Soudy neprovedly ani další z navrhovaných důkazů, a to výslech svědkyně L. K., která mohla vyznít ve prospěch obviněného. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci zrušil a přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolatelova argumentace uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá. Tento dovolací důvod slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu tak nelze namítat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy. Takto vymezený rozsah uvedeného dovolacího důvodu je pak nutno respektovat bez ohledu na závažnost souzeného trestného činu. V posuzovaném případě dovolatel brojí výlučně proti úplnosti provedeného dokazování a jeho námitky tak směřují toliko do oblasti skutkových zjištění. Soudy přitom v odůvodnění svých rozhodnutí dostatečně odůvodnily, proč nepovažovaly obviněným navržené doplnění dokazování (jeho zdravotnickou dokumentací a výpovědí svědkyně K.) za nutné a neprovedení těchto důkazů tak v posuzovaném případě nemůže založit ani extrémní nesoulad skutkových zjištění a právního posouzení věci. Státní zástupce ve svém vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného než zákonného důvodu.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nesprávně provedeného dokazování (soudy neprovedly důkaz zdravotnickou dokumentací obviněného a výpovědí svědkyně L. K., jejichž provedení navrhovala obhajoba). Obviněný v dovolání ve skutečnosti napadá ve věci učiněná skutková zjištění a předkládá vlastní, od zjištění soudů odlišnou, verzi skutkového děje (obviněný nebyl pachatelem posuzovaného skutku). Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat.
Pouze pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů, přitom vycházely zejména z výpovědi poškozené A. U., jež plně koresponduje s dalšími ve věci provedenými důkazy, a to se svědeckými výpověďmi J. K. a D. M., se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, PhDr. M. S., se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. M. Z., s lékařskými zprávami PhDr. P. P., se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, MUDr. M. V., se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, MUDr. A. P., a s dalšími listinnými důkazy (s protokolem o ohledání místa činu a s protokoly o ohledání těla obviněného a těla poškozené a připojené fotodokumentace). Na základě těchto skutkových zjištění pak oba soudy dospěly k závěru, že se obviněný svým jednáním dopustil trestného čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. a §222 odst. 1 tr. zák. /jednání popsané pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně/ a pokusu trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zák. a §241 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák. /jednání popsané pod bodem 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně/. Pokud soudy některé obviněným navrhované důkazy (jeho zdravotnickou dokumentací a svědeckou výpovědí L. K.) neprovedly, pak tento svůj postup řádně odůvodnily (srov. str. 15 rozsudku soudu prvního stupně a str. 7 rozsudku odvolacího soudu). Je tedy zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.
V posuzované věci se tedy nejedná (obviněný to v dovolání ostatně ani výslovně nenamítá) ani o případ, kdy jsou skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík