ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2806.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2806/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné České republiky – Finančního úřadu v Plzni , se sídlem v Plzni, náměstí Českých bratří 8, proti povinné M. K ., pro 8.837.001,60 Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 9 Nc 2262/2006, o dovolání JUDr. Zdeňka Zítky, soudního exekutora se sídlem v Plzni, Palackého náměstí 740/28, zastoupeného Mgr. Renatou Tunklovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Františkánská 7, proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 27.2.2008, č.j. 11 Co 110/2008-27, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze 6.11.2007, č.j. 9 Nc 2262/2006-20, okresní soud s poukazem na ustanovení §337c o.s.ř, rozhodl, že z rozvrhované podstaty bude v první skupině uspokojena pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce a ze zbytku podstaty – do částky 958.289,- Kč – přihlášená pohledávka oprávněné.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání oprávněné usnesení okresního soudu změnil tak, že z rozvrhované podstaty bude ve třetí skupině uspokojena pouze pohledávka oprávněné, a to v částce, již tvořilo nejvyšší podání s úroky. S odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 200/2005, uzavřel, že pohledávka soudního exekutora představující náklady exekuce je vedle pohledávky oprávněné pohledávkou třetí skupiny podle §337c odst. 1 písm. c) o.s.ř. Z pohledávek patřících do této skupiny má přitom – s ohledem na den, kdy soudu I. stupně došel návrh oprávněné na nařízení exekuce (18.4.2006), který předcházel později vydanému příkazu soudního exekutora k úhradě nákladů exekuce – nejvýhodnější pořadí pohledávka oprávněné, proto byla uspokojena přednostně. Protože k jejímu plnému uspokojení rozdělovaná podstata nestačila, byla uspokojena pouze částečně; tím byla rozdělovaná podstata vyčerpána, takže zbývající pohledávka třetí skupiny podle §337c odst. 1 písm. c) o.s.ř. (pohledávka soudního exekutora) uspokojena být nemohla. V závěru odvolací soud připomenul, že „ustanovení §68 odst. 2 bylo do exekučního řádu včleněno teprve súčinností od 1. 1. 2008.“
Proti měnícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu podal soudní exekutor dovolání, jímž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, především, že odvolací soud na projednávanou věc použil nesprávnou právní normu. Podle ustanovení §68 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., (exekučního řádu) – doplněného do exekučního řádu s účinností od 1.1.2008 zákonem. č. 347/2007 Sb. – se podle něj při exekuci prodejem nemovitostí uspokojují náklady exekuce jako pohledávky nákladů řízení ve skupině uvedené v §337c odst. 1 písm. a) o.s.ř. Z povahy procesního práva pak má tato úprava podle jeho názoru působit ode dne nabytí své účinnosti i na ta řízení, která byla – stejně jako předmětné řízení o rozvrhu podstaty – zahájena před účinností této změny a k datu účinnosti novely nebyla dosud pravomocně ukončena.
Dovolatel dále uvádí, že byť odvolací soud odkazoval na stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 200/2005, rozhodl v rozporu s ním. Podle jeho názoru by v případě aplikace tohoto stanoviska měla pohledávka oprávněné a pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce stejné pořadí a uspokojovala by se dle ustanovení §337c odst. 2 věta druhá o.s.ř. poměrně, neboť pohledávkou oprávněného je míněna i pohledávka na náhradu jeho nákladů, která se identifikuje usnesením o nařízení exekuce a příkazem k úhradě nákladů exekuce.
Závěrem dovolatel namítá, že výše uvedené stanovisko Nejvyššího soudu je „v rozporu se zákonem.“ Exekuční řád totiž nemá zvláštní úpravu exekuce prodejem nemovitosti, proto se ve smyslu jeho §52 použijí ustanovení občanského soudního řádu, jehož ustanovení §337c stojí na zásadě, že pohledávky subjektu, který provádí výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, mají přednost před ostatními uspokojovanými pohledávkami. Takovým subjektem je nepochybně též soudní exekutor. Předmětné stanovisko je dle jeho názoru rovněž v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, který ve svém nálezu z 23.2.2006, sp. zn. I. ÚS 290/05, vyjádřil názor, že soudní exekutory nelze chápat jako soukromé osoby, ale jako subjekty vykonávající státní moc, tedy jako veřejné činitele. Náklady soudního exekutora vzniklé při exekuci prodejem nemovitosti proto musí být posuzovány stejně jako náklady soudu při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí. Stanovisko Nejvyššího soudu konečně odporuje i ustanovení §3 odst. 1 exekučního řádu, podle něhož soudní exekutor vykonává svou činnost za úplatu, což mimo jiné zaručuje jeho (ekonomickou) nezávislost a nestrannost. Vzhledem ke všem uvedeným důvodům dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná navrhla zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání – přípustné podle §238a odst. 1 písm. f), odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. – není důvodné.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Jelikož takové vady z obsahu spisu nevyplývají, je předmětem dovolacího přezkumu závěr, že odvolací soud při přezkumu odvolání proti usnesení o rozvrhu rozdělované podstaty, vydanému soudem prvního stupně před 1. 1. 2008, postupuje podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007, a že pohledávka exekutora z titulu nákladů exekuce nebude uspokojena poměrně.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Jak se z obsahu spisu podává, usnesení okresního soudu o rozvrhu rozdělované podstaty bylo vydáno dne 6. 11. 2007 - podle zákona č. 120/2001 Sb. ve znění do 31. 12. 2007 (tj. před novelou, provedenou zákonem č. 347/2007 Sb.). O odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodoval krajský soud dne 27. 2. 2008.
Ústavní soud v několika svých rozhodnutích (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1562/09 z 24. 9. 2009) uzavřel, že exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Protože se o takový případ v souzené věci jedná, je třeba odkázat na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (ve znění účinném do 31. 12. 2007), z 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině (§337c odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Na tento svůj závěr Nejvyšší soud v plném rozsahu odkazuje a pro úplnost dodává, že odlišný právní režim zavedla (speciálním ustanovením) teprve novelizace exekučního řádu, provedená zákonem č. 347/2007 Sb., účinným od 1. 1. 2008, který v bodě 17 svého článku I. ustanovení §68 exekučního řádu doplnil o odstavec druhý, podle něhož se náklady exekuce uspokojují jako pohledávky nákladů řízení ve skupině uvedené §337 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci je třeba aplikovat exekuční řád ve znění zákona účinném do 31. 12. 2007, je tedy správný.
Nejvyšší soud v této souvislosti také uzavřel, že pohledávka exekutora z titulu nákladů exekuce může být ve skupině podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. uspokojena až poté, co budou plně uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny (srov. usnesení z 10. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5223/2007 a ze 17. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1625/2008).
Jelikož se správnost napadeného rozhodnutí dovolateli zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. odůvodněn procesním neúspěchem dovolatele, jakož i skutečností, že oprávněné, jež by ve smyslu výše uvedených ustanovení měla právo na jejich náhradu, náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) prokazatelně nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2010
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu