ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1651.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1651/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné Městské části Praha 8 , se sídlem v Praze 8, Zenklova 1/35, IČ 00063797, zastoupené JUDr. Evou Kuchtovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Šimůnkova 1596/5, proti povinnému JUDr. S. Z ., pro pohledávky 15.940,- Kč s příslušenstvím, 19.427,- Kč s příslušenstvím, 26.449,- Kč s příslušenstvím, 43.169,- Kč s příslušenstvím, 4.525,- Kč a 1.150,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 Nc 2981/2006, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2007, č. j. 58 Co 460/2007 - 53, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243c odst.2 o. s. ř.):
Městský soud v Praze k odvolání povinného usnesením ze dne 5. 11. 2007, č. j. 58 Co 460/2007 - 53, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 7. 2006, č. j. 49 Nc 2981/2006 - 31, kterým byla nařízena exekuce podle vykonatelných rozhodnutí Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 10. 1996, č. j. Ro 1406/96 - 10, ze dne 1. 12. 1997, č. j. 13 C 168/97 - 18, ze dne 26. 8. 1998, č. j. Ro 1525/98 - 9, ze dne 19. 3. 2003, č. j. 7 C 208/2002 - 39, a podle vykonatelných rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 1. 1998, sp. zn. 14 C 301/96, a ze dne 9. 11. 1998, sp. zn. 1 E 1590/98, k vymožení specifikovaných pohledávek oprávněného, k úhradě nákladů exekuce a nákladů oprávněné určených exekutorem v příkazu k úhradě nákladů exekuce, a jejímž provedením byla pověřena soudní exekutorka JUDr. Iveta Glogrová, Exekutorský úřad Kolín. Odvolací soud z připojených nalézacích spisů zjistil, že rozhodnutí Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 10. 1996, č. j. Ro 1406/96 - 10, bylo povinnému doručeno do vlastních rukou dne 5. 11. 1996 (a právní moci nabylo dne 21. 11. 1996), že rozhodnutí téhož soudu ze dne 26. 8. 1998, č. j. Ro 1525/98 - 9, žalovaný osobně převzal dne 6. 11. 1998 (a právní moci nabylo dne 22. 10. 1998), a že rozhodnutí stejného soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. 7 C 208/2002 - 39, bylo doručeno ustanovenému opatrovníkovi povinného. Dospěl k závěru, že všechny zákonné podmínky pro nařízení exekuce byly splněny, zejména, že exekuční tituly jsou pravomocné a vykonatelné. K námitce povinného, že na majetek oprávněného byl dne 10. 3. 1999 prohlášen konkurs a že z tohoto důvodu měl Okresní soud v Kladně nalézací řízení přerušit, odvolací soud uvedl, že tuto námitku mohl povinný uplatnit toliko v řízení nalézacím, nikoli v exekučním řízení. Důvodnou neshledal městský soud ani další námitku povinného, že exekuce směřuje proti majetku ve společném jmění manželů, ač „tento byl zúžen“, neboť nařízení exekuce se vztahuje na veškerý majetek, který podle zákonné úpravy tvoří společné jmění manželů, přičemž pro účely nařízení exekuce se jím rozumí i majetek, který jím není jen proto, že byl jeho zákonem stanovený rozsah zúžen, a že exekucí lze postihnout majetek patřící do společného jmění manželů, vznikla-li vymáhaná pohledávka za trvání manželství jen jednomu z manželů (§42 exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. „za použití ust. §241 odst. 2 a)“, a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť se domnívá, že řízení bylo postiženo vadami, jež měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Má za to, že soud řádně nezkoumal otázku doručení platebních rozkazů sp. zn. Ro 1406/96 a sp. zn. Ro 1525/98, vydaných Okresním soudem v Kladně, jež byly podle odvolacího soudu doručeny do jeho vlastních rukou, jelikož „pouze prověřením cestou grafologické expertizy by bylo možno jednoznačně tvrdit, že podpisy jsou jeho vlastní“, což však učiněno nebylo, a dovolatel proto „vznáší námitku vyloučení náhradního doručení dle ust. §50d, odst. 1 o. s. ř. za použití ust. §46 odst. 5 o. s. ř., neboť se v obvodu Okresního soudu v Kladně nezdržoval, a nemohl tedy písemnosti potvrdit svým podpisem“. Dále povinný „vznáší námitku promlčení předmětné pohledávky dle ust. §101 obč. zák. a současně i námitku promlčení úroků dle ust. §110 odst. 3 obč. zák.“. Zásadní pochybení soudu spatřuje též ve skutečnosti, že vymáhaný závazek nevznikl za trvání manželství, ale „dávno před jeho uzavřením“, přičemž postižené věci získala jeho nynější manželka před uzavřením manželství (dne 9. 4. 2004) dědictvím po své matce (zemřelé dne 2. 3. 2004); za nesprávný z tohoto důvodu považuje odkaz odvolacího soudu na ustanovení §42 odst. 2 exekučního řádu, jež se vztahuje na majetek manželů, který patřil do SJM v době vzniku vymáhané pohledávky. Dále uvedl, že jeho manželka podala ohledně postižených věcí excindanční žalobu, z čehož dovozuje, že (i když řízení dosud probíhá) soud měl exekuční řízení podle §268 odst. 1 písm. f) o. s. ř. zastavit. S ohledem na skutečnost, že „výkon rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů“, měl soud také „využít možnosti ust. §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.“. Navrhl, aby dovolací soud oba „rozsudky“ zrušil a výkon rozhodnutí zastavil.
Dovolací soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II, bod 12., část první, zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání povinného není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Dovolatel žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezil, a ani na základě jeho námitek k tomuto závěru nelze dospět. Namítá-li, že postižené věci získala jeho nynější manželka před uzavřením manželství (dne 9. 4. 2004) dědictvím po své matce (zemřelé dne 2. 3. 2004), že ohledně těchto věcí podala excindanční žalobu, z čehož dovozuje, že (i když řízení dosud probíhá) měl soud exekuční řízení podle §268 odst. 1 písm. f) o. s. ř. zastavit, jde o námitky pro posouzení dané věci nerozhodné, neboť důvodem pro zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí) podle §268 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je jen pravomocný vyhovující rozsudek soudu, jímž bylo rozhodnuto o vyloučení majetku z exekuce (výkonu rozhodnutí) podle §267 o. s. ř., a nikoli okolnost, že návrh podle tohoto ustanovení byl podán a že o něm u soudu probíhá řízení podle části třetí občanského soudního řádu.
Přípustnost dovolání podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není způsobilá založit ani námitka dovolatele, že vymáhaný závazek nevznikl za trvání manželství, ale „dávno před jeho uzavřením“, neboť ji povinný uplatnil až v dovolacím řízení, a z hlediska §241a odst. 4 o. s. ř. tak jde o nepřípustnou novotu, jíž se dovolací soud nemohl zabývat; účelem dovolacího řízení je totiž přezkoumání věcné správnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
Bez jakéhokoliv právního významu pro danou věc je též dovolatelem vznesená námitka promlčení vymáhané pohledávky podle §101 obč. zák. i námitka promlčení úroků podle §110 odst. 3 obč. zák., neboť (kromě toho, že tyto námitky povinný vznesl poprvé až v dovolání, a jde tak opětovně o nepřípustné novoty) soudní praxe, která je po desítky let ustálená, dovodila, že promlčení vymáhané pohledávky je důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (resp. exekuce) podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., pokud námitku promlčení návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí (resp. exekuce) povinný (dlužník) uplatnil (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10/ 1981 pod poř. č. 21, str. 188-189 a str. 526-527, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 829/2005, ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 20 Cdo 47/2006, ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1111/2007, ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2118/2005). K předpokladům nařízení výkonu rozhodnutí (resp. exekuce) nepatří (na rozdíl od prekluze práva) okolnost, že pohledávka přiznaná exekučním titulem není promlčena, jinými slovy, otázkou promlčení se soud v řízení, jež nařízení výkonu rozhodnutí (resp. exekuce) předchází, zabývat nemůže.
Dále dovolatel namítá, že „soud měl také využít možnosti ust. §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.“, neboť „výkon rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů“.
Podle §264 odst. 2 o. s. ř. (jehož přiměřené použití předepisuje ustanovení §52 odst. 2 exekučního řádu) soud zamítne návrh na výkon rozhodnutí, jestliže je již z návrhu zřejmé, že by výtěžek, kterého by se dosáhlo, nepostačil ani ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí.
Z uvedeného ustanovení plyne, že důvodem k zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, případně exekuce, může být i samotná nezpůsobilost výtěžku pokrýt náklady výkonu či exekuce, že by tedy posouzení věci z tohoto hlediska nemuselo být odsouváno teprve do další fáze exekučního řízení, totiž zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.; dovolatel však pomíjí, že občanský soudní řád v citovaném ustanovení pro případ zamítnutí návrhu předepisuje podmínku, a to, že nezpůsobilost výtěžku pokrýt náklady exekuce musí vyplývat již z návrhu na její nařízení. Tak tomu v souzené věci není, ostatně povinný splnění uvedené podmínky v odvolání ani v dovolání netvrdil (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3494/2006).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá z hlediska námitek uplatněných v dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v témže znění není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat namítanou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť z hlediska dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.). O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. února 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu