ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4478.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 4478/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Ing. J. S. , zastoupeného JUDr. Rostislavem Dolečkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Seifertova 9, proti povinnému D. B. , zastoupenému JUDr. Pavlem Fráňou, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5, pro odebrání akcií oproti zaplacení částky 72.900.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 28 Nc 9247/2008, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2008, č. j. 19 Co 137/2008 - 175, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2008, č. j. 19 Co 137/2008 - 175, se vyjma výroku o nepřipuštění vstupu společnosti KKCG Industry B.V. do řízení jako vedlejšího účastníka na straně povinného, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze shora označeným usnesením změnil usnesení ze dne 18. 1. 2008, č. j. 28 Nc 9247/2008 - 11, jímž Okresní soud Praha - východ nařídil podle vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR v Praze ze dne 11. 1. 2008, sp. zn. Rsp 864/07, exekuci odebráním ve výroku specifikovaných akcií emitovaných společností VÍTKOVICE HOLDING, a. s. povinnému a jejich odevzdání oprávněnému oproti zaplacení oprávněným povinnému částky ve výši 72.900.000,- Kč s příslušenstvím, jakož i pro náklady exekuce a náklady oprávněného, které budou v průběhu řízení stanoveny, jejímž provedením pověřil označeného soudního exekutora, tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky před soudy obou stupňů, o nákladech exekuce a nepřipustil vstup společnosti KKCG Industry B.V. do řízení jako vedlejšího účastníka na straně povinného, neboť vedlejší účastenství je v řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) pojmově vyloučeno (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 91/99). Odvolací soud dospěl k závěru, že návrh na nařízení exekuce se sice opírá o způsobilý exekuční titul ve smyslu §40 odst. 1 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), exekuci však nařídit nelze z důvodu jeho materiální nevykonatelnosti, jelikož oprávněný neprokázal listinou připojenou k exekučnímu titulu, že je splněna podmínka uvedená v §43 exekučního řádu, a povinnému tak ještě nevznikla povinnost k plnění. Podle odvolacího soudu je tomu tak proto, že notářský zápis ze dne 16. 1. 2008, sp. zn. N 13/2008, NZ 13/2008, sepsaný podle §80 notářského řádu (jímž notář osvědčil prohlášení oprávněného, že téhož dne složil částku 99.000.000,- Kč na svůj účet u obchodníka s cennými papíry ATLANTA SAFE, a.s. a že vydal pokyn k zaplacení částky 72.000.000,- Kč s úroky 5,73 % p.a. z částky 69.700.000,- Kč a z částky 3.200.000,- Kč, jakmile bude společnosti ATLANTA SAFE, a.s. prokázáno, že mu byly akcie předány nebo akcie budou předány společnosti ATLANTA SAFE, a.s. jako obchodníku s cennými papíry ve prospěch Ing. S., a jímž dále osvědčil i prohlášení Ing. Belhocine jako statutárního zástupce společnosti ATLANTA SAFE, a.s. o tom, že na zákaznickém účtu oprávněného je složena a deponována částka 99.000.000,- Kč, kterou se společnost zavázala podle uvedených pokynů a podmínek Ing. S. zaplatit D. B., přičemž součástí tohoto zápisu je i potvrzení společnosti ATLANTA SAFE, a.s. o tom, že ke dni 16. 1. 2008 je na klientském bankovním účtu Ing. S. u společnosti, jež se vede u ČNB, částka 99.000.000,- Kč), ke splnění povinnosti prokázat připravenost splnit závazek podle exekučního titulu nestačí, a to ani za situace, kdy stejné prohlášení učinil součástí notářského zápisu statutární zástupce právnické osoby, u níž je účet veden (obdobně viz rozhodnutí NS ČSR sp. zn. 3 Cz 10/75, publikované pod R 31/75). Pokud totiž s předmětem účtu může nadále disponovat bez jakéhokoliv omezení oprávněný jako majitel účtu, pak o prokázání zajištění splnění povinnosti vůči povinnému hovořit nelze . Tak by tomu bylo jen tehdy, byla-li by tvrzená připravenost zabezpečena ve prospěch toho, komu má být vzájemně plněno, např. v případě uzavření smlouvy o akreditivu podle §681 a násl. obch. zák., či založení vkladového účtu vinkulovaného ve prospěch povinného podle §778 a násl. obč. zák. apod. Jestliže tedy oprávněný prokazoval zajištění splnění vzájemné povinnosti notářským zápisem vydaným toliko podle §80 not. řádu, jež osvědčuje pouze prohlášení a nikoliv skutkový děj či stav (§79 not. řádu), s nímž je možno pojit právní důsledky ve smyslu §560 obč. zák., pak neprokázal listinou připojenou k exekučnímu titulu, že je splněna podmínka podle §43 exekučního řádu. Za dané situace již podle názoru krajského soudu nebylo třeba vyzývat oprávněného, aby předložil jinou listinu, která by byla způsobilá přijmout závěr o splnění vzájemné povinnosti podle §43 odst. 2 exekučního řádu, neboť takovou výzvu by byl soud povinen učinit jen tehdy, pokud by oprávněný své tvrzení o splnění povinnosti spolu s podaným návrhem nijak nedoložil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu, vyjma výroku o nepřipuštění vstupu vedlejšího účastníka do řízení na straně povinného, podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §52 odst. 1 exekučního řádu a §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že ačkoliv (v souladu s ustálenou právní naukou - viz např. Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 7. vydání, C.H.BECK, s. 1431) vycházel z toho, že za listiny vydané notářem, které jsou způsobilé prokázat splnění vzájemné povinnosti či připravenosti ji splnit, je třeba považovat notářské zápisy…podle §79 notářského řádu o osvědčení skutkových dějů nebo osvědčení o prohlášení podle §80 notářského řádu (viz strana 7 odůvodnění), současně dovodil, že pouhé prohlášení oprávněného učiněné notářským zápisem podle §80 notářského řádu o tom, že má oprávněný k dispozici na svém účtu …finanční prostředky…, ke splnění povinnosti prokázat zajištění splnění povinnosti nestačí, i když je podloženo potvrzením obchodníka s cennými papíry (viz str. 8). Přehlédl však, že oprávněný tímto notářským zápisem současně potvrdil svůj pokyn obchodníkovi s cennými papíry provést vypořádání podle uvedených podmínek , a rovněž i závazek obchodníka s cennými papíry takové vypořádání provést. Z toho je zřejmé, že krajský soud obsah notářského zápisu interpretuje jinak, než jak jej sám popsal na straně 6 svého rozhodnutí, a činí tím zároveň skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. Nesprávný je i jeho odkaz na rozhodnutí uveřejněné pod R 31/1976, neboť v daném případě se nejedná o situaci, že by předložil pouhé jednostranné prohlášení o tom, že povinný má u něj věc k dispozici, nýbrž notářský zápis, jímž notář osvědčil jeho prohlášení o tom, že složil peníze k úředně oprávněnému obchodníku s cennými papíry, přičemž mu dal jednoznačný pokyn, jak s nimi má naložit, a obchodník s cennými papíry, jakožto třetí osoba, potvrdil, že takový pokyn a peníze obdržel, a zavázal se jej splnit. Finanční prostředky byly podle běžné praxe složeny na zákaznický účet oprávněného, což však neznamená, že by měl tyto prostředky u sebe, nýbrž pouze to, že se účetně nejedná o peníze patřící obchodníku s cennými papíry, ale o prostředky od jeho majetku oddělené. V této souvislosti poukazuje na to, že společnost ATLANTA SAFE, a.s., má ke své činnosti řádná povolení a podniká pod dohledem České národní banky, a že tedy jde o subjekt nejvyšší možné profesionální způsobilosti a srovnatelně důvěryhodný jako banka. Dále dovolatel vyslovuje názor, že odvolací soud povinnost prokázat připravenost plnit vykládá nepřiměřeně striktně bez ohledu např. na závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1856/2005, a že tak oprávněnému znemožňuje svou zákonnou povinnost splnit a nadměrně chrání povinného, který svou povinnost k vydání akcii nesplnil. Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak spatřuje v tom, že jej odvolací soud v rozporu s §254 odst. 3 o. s. ř. nepoučil a nevyzval k doplnění důkazu k prokázání připravenosti plnit podle §43 odst. 2 exekučního řádu, a ačkoliv povinný v odvolání nedostatek splnění této povinnosti oprávněným nenamítal, nedal odvolací soud stranám příležitost vyjádřit se k jeho odlišnému náhledu na věc, čímž porušil zásadu předvídatelnosti soudního rozhodnutí, na níž je založeno nejen řízení nalézací, ale i řízení exekuční (viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. II. ÚS 828/06). Navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo v napadených výrocích zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
V doplnění dovolání, doručeném dovolacímu soudu dne 17. 8. 2009, oprávněný uvedl, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 12. 2008, sp. zn. 55 Cm 31/2008, zamítl žalobu povinného na zrušení předmětného rozhodčího nálezu a že tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. 5 Cmo 72/2009.
Společnost KKCG Industry B.V. se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnila
s usnesením odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Taktéž povinný se ve svém písemném vyjádření k dovolání s usnesením odvolacího soudu ztotožnil a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, příp. zamítnuto.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zák. č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání směřující proti měnícímu výroku napadeného usnesení, přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř., je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (a to z hlediska práva nejen hmotného, nýbrž - a o tento případ jde v souzené věci - i procesního) může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §43 odst. 1 exekučního řádu jestliže je to, co ukládá exekuční titul povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného, lze exekuci nařídit jen, prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě je připraven ji splnit.
Podle §43 odst. 2 exekučního řádu v případech uvedených v odstavci 1 je třeba k potvrzení o vykonatelnosti exekučního titulu připojit listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, z níž je patrné, že se splnila podmínka nebo že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je připraven ji splnit.
O vzájemné plnění obou účastníků (v daném případě o odebrání ve výroku specifikovaných akcií emitovaných společností VÍTKOVICE HOLDING, a. s. povinnému a jejich odevzdání oprávněnému oproti zaplacení oprávněným povinnému částky ve výši 72.900.000,- Kč s příslušenstvím, jak byli účastníci zavázáni rozhodčím nálezem vydaným Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR v Praze ze dne 11. 1. 2008, sp. zn. Rsp 864/07), jde zejména u synallagmatických závazků, jejichž splnění se může domáhat jen ten, kdo sám splnil svůj závazek dříve, anebo kdo je připraven jej splnit (srov. §560 obč. zák.); oprávněným z takového titulu je jen žalobce. Protože soud při nařízení exekuce, k němuž dochází zpravidla bez nařízení jednání a bez slyšení povinného, nemůže zkoumat, zda oprávněný svou vzájemnou povinnost vůči povinnému splnil nebo je připraven ji splnit, je oprávněný povinen tyto skutečnosti při nařízení exekuce prokázat. Splnění vzájemné povinnosti, popřípadě připravenost k jejímu splnění může oprávněný prokázat jen listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem či notářem. Soukromá listina sama o sobě není způsobilá prokázat splnění vzájemné povinnosti (případně připravenost k němu) oprávněného, soudní praxe však dovodila, že uvedená listina vyhovuje požadavkům §43 odst. 2 exekučního řádu tehdy, jestliže podpisy na ní byly zákonem předepsaným způsobem ověřeny (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání,. Praha : C. H. BECK, 2009, 1776 s., str. 2189, případně odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1887/2004).
Z listin vydaných nebo ověřených notářem jsou způsobilé prokázat splnění podmínky nebo splnění vzájemné povinnosti, popřípadě připravenost ke splnění vzájemné povinnosti, jak notářské zápisy (v úvahu přichází zejména osvědčení jiných skutkových dějů podle §79 not. řádu a osvědčení o prohlášení podle §80 not. řádu, jejich stejnopisy a výpisy z notářských zápisů), tak i legalizace soukromé listiny notářem (§74 not. řádu). K prokázání splnění vzájemné povinnosti nestačí prohlášení samotného oprávněného, byť je osvědčeno notářským zápisem podle §80 not. řádu (srov. opětovně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání,. Praha : C. H. BECK, 2009, 1776 s., str. 2189, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3893/2007).
Názor odvolacího soudu (viz str. 7, čtvrtý odstavec), že „za listiny vydané notářem, které jsou způsobilé prokázat splnění vzájemné povinnosti či připravenost ji splnit, je třeba považovat notářské zápisy (osvědčení jiných skutkových dějů) podle §79 not. řádu o osvědčení skutkových dějů nebo osvědčení o prohlášení podle §80 not. řádu“, sice neodpovídá shora uvedenému, na správnost jeho právních závěrů však uvedená nepřesnost (a vnitřní rozpornost odůvodnění jeho rozhodnutí) neměla žádný vliv.
V posuzované věci oprávněný připojil k návrhu na nařízení exekuce notářský zápis ze dne 16. 1. 2008, sp. zn. N 13/2008, NZ 13/2008, sepsaný podle §80 notářského řádu, jímž notář osvědčil jeho prohlášení, že téhož dne složil částku 99.000.000,- Kč na svůj účet u obchodníka s cennými papíry ATLANTA SAFE, a.s. a že vydal pokyn k zaplacení částky 72.000.000,- Kč s úroky 5,73 % p.a. z částky 69.700.000,- Kč a z částky 3.200.000,- Kč, jakmile bude společnosti ATLANTA SAFE, a.s. prokázáno, že mu byly akcie předány nebo akcie budou předány společnosti ATLANTA SAFE, a.s. jako obchodníku s cennými papíry ve prospěch Ing. S., a dále osvědčil i prohlášení Ing. Belhocine, statutárního zástupce společnosti ATLANTA SAFE, a.s. o tom, že na zákaznickém účtu oprávněného je složena a deponována částka 99.000.000,- Kč, kterou se společnost zavázala podle uvedených pokynů a podmínek Ing. S. zaplatit D. B. ; součástí tohoto notářského zápisu je i potvrzení společnosti ATLANTA SAFE, a.s. o tom, že ke dni 16. 1. 2008 je na klientském bankovním účtu Ing. S. u společnosti, jež se vede u ČNB, částka 99.000.000,- Kč.
Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že tato listina není způsobilá osvědčit připravenost oprávněného ke splnění vzájemné povinnosti ve smyslu §43 odst. 2 exekučního řádu. Osvědčuje totiž jen prohlášení oprávněného o tom, že dne 16. 1. 2008 složil částku 99.000.000,- Kč na svůj účet u obchodníka s cennými papíry ATLANTA SAFE, a.s., a současně prohlášení Ing. Belhocine, statutárního zástupce společnosti této společnosti, že na zákaznickém účtu oprávněného je složena a deponována částka 99.000.000,- Kč, s níž však nadále může oprávněný kdykoli, a to zcela nezávisle na vůli povinného, disponovat.
Přisvědčit nelze ani námitce oprávněného, že pro posouzení dané věci je významné, že předmětným notářským zápisem „současně potvrdil svůj pokyn obchodníkovi s cennými papíry provést vypořádání podle uvedených podmínek a že součástí této listiny je i závazek obchodníka s cennými papíry takové vypořádání provést“.
Jestliže totiž §43 odst. 1 exekučního řádu mimo jiné stanoví, že exekuci lze podle tohoto ustanovení nařídit jen, prokáže-li oprávněný, že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě je připraven ji splnit, pak je zřejmé, že připravenost ke splnění povinnosti nelze vázat na podmínku, že nejdříve svoji povinnost splní povinný, jak se v předloženém notářském zápise uvádí [viz osvědčení o prohlášení oprávněného, že vydal pokyn k zaplacení částky 72.000.000,- Kč s úroky 5,73 % p.a. z částky 69.700.000,- Kč a z částky 3.200.000,- Kč, jakmile bude společnosti ATLANTA SAFE, a.s. prokázáno, že mu (oprávněnému) byly akcie (povinným) předány nebo akcie budou (povinným) předány společnosti ATLANTA SAFE, a.s. , a osvědčení o prohlášení Ing. Belhocine, statutárního zástupce této společnosti o tom, že na zákaznickém účtu oprávněného je složena a deponována částka 99.000.000,- Kč, kterou se společnost zavázala podle uvedených pokynů a podmínek Ing. S. zaplatit D. B. ]. Pro tento závěr svědčí i dikce ustanovení §560 obč. zák., podle kterého mají-li si ze smlouvy plnit účastníci navzájem, může se domáhat splnění závazku jen ten, kdo sám splnil svůj závazek dříve anebo je připraven jej splnit .
Pokud dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že při svém rozhodnutí nevzal v úvahu jeho prohlášení v notářském zápise, jímž potvrdil svůj pokyn obchodníkovi s cennými papíry provést vypořádání podle uvedených podmínek , a rovněž i závazek obchodníka s cennými papíry takové vypořádání provést, z čehož dovozuje, že krajský soud obsah notářského zápisu „interpretuje jinak, než jak jej sám popsal na straně 6 svého rozhodnutí, a činí tím zároveň skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování“, jde o námitku neopodstatněnou, neboť založil-li odvolací soud své zamítavé rozhodnutí především na závěru, že předpoklady pro nařízení exekuce nejsou splněny již proto, že oprávněný jako majitel účtu může s předmětem účtu nadále disponovat bez jakéhokoliv omezení, a že tak o prokázání zajištění splnění povinnosti vůči povinnému hovořit nelze, nemusel se již zabývat (případnými) dalšími důvody pro zamítnutí tohoto návrhu.
Nesprávná je i výtka dovolatele, že odvolací soud „vykládá povinnost prokázat připravenost plnit nepřiměřeně striktně bez ohledu na závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1856/2005, a že tak oprávněnému znemožňuje svou zákonnou povinnost splnit a nadměrně chrání povinného, který svou povinnost k vydání akcií nesplnil“, neboť v tomto rozhodnutí řešil dovolací soud situaci, kdy oprávněný splnil svoji vzájemnou povinnost vydat povinnému automobil složením dokladů a klíčů od automobilu do úschovy, přičemž předmět úschovy připadl následně podle §185g odst. 3 o. s. ř. státu.
Z uvedeného vyplývá, že dovolatelem uplatněné dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř. nebyly naplněny.
Vzhledem k přípustnosti dovolání v dané věci se dále dovolací soud zabýval namítanou vadou řízení, která mohla měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jejíž existenci dovolatel spatřuje v tom, že jej odvolací soud v rozporu s §254 odst. 3 o. s. ř. nepoučil a nevyzval k doplnění důkazu k prokázání připravenosti plnit podle §43 odst. 2 exekučního řádu. Tuto námitku dovolatele shledal dovolací soud důvodnou, neboť soud návrh na nařízení exekuce podle §43 exekučního řádu zamítne, jen jestliže oprávněný přes výzvu soudu a poskytnuté poučení (§254 odst. 3 o. s. ř.) nepřipojí k návrhu na nařízení exekuce listinu, která splnění připravenosti ke splnění vzájemné povinnosti (event. splnění podmínky či splnění vzájemné povinnosti) skutečně prokazuje (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1691/2004). Odvolací soud však při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce podle §43 exekučního řádu - ačkoli oprávněný splnění podmínky nedoložil - o této povinnosti v rozporu s §254 odst. 3 o. s. ř. nepoučil a návrh na nařízení exekuce zamítl. Tím řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není v napadeném výroku o věci samé správné, Nejvyšší soud je v tomto výroku a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky před soudy obou stupňů a o nákladech exekuce podle §243b odst. 2, věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první o. s. ř.), aniž bylo zapotřebí se zabývat dalšími námitkami v dovolání.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu