ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3859.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3859/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. K. , zastoupené JUDr. Karlem Davidem, advokátem se sídlem v Lounech, Beneše z Loun 50, proti povinnému O. Š. , zastoupenému Mgr. JUDr. Jaroslavem Grincem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Mikovcova 10/476, pracoviště Louny, nám. Míru 127, pro 26 000,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 20 E 981/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 4. 2008, č. j. 12 Co 806/2007-97, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 4. 2008, č. j. 12 Co 806/2007-97, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 6. 6. 2007, č. j. 20 E 981/2005-80 (kterým okresní soud zastavil řízení o výkon rozhodnutí, oprávněné uložil zaplatit povinnému na nákladech řízení 9 081,- Kč a zrušil výrok III. usnesení téhož soudu ze dne 31. 10. 2005, č. j. 20 E 981/2005-17, o nákladech řízení), tak, že návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí zamítl, a povinnému uložil zaplatit oprávněné náklady řízení před soudy obou stupňů 10 948,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího zástupce. Na rozdíl od okresního soudu dospěl k závěru, že důvod k zastavení výkonu rozhodnutí není dán, neboť povinný neprokázal, že by učinil vůči oprávněné úkon směřující k započtení jeho pohledávky vůči pohledávce oprávněné. Povinný měl učinit kompenzační projev v dopisech ze dne 1. 6. 2003 a ze dne 27. 7. 2004; odvolací soud odlišně od okresního soudu uzavřel, že v případě prvního dopisu povinný neprokázal, že ho oprávněná obdržela, a v případě druhého dopisu nejde podle jeho obsahu o úkon směřující k započtení pohledávky. I když započtení lze učinit i v průběhu soudního řízení, musí být jednoznačně adresováno účastníku a musí se dostat do jeho dispozice, nikoliv jen soudu, jak se stalo v projednávané věci.
Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), namítá, že „rozhodnutí“ odvolacího soudu trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř.). Uvedl, že oprávněná s úmyslem zmást soud i jeho uplatnila před vyhlášením rozhodnutí okresního soudu další své pohledávky za povinným, aby nemohlo dojít k započtení jeho pohledávek; v této souvislosti zpochybnil i jejich existenci. Povinný dále podrobně popsal, jaké pohledávky vůči oprávněné má (v celkové výši 250 132,50 Kč) a z čeho je dovozuje. Vytkl odvolacímu soudu, že neuznal jeho jednostranné úkony, jak verbální, tak písemné, včetně projevů vůle učiněných do protokolu před Okresním soudem v Litoměřicích, které směřovaly právě k započtení a které se musely dostat do dispozice žalované, resp. jejího zástupce, jenž o tom oprávněnou nepochybně informoval. Předložil s dovoláním dále dva podací lístky z 18. 1. 1997 a 28. 7. 2004, „kterými své projevy vůle směřující k započtení skutečně a zcela prokazatelně učinil“. Písemné započtení zasílal oprávněné doporučeným dopisem, který se dvakrát nevrátil a tudíž byl doručen. Písemné započtení je také založeno ve spisu a soudy bylo čteno, proto se muselo prostřednictvím právního zástupce dostat i do dispozice oprávněné. Uvedl, že se pokusil znovu zaslat zápočet, doručenka se mu však vrátila i s jeho dopisem dne 6. 8. 2008 s tím, že ji oprávněná odmítla převzít. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že povinný v dovolání nevymezil konkrétně dovolací přezkum, pouze polemizuje se skutkovými zjištěními popsanými v napadeném rozhodnutí. Pro exekuční řízení nemají význam ani jeho úvahy týkající se převážně předchozích pravomocně skončených nalézacích řízení. Protože v dovolacím řízení nelze uplatnit ani novoty, jak povinný činí, navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl a zavázal povinného k náhradě jejích nákladů dovolacího řízení.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 o. s. ř. přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí (§237 odst. 1 písm. a/, §238a odst. 1 písm. d/, odst. 2 o. s. ř.).
Z úřední povinnosti – tedy i když nebyly v dovolání uplatněny – přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 (tzv. „zmatečnostem“), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.).
Právě takovou „jinou“ vadou ve smyslu shora uvedeného ustanovení je řízení u odvolacího soudu postiženo.
V projednávané věci soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dopisem ze dne 1. 6. 2003 došlo ze strany O. Š. k započtení jeho dluhu ve výši 26 000,- Kč na pohledávku V. K. ve výši 144 770,- Kč, což potvrdil i další dopis O. Š.a V. K. ze dne 27. 7. 2004. Pohledávka oprávněné vůči povinnému tedy zanikla započtením dříve, než byl nařízen výkon rozhodnutí, přičemž pohledávky se setkaly 28. 5. 2003, okamžikem splatnosti té pohledávky, která nastala později (tj. pohledávka O. Š. vůči V. K. ve výši 144 770,- Kč, splatná do 15 dnů od právní moci rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 18. 3. 2003, č. j. 12 C 1129/98-97, která nastala 13. 5. 2003). Tento skutkový závěr opřel soud prvního stupně především o listinu označenou jako návrh na započtení vzájemných pohledávek ze dne 1. 6. 2003 (na č. l. 43), dopis právního zástupce povinného ze dne 29. 6. 2006 s návrhem na započtení (na č. l. 50), listinu označenou jako žádost o zaplacení dluhu ze dne 27. 7. 2004 (na č. l. 52), podací lístek ze dne 28. 7. 2004 (na č. l. 53). Na základě shora uvedeného skutkového zjištění dospěl soud prvního stupně k (právnímu) závěru, že je dán důvod k zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť povinný prokázal, že učinil vůči oprávněné úkon směřující k započtení jeho pohledávky vůči pohledávce oprávněné.
Odvolací soud, ač při jednání dne 17. 4. 2008 žádné dokazování neprováděl, uzavřel, že není prokázáno, že dopis ze dne 1. 6. 2003 oprávněná obdržela, a že dopis ze dne 27. 7. 2004 není úkonem směřujícím k započtení. Z toho dovodil, že důvod k zastavení výkonu rozhodnutí není dán. Jinými slovy, zhodnocením důkazů provedených v řízení před soudem prvního stupně dospěl ke zjištění (odlišnému od zjištění soudu prvního stupně), že povinný neprokázal zánik jeho závazku započtením.
Podle ustanovení §213 o. s. ř. není odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně (odstavec 1/). Odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně (odstavec 2/). K provedeným důkazům, z nichž soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění, odvolací soud při zjišťování skutkového stavu věci nepřihlédne, ledaže by je zopakoval; tyto důkazy je povinen zopakovat, jen jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, soud prvního stupně provedl jiné důkazy, z nichž při zjišťování skutkového stavu vycházel (odstavec 3/). Odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy, které dosud nebyly provedeny, ukazuje-li se to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci; to neplatí jen tehdy, má-li být provedeno rozsáhlé doplnění dokazování a jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování (odstavec 4/).
Ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) se v odvolacím řízení uplatní princip úplné apelace, a to i v případech projednání odvolání proti usnesení o zastavení (nezastavení) výkonu rozhodnutí nebo exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1643/2005). Účastníci mohou uvádět nové skutečnosti a důkazy (§254 odst. 4 o. s. ř.).
Zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně a že je povolán přezkoumat správnost rozhodnutí nejen po právní, ale i po skutkové stránce, dopadá do apelačního systému obecně, tj. vztahuje se na úplnou i neúplnou apelaci. Uvedená zásada neznamená (zejména s přihlédnutím k zásadám přímosti a ústnosti), že by se odvolací soud mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění, jež soud prvního stupně čerpal z výpovědí nebo z přednesů účastníků řízení a svědků.
Ustanovení §213 o. s. ř. je procesním projevem stěžejního principu občanského soudního řízení, podle něhož soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav sice může doznat změn v důsledku odchylného hodnocení důkazů, které byly provedeny již soudem prvního stupně, je však nepřípustné, aby odvolací soud dospěl k odlišným (jiným) skutkovým zjištěním, aniž by rozhodné důkazy sám zopakoval (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1966, sp. zn. 6 Cz 19/66, uveřejněný pod č. 64 ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, roč. 1966, rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1968, sp. zn. 2 Cz 11/68, uveřejněný pod č. 92 ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, roč. 1968, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1546/99, uveřejněný pod č. 11 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001, nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2000, sp. zn. IV. ÚS 275/98, uveřejněný pod číslem 79 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 18). Pokud se odvolací soud chtěl odchýlit od skutkových závěrů, které učinil soud prvního stupně ohledně zápočtu ze strany povinného, byl povinen – jak ukládá §213 odst. 2, část věty za středníkem, o. s. ř. – důkazy, ze kterých soud prvního stupně vycházel, zopakovat, případně si provedením dalších důkazů, pokud byly uplatněny (srov. §212a odst. 3 o. s. ř.), zjednat rovnocenný podklad pro odlišné zhodnocení těchto důkazů. Neučinil-li tak, nelze považovat jeho skutkové zjištění – odlišné od skutkového závěru soudu prvního stupně – za podložené, tj. respektující zásady dokazování v odvolacím řízení (srov. §122, §132, §211 a §213 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto – aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) – usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o. s. ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu