ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.409.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 409/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. června 2010, o dovoláních obviněného V. P. a obviněného Š. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. září 2009, sp. zn. 5 To 407/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 120/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného V. P. a obviněného Š. V. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. června 2009, sp. zn. 3 T 120/2009, byli obvinění V. P. a Š. V. uznáni vinnými trestným činem podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261a trestního zákona a odsouzeni:
- obviněný V. P. podle §53 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 15.000,- (patnácti tisíc) Kč s tím, že podle §54 odst. 3 tr. zák. byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců. Podle §57a odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu na území města Brna na dobu 1 a půl (jednoho a půl) roku. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to černé mikiny s nápisem Eighty eight 88.
- obviněný Š. V. podle §53 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 10.000,- (deset tisíc) Kč s tím, že pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců. Podle §57a odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu na území města Brna na dobu 1 (jednoho roku). Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to černé mikiny s nápisem Eighty eight 88, opasku černé barvy se sponou a nápisy Eighty eight a odznáčku bílé barvy s číslicí 88 a ratolestmi černé barvy.
Podle skutkových zjištění Městského soudu v Brně se obvinění shora uvedené trestné činnosti dopustili tím, že dne 1. května 2009 v době okolo 12:00 až 14:30 hodin v B. na náměstí S. a ulici M. v době konání veřejného shromáždění členů a příznivců Dělnické strany v počtu asi 500 lidí, kterého se účastnili, měli na sobě oblečenou černou mikinu s nápisem bílé barvy s nápisem „Eighty eight“ a číslicí „88“ bílé barvy, obviněný V. navíc i opasek černé barvy s nápisem bílé barvy „Eighty eight“ a číslicí „88“ bílé barvy a bílý kulatý odznak s nápisem „Eighty eight“ a číslicí „88“, přičemž v daném případě se jedná o čísla znamenající pořadí písmen v latinské abecedě jako odkaz na písmena HH, což je zkratka pro klasický nacistický pozdrav „Heil Hitler“, jako stranické a masové heslo, přičemž vzhledem k osobám obviněných a okolnostem shromáždění, o této skutečnosti věděli.
Tento rozsudek Městského soudu v Brně napadli státní zástupce a oba obvinění odvoláními, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. září 2009, sp. zn. 5 To 407/2009, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis usnesení byl obviněnému V. P. doručen dne 9. prosince 2009, obviněnému Š. V. dne 2. prosince 2009 a advokátce JUDr. Kláře Slámové dne 30. listopadu 2009.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podali oba obvinění V. P. i Š. V. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Kláry Slámové dovolání, které bylo doručeno Městskému soudu v Brně dne 7. ledna 2010. Obvinění napadli citované rozhodnutí v celém rozsahu a opřeli dovolání o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tedy o tvrzení, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a zároveň na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Současně dovolatelé uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu tedy tvrzení, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) proti rozsudku prvoinstančního soudu, ačkoliv byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Dovolatelé namítají, že skutková zjištění obou soudů jsou nejasná a neúplná, zejména pokud se týče skutečnosti, zda dovolatelé, za předpokladu, že by jim bylo jednání prokázáno, při popsané činnosti či jejich jednání chtěli, nebo byli srozuměni, nebo věděli, nebo vědět měli a mohli, nebo alespoň měli tušit, že tímto jednáním veřejně schvalují nacistické genocidium a jiné zločiny nacistů proti lidskosti a tím propagují hnutí, které bezprostředně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť vůči jiné skupině osob. Namítají tedy naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu. Výrok rozsudku prvoinstančního soudu obsahující popis skutkového jednání není podle dovolatelů v souvztažnosti ke skutkové podstatě trestného činu uvedeného v §261a tr. zák. Dovolatelé dále obsáhle citují ze stanoviska Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. prosince 2006, sp. zn. Tpjn 302/2005, a dovozují, že ta jeho část, podle které může naplnit skutkovou podstatu trestného činu podle §261a tr. zák. i např. i účast na oslavách výročí narozenin Adolfa Hitlera a jiných válečných zločinců ve formě slavnostních shromáždění či pochodů, na jejich případ nedopadá. Dovolatelé poukazují na to, že podpora a propagace hnutí uvedených v ustanovení §260 a §261 tr. zák. je podle opakovaně vysloveného názoru Nejvyššího soudu možná jen ve vztahu k hnutím v současné době existujícím. Snaha podřadit pod §261a tr. zák. podporu a propagaci minulých a zaniklých hnutí je podle dovolatelů vadným pokusem nalézt neexistující skutkovou podstatu pro jednání, která se z politického a společenského hlediska jeví jako obecně zavrženíhodná, zákonodárce však nebyl schopen zformulovat a uzákonit skutkovou podstatu, která by je postihovala. Dovolatelé rozebírají historické souvislosti zavedení ustanovení §261a do trestního zákona a dovozují, že důvodem k uzákonění této trestní normy nebylo zamezení propagace minulých a zaniklých hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, neboť propagace zaniklých hnutí má nejen jiný důvod, ale i jiný skutkový základ činnosti možného pachatele. Dále citují část odůvodnění nalézacího soudu týkající se použité právní kvalifikace, ve které nalézací soud mimo jiné konstatoval, že organizaci a aktivní účast na oslavách válečných zločinců formou slavnostních shromáždění či pochodů je nutno považovat nejen za projevy sympatií k těmto osobám, ale i za schvalování zločinů, za které byli tito zločinci odpovědni. Dovolatelé naproti tomu tvrdí, že mezi organizací a aktivní účastí na oslavě narozenin Adolfa Hitlera či jiného válečného zločince a skutkem dovolatelů, který měl spočívat v nošení části oděvu, na kterém byla vyznačena číslice 88 (byť by měla znamenat šifrovanou zkratku pro nacistický pozdrav Heil Hitler), je výrazný rozdíl, zejména v subjektivním vztahu jednajících osob ke skutkovému jednání, které má naplňovat skutkovou podstatu trestného činu. Dále citují i jiné části odůvodnění nalézacího soudu, ve kterých je Adolf Hitler charakterizován v podstatě jako strůjce masové genocidy celých národů, skupin a ras, pozdrav Heil Hitler je charakterizován jako heslo, jímž se každý zdravící hlásí k osobě Adolfa Hitlera a současně je konstatováno, že každý, kdo má na svém oděvu takovýto pozdrav, ať přímo či ve snadno dešifrovatelné podobě, přihlašuje se současně k osobě Adolfa Hitlera a vyjadřuje s ní souhlas. Podle dovolatelů však nošení zašifrované zkratky nacistického pozdravu na oděvu (dle dovolatelů téměř neviditelné) a dokonce ani přímo učiněné „heilování“ nenaplňuje skutkovou podstatu souzeného trestného činu. Dovolatelé navíc tvrdí, že bylo prokázáno, že onen oděv byl běžně prodáván v kamenných obchodech a označený státem zaregistrovanou ochrannou známkou. Uvádí dále, že neschvalovali ani se nesnažili ospravedlnit zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti a že nikdy neprojevili vědomí o tom, že by zmíněná osoba Adolfa Hitlera nějaké takové zločiny spáchala. Dle nich nelze dovozovat, že by presentováním uvedené šifry na oděvu, měli v úmyslu jakkoli projevit souhlas s jakýmkoli nacistickým zločinem. Podle dovolatelů obdiv k nějaké dějinné osobě sám osobě nemůže zároveň znamenat zpochybňování, popírání nebo schvalování ospravedlňování nacistického nebo komunistického genocidia nebo jiných zločinů nacistů nebo komunistů proti lidskosti. Dovolatelé argumentují, že nebylo jejich povinností prokazovat nevinu, tedy nějaký negativní nebo kritický vztah k osobě Adolfa Hitlera, ale bylo povinností orgánů činných v trestním řízení prokázat, že prezentováním pozitivního vztahu mají obvinění v úmyslu schvalovat či ospravedlňovat nacistické nebo komunistické genocidium.
Dovolatelé dále namítají, že u předmětného trestného činu nebyl naplněn znak veřejnosti, neboť nášivky na oděvu nebyly viditelné a na shromáždění nebyla veřejnost kromě příznivců Dělnické strany vpuštěna. Vytýkají i vadu v popisu skutku. Podle nich popis skutku nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu, pro který byli odsouzeni, a to jak pokud se týká jednání, tak pokud se týká subjektivní stránky trestného činu, tato vada podle jejich názoru představuje porušení jejich práva na spravedlivý proces. Dovolatelé shrnují, že vzhledem k tomu, že tvrzené trestněprávní jednání obviněných spočívalo toliko v nošení oděvu, na kterém byla toliko značka „eighty eight“ a číselné vyobrazení „88“, nedošlo podle nich ani k naplnění společenské nebezpečnosti. Dle dovolatelů žádná konkrétní okolnost uvedená ve skutkové větě nekoresponduje se zákonnými znaky trestného činu podle §261a tr. zák. Podle dovolatelů nestačí, že údajně věděli, že číslo 88 znamená pozdrav „Heil Hitler“, do výroku by muselo být zahrnuto, že dovolatelé údajně věděli, že činí jednání ustanovením §261a tr. zák. zakázané. Podle dovolatelů není možné zhojení vad skutkové věty cestou odůvodnění, neboť by se nejednalo o rozvedení výroku v odůvodnění rozsudku, ale o konstatování něčeho, co v samotném výroku uvedeno není. Navíc dle jejich názoru není důkazy prokázáno ani naplnění subjektivní stránky trestného činu podle §261a tr. zák. jejich jednáním.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu dovolatelé uvádějí, že v řízení předcházejícím rozhodnutí dovolacího soudu byl dán důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Závěrem dovolání dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. září 2009, sp. zn. 5 To 407/2009, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 10. června 2009, č.j. 3 T 120/2009-96, jako rozhodnutí vydané ve vadném předcházejícím řízení.
K dovolání obviněných se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Po shrnutí předchozího řízení a obsahu dovolání uvedl, že dovolací námitky z větší části odpovídají deklarovaným dovolacím důvodům, státní zástupce je však nepovažuje za důvodné.
Ve vztahu ke skutkové podstatě trestného činu podle §261a tr. zák., kterého se obvinění dopustili, státní zástupce upozorňuje, že dovolatelé fakticky zpochybňují závěry stanoviska trestního kolegia NS ČR ze dne 13. prosince 2006, sp. zn. Tpjn 302/2005. Z citovaného stanoviska Nejvyššího soudu podle něj vyplývá, že uvedeného trestného činu ve vztahu k nacistickému genocidiu, o které se v této věci nepochybně jedná, se lze dopustit nejen jeho výslovným zpochybňováním nebo schvalováním, ale i projevy sympatií k německému fašistickému hnutí v období do porážky hitlerovského Německa nebo oslavováním a projevy sympatií k nacistickým válečným zločincům. Podle státního zástupce si jen těžko lze představit projevy oslavující tuto éru, aniž by tím současně nedocházelo k oslavování nacistického genocidia a zločinů proti lidskosti, které byly dominantním projevem existence tohoto hnutí v uvedeném období, stejně tak projevy sympatií k osobám nacistických válečných zločinců lze bezpochyby považovat nejen ze projev sympatií k těmto osobám, ale současně i za schvalování zločinů, za které tito zločinci odpovídali. Takové sympatie k osobám ztělesňujícím nacistické hnutí při tom lze nepochybně projevovat i jiným způsobem než oslavami výročí jejich narozenin, které jsou v citovaném stanovisku Nejvyššího soudu příkladmo zmíněny.
Podle skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě nesli dovolatelé na součástích oblečení označení, které je jednoduše šifrovanou zkratkou pro klasický nacistický pozdrav „Heil Hitler“ jako stranické a masové heslo, přičemž vzhledem k osobám obviněných a okolnostem shromáždění o této skutečnosti věděli. Tento pozdrav lze přeložit do češtiny jako „Sláva Hitlerovi“, „Hitlerovi zdar“ apod. a pokud kdokoli má viditelně na svém oděvu takový pozdrav, ať už otevřeně nebo v lehko dešifrovatelné podobě, pak jde nepochybně o přihlášení se k osobě Adolfa Hitlera a vyjádřením souhlasu s myšlenkami a činy této osoby. Státní zástupce vyslovil názor, že v obecné rovině je možné obdivovat některé činy nějaké kontroverzní historické osobnosti a k jiným stránkám její činnosti mít kritický postoj. Je však skutečností notoricky známou každému dospělému člověkovi s alespoň základním školním vzděláním, že Adolf Hitler byl přímo personifikací nacistické ideologie, nacistického hnutí a společenského systému Německa v letech 1933-1945, když tento systém lze do značné míry označit za praktickou realizaci myšlenek obsažených v Hitlerově „bibli“ Mein Kampf. Někdy se hovoří o „hitlerovském“ režimu, stoupenci tohoto režimu jsou označováni jako „hitlerovci“ apod. Projev sympatií k osobě Adolfa Hitlera proto nelze interpretovat jinak jako projev sympatií k nacistickému hnutí a současně schvalování nacistického genocidia zločinů proti lidskosti, které byly dominantním projevem existence tohoto hnutí v uvedeném období.
Podle státního zástupce námitky dovolatelů, kterými se snaží prezentovat nášivky na svém oděvu jako běžnou ochrannou známku bez jakéhokoliv dalšího významu, jako námitky skutkové, obsahově nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. zák. Ve vztahu k naplnění znaku veřejnosti státní zástupce uvádí důvody, pro které shledává jeho naplnění. Ve vztahu k námitce dovolatelů k popisu skutku uvádí, že si lze představit výstižnější popis skutku ve výroku o vině, ale podle jeho názoru není nutné, aby ve tzv. skutkové větě byly deklarovány skutečnosti notoricky známé, tj., že Adolf Hitler byl symbolem německého nacistického režimu a že dominantním rysem tohoto režimu bylo genocidium celých ras a národů. Rovněž hodnotící úvahy o tom, že projevy sympatií k osobě Adolfa Hitlera jsou nutně současně schvalováním zločinů, jichž byla tato osoba strůjcem, považuje státní zástupce za úvahy právní, které patří do odůvodnění rozhodnutí, nikoli přímo do tzv. skutkové věty a popis skutku z hlediska formálních znaků trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261a tr. zák. považuje za postačující. To platí i o subjektivní stránce trestného činu, když ze zjištění popsaných v závěru skutkové věty vyplývá, že dovolatelé se vědomě přihlásili k osobě Adolfa Hitlera a k nacistickému hnutí.
Ve vztahu k námitce dovolatelů o nenaplnění materiálního znaku trestného činu, státní zástupce v souladu s §3 odst. 2 tr. zák. a judikaturou Nejvyššího soudu (cit. R 43/1996) konstatuje, že skutečnost, že dovolatelé dávali najevo svůj kladný postoj k osobě Adolfa Hitlera a k jeho zločinům nikoli zcela otevřeně, ale poněkud „sofistikovaným“ způsobem, nesnižuje konkrétní stupeň nebezpečnosti činu natolik, aby byl ve smyslu §3 odst. 2 tr. zák. toliko nepatrný.
Státní zástupce uzavírá, že dovolací námitky obviněných uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jsou zjevně nedůvodné, a to zejména ve světle závěrů výše citovaného Stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. prosince 2006, sp. zn. Tpjn 302/2005.
Protože v řízení předcházejícím rozhodnutí dovolacího soudu nebyl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, není naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu.
Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, protože je zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání a pro případ jakéhokoli jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu souhlasil s rozhodnutím v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. řádu].
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací přezkoumal obsahové a formální náležitosti, resp. přípustnost podaného dovolání podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu, dále zda bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze dovolání podat. Shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky, aby podané dovolání projednal.
Jako první dovolací důvod obvinění uplatnili důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, o které se tento dovolací důvod opírá, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. řádu a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně-právní posouzení věci. Nejvyšší soud se tedy otázkou případných skutkových námitek, způsobu hodnocení důkazů, tedy vad jež by zakládaly porušení §2 odst. 5, 6 tr. řádu při posouzení dané věci nezabýval a ani zabývat nemohl. Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Eventuální zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit pouze tehdy, pokud existuje nepochybný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením na jedné straně a skutkovými zjištěními a z nich plynoucími právními závěry na straně druhé, pokud tuto skutečnost učiní dovolatel předmětem svého dovolání. O takový případ však v projednávané věci nejde a Nejvyšší soud se nemůže tedy odchýlit od skutkového zjištění, jak bylo učiněno v řízení před soudy nižších stupňů a je vázán zjištěným skutkovým stavem.
S ohledem na uvedené nelze pod uvedený dovolací důvod podřadit ty námitky obviněných, podle kterých jsou nášivky na jejich oděvu jen běžnou ochrannou známkou bez jakéhokoliv dalšího významu. Uvedenou námitkou zpochybňují dovolatelé skutkové zjištění nalézacího soudu vyjádřené ve skutkové větě a zjištění rozvedené na str. 6 rozsudku nalézacího soudu. Dle dovolatelů je tudíž dle jejich tvrzení nesprávnost popsání skutkového děje ve skutkové větě důsledkem nesprávného hodnocení ve věci pořízených důkazů ze strany nalézacího soudu.
Právně relevantními z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jsou pouze ty námitky, které se týkají nenaplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261a tr. zák.
V obecné rovině je nutno uvést, že trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261a tr. zák. se dopustí ten, kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti. Objektem tohoto trestného činu je ochrana základních lidských a občanských práv a svobod, rovnoprávnosti lidí bez rozdílu rasy, národnosti, náboženské příslušnosti, sociální příslušnosti nebo původu. Především jsou to základní práva a svobody uvedené v Listině základních práv a svobod.
Z právní věty výroku o vině se podává, že soud považoval za naplněné znaky uvedeného trestného činu tím, že obvinění veřejně schvalovali nacistické genocidium a jiné zločiny nacistů proti lidskosti.
Námitky týkající se znaku veřejnosti neobstojí. K naplnění znaku „veřejnosti“ dle ustanovení §89 odst. 4 písm. b) tr. zák. postačuje, když je čin spáchán před více než dvěma osobami současně přítomnými, přičemž se vyžaduje, aby šlo o osoby odlišné od pachatelů. Dle skutkových zjištění nalézacího soudu vyjádřených v popisu skutku veřejné shromáždění členů a příznivců Dělnické strany v počtu asi 500 lidí se konalo v době okolo 12:00 do 14:30 hodin v B. na náměstí S. a ulici M., které představují nejfrekventovanější střed města B. a v tu dobu se v těchto místech nacházely mimo účastníků shromáždění i náhodně a nechtěně i další osoby.
Rovněž neobstojí námitka absence naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestního činu dle §261a tr. zák. Z hlediska subjektivní stránky trestného činu dle §261a tr. zák. se pro naplnění jeho skutkové podstaty vyžaduje zavinění ve formě úmyslu. Z dokazování vykonaného nalézacím soudem vyplývá, že obvinění jednali minimálně v nepřímém úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák., neboť byli srozuměni s tím, že narušují zájem společnosti na ochraně základních lidských a občanských práv a svobod, rovnoprávnosti lidí bez rozdílu rasy, národnosti, náboženské příslušnosti, sociální příslušnosti nebo původu garantované mimo jiné Listinou základních práv a svobod. Nejvyšší soud nepřijímá argumentaci, dle níž obdiv k nějaké dějinné osobě - v daném případe Adolfu Hitlerovi - sám osobě nemůže zároveň znamenat zpochybňování, popírání nebo schvalování ospravedlňování nacistického nebo komunistického genocidia nebo jiných zločinů nacistů nebo komunistů proti lidskosti. Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěrem soudu nalézacího, dle kterého nelze mít pochybnosti o tom, že písmena „HH“ jsou zkratkou nacistického pozdravu „Heil Hitler“, který možno přeložit jako „Sláva Hitlerovi“ nebo „Hitlerovi zdar“, a to i s odkazem na odborné vyjádření Univerzity obrany, přičemž se jednalo o stranické a masové heslo doplněné o šikmé zdvižení pravé ruky se zvoláním „Sieg heil!“, při osobním setkání s Hitlerem se používalo znění „Heil mein Fuhrer!“. Šlo tedy o heslo, jímž se každý zdravící přihlásil nejen k symbolu či údernému heslu, ale přímo k osobě Adolfa Hitlera jako ztělesnění celé ideologie hnutí a společenského systému Německa od roku 1923 do roku 1945. Každý takový pozdrav pak byl chápán jako oslava uvedeného vůdce a přihlášení se k jeho myšlenkám, projevům a heslům. Pokud tedy kdokoliv při vědomí povahy a zaměření shromáždění, na němž se účastní, tedy subjektivní odpovědnosti, má viditelně na svém oděvu takový pozdrav, ať už přímo či ve snadno dešifrovatelné podobě (což je důvodem jejich nošení), přihlašuje se rovněž k této osobě, k ideologii a politice, jež utvářel a realizoval, a vyjadřuje s ní souhlas.
Nejvyšší soud nepřijal argumentaci dovolatelů, dle které trestnost podpory a propagace hnutí je s odkazem na vlastní interpretaci judikatury možná jen ve vztahu k hnutím v současné době existujícím, a to nejen z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty trestných činů dle §260 a §261 tr. zák., nýbrž i dle §261a tr. zák. Odkazuje v této souvislosti v plném rozsahu na svoje stanovisko ze dne 13. prosince 2006, sp. zn. Tpjn 302/2005, v němž zdůraznil, že propagace hnutí charakterizovaného v ustanovení §260 tr. zák., které neexistuje (např. již zaniklo nebo ještě nevzniklo), není beztrestná, postih takového jednání v závislosti na dalších okolnostech je možný na základě skutkových podstat trestných činů podle §261a tr. zák. nebo podle §198 či §198a tr. zák., popř. jako pokus trestného činu podle §8 odst. 1, §260 odst. 1 tr. zák.
K námitce dovolatelů o nenaplnění materiálního znaku trestného činu Nejvyšší soud uvádí, že pro uvedený závěr z pohledu své předchozí judikatury zohlednil znak věku mladistvého a veřejnost schvalování hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, jež není dána veřejným shromážděním příslušníků a sympatizantů takového hnutí (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tz 204/99).
Obecná hlediska posouzení materiálního znaku trestnosti činu zformuloval Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 1 Tzn 2/96. Uvedl v něm: „Při úvahách o tom, zda obviněný naplnil materiální znak trestného činu, tedy zda v jeho případě čin dosahoval vyššího stupně nebezpečnosti pro společnost, než je stupeň nepatrný, … je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný, … Citovaná ustanovení se proto uplatní jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti pro společnost v konkrétním případě, přestože byly naplněny formální znaky určité skutkové podstaty, nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici typové nebezpečnosti činu pro společnost, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty.“
V posuzované věci dle názoru dovolacího soudu podmínky pro uplatnění materiálního korektivu naplněny nebyly. Uvedený závěr plyne jednak z povahy shromáždění, na němž jednáním obviněných došlo k projevu schvalování nacistického genocidium nebo jiných zločinů nacistů proti lidskosti, a jednak vzhledem k osobám obviněných (viz rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 10. června 2009, sp. zn. 3 T 120/2009, str. 4 a 5), jež se opakovaně, či pravidelně účastnili shromáždění ultrapravicových příznivců, příp. byli již odsouzeni za spáchání trestného činu podle §261 tr. zák. (obv. P.).
Dovolatelé uplatnili dále dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu v alternativě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) proti rozsudku prvoinstančního soudu, ačkoliv byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Odkazují na uvedený dovolací důvod proto, že jsou přesvědčeni, že Krajský soud v Brně v rámci odvolacího řízení jejich odvolání v souladu s ust. §256 tr. řádu neoprávněně zamítl, ačkoliv zde byla v předcházejícím řízení dána existence dovolacího důvodu podle §265b písm. g) tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud nepřisvědčil dovolání obviněných podaných podle ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, není splněna zákonná podmínka faktické existence dovolacího důvodu. Z toho jednoznačně vyplývá, že i tento důvod dovolání podaný podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu byl Nejvyšší soud nucen odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Nejvyšší soud v rámci přezkumu opodstatněnosti dovolateli uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na správném právním posouzení skutku, a to z pohledu namítané absence naplnění znaků objektivní i subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261a tr. zák. Odvolací soud ve svém zjištění plně dostál požadavkům plynoucím z §125 odst. 1 tr. řádu. Na základě učiněných skutkových zjištění byly v jednání obviněných správně shledány všechny zákonné znaky předmětného trestného činu, kdy popis skutku, jenž je uveden v tzv. skutkové větě rozsudku, v posuzovaném případě odpovídá znakům rozhodným z hlediska subjektivní i objektivní stránky daného trestného činu, a proto shledal námitky obviněných neopodstatněnými.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání obviněného V. P. a dovolání obviněného Š. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 9. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman