ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.330.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 330/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. dubna 2010 o dovolání obviněného R. V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 20. listopadu 2009, sp. zn. 55 To 419/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 220/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. října 2009, sp. zn. 2 T 220/2009, byl obviněný R. V. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. /skutek popsaný pod body 1-6 výroku rozsudku/ a trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák. /skutek popsaný pod bodem 7 výroku rozsudku/ a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí podrobně specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku.
Podkladem pro závěr o vině obviněného skutkem pod bodem 1) se stalo zjištění, že
v přesně nezjištěné době od září 2008 do 26. 3. 2009, ve sklepě rodinného domu v O., v 50 případech neoprávněně vyrobil celkově 100 gramů drogy metamfetaminu (pervitinu).
O odvolání obviněného směřujícímu proti výroku o vině skutkem pod bodem 1) popsaným výše a proti výroku o trestu rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, napadeným usnesením ze dne 20. listopadu 2009, sp. zn. 55 To 419/2009, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný R. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že v případě jednání popsaného pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně nebylo provedenými důkazy bez zjevných pochybností prokázáno, že se dopustil trestného činu kladeného mu za vinu. Soudy vycházely pouze z doznání obviněného učiněného v přípravném řízení, které k závěru o vině samo o sobě nestačí, a vůbec se nezabývaly zjišťováním počtu případů a množství vyrobené drogy. Jednání obviněného tak nemělo být vůbec posouzeno jako trestný čin a obviněný měl být obžaloby zproštěn. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, zrušil a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k následujícím závěrům:
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch, dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nesprávně provedeného dokazování (dokazování soudů podle dovolatele nebylo dostatečné). Obviněný svými v dovolání uplatněnými námitkami ve skutečnosti napadá ve věci učiněná skutková zjištění a předkládá vlastní, od zjištění soudů odlišnou, verzi skutkového děje (obviněný se jednání, které je mu kladeno za vinu nedopustil). Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat.
Pouze pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je, a to i pokud jde o jednání popsané pod bodem 1) výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů, přitom vycházely zejména ze svědeckých výpovědí M. M., M. K., M. M., L. L. a D. S. (tj. osob, kterým obviněný vyrobenou drogu poskytoval), o jejichž důvěryhodnosti nevznikla žádná pochybnost, částečně též z výpovědi samotného obviněného, a dále z listinných důkazů (z protokolu o vydání věcí ze dne 29. března 2009, z protokolu o ohledání místa činu a fotografií na č. l. 19-29, a ze znaleckého posudku z oboru kriminalistické techniky, odvětví chemie na č. l. 47-56). Pokud jde o výpověď obviněného učiněnou v přípravném řízení, o její použitelnosti v hlavním líčení před soudem (srov. §207 odst. 2 tr. ř.) nelze mít žádnou pochybnost. Z obsahu spisu vyplývá, že obviněný byl v přípravném řízení vyslechnut celkem dvakrát, a to v obou případech po sdělení obvinění (č. l. 36 a č. l. 69), za přítomnosti svého obhájce a způsobem odpovídajícím trestnímu řádu (srov. §90 a násl. tr. ř. a protokoly o výslechu obviněného na č. l. 35-36 a č. l. 69-71). Přečtení protokolů o jeho výpovědi z přípravného řízení v situaci, kdy se objevily významné rozpory mezi jeho výpovědí v hlavním líčení a výpovědí učiněnou v přípravném řízení, tak v posuzovaném případě nic nebránilo (srov. §207 odst. 2 tr. ř.). Na základě výše uvedených skutkových zjištění pak oba soudy dospěly k závěru, že obviněný svým jednáním (popsaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně pod body 1-7) po objektivní i subjektivní stránce naplnil skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák. Je tedy zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.
V posuzované věci se tedy nejedná (obviněný to v dovolání ostatně ani výslovně nenamítá) ani o případ, kdy jsou skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík