ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1707.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 1707/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Komerčního spořitelního a úvěrního družstva DOMOV v likvidaci , se sídlem v Praze 9 - Vinoři, Uherská 618, IČ 261 56 245, zastoupeného Mgr. Martinou Suchomelovou, advokátkou se sídlem v Brně, Krušinova 140/1, proti povinnému A. H ., zastoupenému JUDr. Kamilem Mattesem, advokátem se sídlem v Moravském Krumlově, Smetanova 167, pro 13.380,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 1 Nc 321/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. února 2009, č. j. 12 Co 949/2008 - 20, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.) :
Shora označeným usnesením krajský soud odmítl podle §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“), odvolání povinného proti usnesení ze dne 8. 4. 2008, č. j. 1 Nc 321/2008 - 5, jímž Okresní soud v Třebíči nařídil exekuci podle rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Mgr. Radimem Saxlem dne 29. 4. 2007, číslo spisu 134/07, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 13.380,- Kč spolu s úrokem ve výroku tohoto usnesení specifikovaným, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 5.300,- Kč a k vymožení „povinnosti povinného uhradit oprávněnému jeho náklady účelně vynaložené k vymáhání nároku (náklady oprávněného) a soudnímu exekutorovi pověřenému provedením exekuce, jejich výše bude vyčíslena samostatným rozhodnutím v příkazu k úhradě nákladů exekuce (§87, §88 exekučního řádu)“, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Přerov. Odvolací soud uzavřel, že předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny, a nepřisvědčil námitce povinného, že dlužnou částku oprávněnému zaplatil ještě před vydáním exekučního titulu, neboť podle ustálené judikatury exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, neboť má za to, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo zmatečnostní vadou uvedenou v §229 odst. 3 o. s. ř., spočívající v tom, že mu byla odňata možnost jednat před soudem. Namítá, že soudy obou stupňů jej nepoučily o jeho procesních právech, a že nepřihlédly ke skutečnosti, že vymáhanou pohledávku před vydáním exekučního titulu uhradil. Navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zák. č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání povinného není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a s §130 exekučního řádu přípustné.
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., nepřednesl, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Námitkou, že soudy obou stupňů pochybily, nevzaly-li v úvahu, že vymáhanou pohledávku uhradil před vydáním rozhodčího nálezu, dovolatel zpochybňuje věcnou správnost exekučního titulu, kterou však exekuční soud není oprávněn přezkoumávat, jelikož jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007, ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62, ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4, a ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2005 pod č. 58).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve stejném znění, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat namítanou vadou řízení podle §229 odst. 3 o. s. ř., neboť k ní lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 o. s. ř).
Užití institutu odkladu vykonatelnosti je v řízení o dovolání proti usnesením vydaným ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) z povahy věci vyloučeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2006, sp. zn. 20 Cdo 1084/2006, a přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005).
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu