ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.352.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 352/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněného Bytového družstva U Jezera 2039 - 2042 , se sídlem v Praze 13, Stodůlkách, U Jezera 2039/18, zastoupeného Mgr. Jaroslavou Dospělovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1, proti povinným 1. R. B. a 2. JUDr. M. B. , zastoupeným JUDr. Jitkou Kučerovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 18, vyklizením bytu se zajištěním náhradního ubytování, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. Nc 826/2003, o dovolání 2. povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2005, č. j. 16 Co 118/2005-30, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 2. 6. 2003, č. j. Nc 826/2003-4, kterým obvodní soud nařídil podle svého vykonatelného rozsudku ze dne 9. 3. 1998, sp. zn. 16 C 416/96, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2001, č. j. 16 Co 405/2001-96, exekuci vyklizením označeného bytu a přestěhováním povinných do blíže specifikovaného ubytovacího zařízení, jakož i k vymožení nákladů exekuce a nákladů oprávněného, a provedením exekuce pověřil JUDr. Miroslava Hauerlanda, soudního exekutora. Odvolací soud uzavřel, že povinní nezpochybnili žádné okolnosti rozhodné pro nařízení exekuce. Podáním návrhu na obnovu nalézacího řízení exekuční titul nepozbyl právní moci ani vykonatelnosti a oprávněná (dříve Městská část Praha 13) je aktivně věcně legitimovanou, neboť jí svědčí toto právo přímo z exekučního titulu. Povinní mají zajištěno ubytování v ubytovacím zařízení Městské části Praha 13 v Praze 5 – Stodůlkách, Heranova 1547, o jedné místnosti v 7. NP, prostor č. 21, pokoj A, s možností užívat společné prostory, kterými jsou kuchyňský kout, WC, koupelna a předsíň. Zajištěná místnost v ubytovacím zařízení odpovídá charakteru bytové náhrady určené vykonávaným rozsudkem, tj. náhradnímu ubytování ve smyslu §712 odst. 4 obč. zák. Skutečnost, že se jedná o rodinu se dvěma dospívajícími dětmi, byla již zohledněna ve vykonávaném rozsudku a nemůže na charakteru přisouzené bytové náhrady ničeho změnit.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla dovoláním 2. povinná a napadenému rozhodnutí vytýká „nesprávnost po stránce skutkové i právní a poukazuje na procesní pochybení soudu“, jenž podle dovolatelky 1. povinnému upřel možnost účastnit se soudního jednání. Následně napadá „rozhodnutí soudu o poskytnutí bytové náhrady“ a vytýká soudům, že při rozhodování nevzaly v úvahu mimořádnou sociální situaci povinných ani to, že je vyklizována rodina se dvěma nezletilými dětmi, které přestěhování negativně ovlivní; soudy tak nezohlednily dostatečně zájmy dětí a jejich právo na přiměřené bydlení. Vyjádřila nesouhlas se zajištěným náhradním ubytováním a namítá, že podle §712 odst. 4 obč. zák. jsou i jiné možnosti náhradního ubytování (byt o jedné místnosti), které soud nevyužil ve prospěch dětí. Rovněž poukázala na důvody, jež povinné do této situace dovedly (ztráta zaměstnání, zdravotní stav, nesouhlas oprávněného se splátkovým kalendářem), a navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil.
Protože dovolatelka prokázala, že má vysokoškolské vzdělání získané na právnické fakultě vysoké školy se sídlem na území bývalé ČSSR (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1638/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2000 pod č. 25), a protože její dovolání obsahovalo náležitosti zákonem stanovené, mohl je dovolací soud projednat, i když advokátka JUDr. Jitka Kučerová, kterou obvodní soud usnesením ze dne 29. 7. 2009, č. j. Nc 826/2003-133, ustanovil k žádosti dovolatelky zástupkyní povinných, zůstala nečinná.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před 1. 4. 2005 (čl. II, bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení exekuce, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Dovolatelka argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neuvádí a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k takovému závěru dospět nelze. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Případná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tedy i vytýkané projednání věci soudem v nepřítomnosti 1. povinného), přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže (vyjma případu – o který zde nejde – kdy by samotná vada, pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu). K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 1090/2005; usnesení ze dne 26.06.2007, sp. zn. 29 Odo 991/2005). Je tomu tak proto, že konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) nemá judikatorní přesah a o rozpor s hmotným právem jít nemůže. Dovolací soud by ji zohlednil jen, bylo-li by dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Obdobně je tomu i v případě vad nalézacího řízení (pokud by skutečně existovaly). Nejvyšší soud již dříve vyložil, že případné vady nalézacího řízení se do exekučního řízení nepřenášejí (srov. usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62, usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1569/2003, usnesení ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 935/2007).
Napadá-li dovolatelka „rozhodnutí soudu o poskytnutí bytové náhrady“, zpochybňuje ve své podstatě věcnou správnost exekučního titulu, kterou - jak Nejvyšší soud již v mnoha svých rozhodnutích zdůraznil - soud ve vykonávacím řízení není oprávněn přezkoumávat. Skutečnost, že se jedná o rodinu se dvěma dospívajícími dětmi, byla zohledněna v nalézacím řízení i v podkladovém rozhodnutí (srov. odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 3. 1998, sp. zn. 16 C 416/96, poslední odstavec str. 4), přičemž zajištěné ubytování odpovídá charakteru náhradního ubytování, vyžadovaného exekučním titulem. Soud výkonu rozhodnutí je obsahem rozhodnutí navrženého k výkonu vázán a je povinen z něj vycházet i při rozhodování o nařízení jeho výkonu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2004, poř. č. 62, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1/2000, poř. č. 4).
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. března 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová,v.r.
předsedkyně senátu