ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1084.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1084/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné RPG Byty, s.r.o. , se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, Gregorova 3/2582, IČ 277 69 127, proti povinné V. K. , zastoupené JUDr. Stanislavem Blažkem, advokátem se sídlem v Havířově-Město, Moskevská 24a, vyklizením bytu bez náhrady, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 127 E 1415/2006, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 2007, č. j. 10 Co 767/2007 - 31, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově usnesením ze dne 13. 4. 2007, č. j. 127 E 1415/2006 - 22, zamítl „návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu podaný u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově dne 6. 3. 2007“ a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že výkon rozhodnutí vyklizením bytu č. 4 o velikosti kuchyně a dvou pokojů s příslušenstvím, II. kategorie, nacházejícího se v Havířově - Šumbarku na ulici Obránců Míru 23 v domě čp. 794, byl nařízen usnesením Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 9. 1. 2007, č. j. 127 E 1415/2006 - 8, na základě vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 30. 10. 2002, č. j. 112 C 179/2002 - 11, jímž povinné bylo uloženo vyklidit předmětný byt do 15 dnů od právní moci rozsudku bez zajištění bytové náhrady. Dospěl k závěru, že zaplacení dluhu na nájemném, jak povinná v návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí uvedla, nemá na průběh tohoto řízení žádný vliv, a další tvrzené skutečnosti, že její zdravotní stav je nepříznivý, že nemá jinou možnost bydlení ani majetek nebo úspory, takže vyklizení bytu bez náhrady by bylo v rozporu s dobrými mravy, nelze podřadit pod žádný z důvodů pro zastavení výkonu rozhodnutí uvedených v §268 o. s. ř.
K odvolání povinné Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, neboť se s jeho právním posouzením věci zcela ztotožnil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání (doplněné podáním soudem ustanoveného zástupce), jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. a §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Namítá, že soudy obou stupňů měly návrh na zastavení výkonu rozhodnutí posuzovat podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., protože je tu jiný důvod, pro který nelze rozhodnutí vykonat, a že ve věci mělo být nařízeno jednání (§269 odst. 2 o. s. ř.), aby své důvody mohla uplatnit. Pokud takto soudy nepostupovaly a věc neposuzovaly podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., je řízení postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V důsledku tohoto „procesního pochybení“ pak došlo k nesprávnému posouzení věci. Dále dovolatelka poukázala na to, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda, podle které oprávněný nebude své právo na vyklizení bytu trvale vymáhat, bude-li povinná nadále platit nájemné a dluh vyrovná. Navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena.
Oprávněný ve svém písemném vyjádření k dovolání uvedl, že žádná dohoda mezi účastníky nebyla uzavřena, že na provedení výkonu rozhodnutí trvá, neboť povinná předmětný byt užívá bez právního důvodu a na nájemném má ke dni 31. 1. 2008 dluh.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II., bod 12., část první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Dovolatelka v dovolání žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. nevymezila, a ani hodnocením námitek uplatněných v dovolání k tomuto závěru nelze dospět.
V dané věci je podkladovým rozhodnutím rozsudek Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 30. 10. 2002, č. j. 112 C 179/2002 - 11, jímž žalované (povinné) byla uložena povinnost vyklidit byt č. 4, II. kategorie, o velikosti kuchyně a dvou pokojů s příslušenstvím na ulici Obránců Míru 23, v domě č.p. 794, v Havířově-Šumbarku, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Povinná svůj návrh na zastavení výkonu rozhodnutí neopírá o žádný z důvodů uvedených v §268 odst. 1 písm. a) až g) o. s. ř., naopak z jejího dovolání vyplývá, že by výkon rozhodnutí měl být zastaven podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.
Nauka i soudní praxe jsou jednotné potud, že důvody, pro které je namístě mít výkon rozhodnutí za (z jiných důvodů) nepřípustný, se typicky spojují a) s vadami exekučního titulu [pokud nezpůsobují jeho (materiální) nevykonatelnost, jež zakládá důvod pro zastavení výkonu podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], b) s pochybeními při nařízení výkonu, c) s rušivými okolnostmi při provádění výkonu, případně d) se specifickým jednáním povinného, způsobí-li například započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí.
Z povahy věci (včetně logického požadavku srovnatelnosti jednotlivých důvodů zastavení výkonu) musí jít o takové okolnosti, pro které další provádění výkonu je způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), na nichž je výkon rozhodnutí (jakožto procesní institut) vybudován [srov. §268 odst. 1 písm. a), b), c), d) a f) o. s. ř.], anebo je protichůdné účelu, který se jím sleduje, totiž zajistit (efektivní) splnění povinnosti, vyplývající z vykonávaného titulu [srov. §268 odst. 1 písm. e) a g) o. s. ř.]. Z toho, že se žádá, aby výkon byl nepřípustným, plyne, že musí jít o okolnosti, které se v uvedených směrech vyznačují odpovídající relevancí, resp. působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem výkonu totiž je, aby byl proveden, nikoli zastaven. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je poskytována povinnému a která je (osobně) limitována též tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. též V. Kurka a L. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str. 387, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1932/2005).
Dovolatelka ani jednu z okolností, podřaditelných pod některé z písmen a) - d) obsažených ve výše uvedeném výčtu neuvádí. Odvolacímu soudu tudíž nelze vytýkat nesprávné právní posouzení věci, dospěl-li (shodně se soudem prvního stupně) k závěru, že povinnou tvrzené skutečnosti v návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nelze podřadit pod žádný z důvodů uvedených v §268 o. s. ř., tedy ani §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Námitku, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda, podle které oprávněný nebude své právo na vyklizení bytu trvale vymáhat, bude-li povinná nadále platit nájemné a dluh vyrovná, uplatnila dovolatelka až v dovolání, a z hlediska §241a odst. 4 o. s. ř. se tak jedná o nepřípustnou novotu, kterou se dovolací soud nemůže zabývat, neboť účelem dovolacího řízení je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat namítanou vadou řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť z hlediska tohoto dovolacího důvodu lze usnesení odvolacího soudu přezkoumat, jen je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.). O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněné náklady v tomto řízení, na jejichž náhradu by měla právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. února 2010
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu