ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4810.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4810/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného A.-E. , zastoupeného advokátem proti povinnému P. T. , zastoupeného opatrovníkem, za účasti soudního exekutora JUDr. M. S., přihlášených věřitelů 1) K. b. , 2) Okresní správy sociálního zabezpečení P. , 3) I. F. zastoupeného advokátem a vydražitele C. R., prodejem nemovitostí, o rozvrhu rozdělované podstaty, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 22 Nc 5370/2003, o dovolání soudního exekutora proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. června 2007, č. j. 20 Co 46/2007 - 194, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. června 2007, č. j. 20 Co 46/2007 - 194, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 19. 10. 2006, č. j. 22 Nc 5370/2003 - 145, rozhodl, že rozdělovaná podstata ve výši 2,804.780,27 Kč se rozvrhuje tak, že se z ní uspokojuje K. b., a to ve třetí skupině. Soud prvního stupně s odkazem na §337c odst. 2 o. s. ř. uzavřel, že z rozdělované podstaty lze uspokojit pouze částečně zástavního věřitele, neboť rozdělovaná podstata nestačí ani na to, aby tento zástavní věřitel byl uspokojen v plné výši. Další věřitelé povinného zařazení do třetí skupiny, tzn. oprávněný a soudní exekutor nemohli být z rozdělované podstaty uspokojeni ani částečně, natož pak věřitelé zařazení do páté a šesté skupiny.
K odvolání soudního exekutora Krajský soud v Praze shora označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že z rozdělované podstaty 2,800.000,- Kč se uspokojí ve třetí skupině v prvním pořadí poměrně pohledávka nákladů soudního exekutora ve výši 67.860,- Kč, která bude vyplacena soudnímu exekutorovi, a pohledávka K. b. na částečnou úhradu pohledávky - úroky 494.915,- Kč, úroky z prodlení 459.805,- Kč a částečnou úhradu jistiny 1,777.418,- Kč, celkem 2,732.140,- Kč s úrokem z nejvyššího podání do vyplacení, která bude vyplacena přihlášenému zástavnímu věřiteli, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005, uzavřel, že pohledávka soudního exekutora, představující náklady exekuce, je vedle pohledávky oprávněného, stejně jako pohledávka přihlášeného věřitele zajištěná zástavním právem, pohledávkou třetí skupiny podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z pohledávek patřících do této skupiny by tak měla být uspokojena pohledávka oprávněného ve výši 1.774,250,- Kč s pořadím podání návrhu dne 10. 4. 2003, pohledávka soudního exekutora ve výši 529.062,- Kč (odměna soudního exekutora 420.000,- Kč, znalecké posudky 20.940,- Kč, elektronické zpracování dat 150,- Kč, náhrada nákladů 3.500,- Kč a DPH 19 %) a pohledávka přihlášeného věřitele K. b., ve výši 3,163.112,- Kč s pořadím vzniku zástavního práva dne 24. 7. 2000, která v této skupině má první pořadí, a to v části úroků ve výši 494.915,- Kč, úroků z prodlení za poslední tři roky před rozvrhovým jednáním ve výši 459.805,- Kč a v jistině ve výši 2,010.013,95 Kč (celkem 2,964.733,95 Kč). V prvním pořadí se pak uspokojí pohledávka tak, že nestačí-li rozdělovaná podstata na uspokojení celé pohledávky, uhradí se úroky před jistinou, a zbytek pohledávky, tedy úroky za další období mají pořadí přihlášky, tj. dnem 10. 10. 2005. Protože podle §337c odst. 2 o. s. ř. pohledávky patřící do téže skupiny, které mají stejné pořadí, se uspokojí poměrně, a protože poměr celé pohledávky zástavního věřitele k pohledávce soudního exekutora je 1:7,7, krajský soud v tomto poměru pohledávky uspokojil. Pohledávka České správy sociálního zabezpečení, která patří do páté skupiny, a pohledávka I. F., která patří do šesté skupiny, již nemohly být uspokojeny.
Proti měnícímu výroku usnesení odvolacího soudu podal soudní exekutor dovolání (k němuž jako přílohu připojil vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů), v němž stejně jako v odvolání namítá, že nesouhlasí se Stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31, v jehož bodu XVIII. byl zaujat názor, že náklady soudního exekutora se uspokojí ve třetí skupině, současně však neřeší pořadí pohledávky soudního exekutora v této skupině. Odvolacímu soudu vytýká, že z tohoto Stanoviska vycházel a že „ignoroval“ i §52 odst. 1 exekučního řádu, ze kterého vyplývá, že nestanoví-li tento zákon ohledně stanovení pořadí pohledávek při rozvrhu výtěžku prodeje nemovitosti jinak, je třeba přiměřeně aplikovat §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. Neexistuje tudíž žádný důvod, proč by náklady dražby vzniklé v exekučním řízení měly být uspokojeny v horším pořadí než náklady dražby vzniklé ve výkonu rozhodnutí. Taková interpretace je vůči soudnímu exekutorovi diskriminační, a je proto „zásadní chybou“ Stanoviska, že exekutora „tlačí“ do pozice dalšího přihlášeného věřitele, nikoliv jejího realizátora. V této souvislosti dovolatel poukazuje na §3 exekučního řádu, ze kterého Ústavní soud v nálezu ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. I. ÚS 290/05, mimo jiné dovodil, že úhrada nákladů exekuce musí být vždy zajištěna. Zařazení nákladů exekutora do první skupiny podporuje i §5 odst. 3 vyhl. č. 330/2004 Sb., z nějž vyplývá, že exekutor se svojí odměnou podílí nejen na nárocích oprávněného, ale i na nárocích dalších přihlášených věřitelů. Pohledávku soudního exekutora, představující náklady exekuce, nelze tudíž řadit do skupiny k pohledávce oprávněného, tj. do skupiny pohledávek podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř., nýbrž do první skupiny, a to i ohledem na to, že §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. „jistě nemíní privilegovat stát před ostatními účastníky rozvrhu“. I kdyby však náklady exekutora patřily do třetí skupiny, přísluší exekutorovi odměna i z prospěchu, který při prodeji nemovitosti obdrží jakýkoliv přihlášený věřitel, a jako náklad řízení musí být uhrazena před jistinou. Dále dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně stanovil poměr uspokojení pohledávek 1:7,7, neboť činí-li celková výše uspokojovaných pohledávek částku 3,493.794,95 Kč a rozdělovaná podstata včetně úroků z prodlení částku 2,804.780,27 Kč, představuje koeficient pro poměr uspokojení 0,802. V daném případě tak měla být jeho pohledávka uspokojena v částce 424.307,70 Kč a pohledávka K. b. v částce 2,380.472,77 Kč. Kromě toho odvolací soud, ačkoliv mu to nepříslušelo, přezkoumával výši nákladů exekuce určenou pravomocným příkazem k úhradě exekuce ze dne 29. 12. 2005 ve výši 538.543,10 Kč, přičemž náklady spojené s prováděním exekuce ve vztahu mezi oprávněným a povinným považoval za nesouvisející s prodejem nemovitosti a za náklady spojené s prodejem nemovitosti považoval jen částku 529.062,- Kč. Navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolání je podle §238a odst. 1 písm. f), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustné, neboť směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí (exekuci), a je i důvodné.
Dovolatel především nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se uspokojuje z rozdělované podstaty ve skupině podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Tuto otázku odvolací soud vyřešil v souladu s dosavadní soudní praxí. Při zařazení pohledávky soudního exekutora do rozvrhu rozdělované podstaty správně vyšel správně ze Stanoviska k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. 12. 2007) ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2006, pod č. 31, v jehož bodu XVIII. Nejvyšší soud zaujal názor (od něhož nemá důvod se odchylovat ani v dané věci), že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve třetí skupině podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. Skutečnost, že v exekučním řízení se úkony exekutora považují za úkony soudu (§52 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.), z nákladů exekuce náklady řízení vzniklé státu nečiní.
Změna zákona č. 120/2001 Sb., provedená zákonem č. 347/2007 Sb., s účinností od 1. ledna 2008, na posuzovaný případ nedopadá, neboť v dovolacím řízení zásadně platí, že při posuzování věcné správnosti dovoláním napadeného pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu nemůže dovolací soud přihlížet ke změnám v právní úpravě, které nastaly po rozhodnutí odvolacího soudu (k tomu srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 1994, sp. zn. 7 Cdo 81/93, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/1997 pod. č. 5 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2002, sp. zn. 35 Odo 317/2001).
Dále dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že při svém rozhodnutí o rozvrhu rozdělované podstaty přezkoumával výši nákladů exekuce určenou pravomocným příkazem k úhradě exekuce ze dne 29. 12. 2005, ačkoliv mu to nepříslušelo.
Podle §88 odst. 1 exekučního řádu náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení účastník řízení může podat u exekutora proti příkazu námitky do 8 dnů od doručení. Pokud exekutor v plném rozsahu námitkám nevyhoví, postoupí je bez zbytečného odkladu soudu (§45), který o námitkách rozhodne do 15 dnů. Případné vyjádření k námitkám adresované soudu exekutor doručí také tomu, kdo námitky podal. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení rozhodnutí soudu o námitkách se doručí oprávněnému, povinnému a exekutorovi. Proti rozhodnutí soudu o námitkách není přípustný opravný prostředek.
V posuzované věci se z obsahu spisu podává, že dovolatel (soudní exekutor) vydal dne 29. 12. 2005, pod č. j. 085 EX 355/03 - 94, příkaz k úhradě nákladů exekuce, jímž určil výši těchto nákladů částkou 539.685,30 Kč (viz protokol založený na čl. 143 spisu, příkaz exekutora se ve spise nenachází). Ze spisu přitom nevyplývá a ani nebylo žádným z účastníků řízení tvrzeno, že proti tomuto příkazu podali námitky. Příkaz k úhradě nákladů exekuce se tak stal pravomocným a odvolacímu soudu ve fázi řízení o rozvrhu rozdělované podstaty již nepříslušelo přezkoumávat věcnou správnost tohoto příkazu. Pokud tak učinil, zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
Pokud pak dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně stanovil poměr uspokojení jeho pohledávky a pohledávky zástavního věřitele K. b., je dovolání rovněž opodstatněné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v tomto směru nepřezkoumatelné, jelikož nesplňuje požadavky vyjádřené v §157 odst. 2 o. s. ř. Z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu totiž není zřejmé, jak dospěl k závěru, že poměr těchto pohledávek činí 1:7,7. Tím odvolací soud zatížil řízení další vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a), §242 odst. 3 o. s. ř.].
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).
Pro úplnost je nutno uvést, že otázkou uspokojení nákladů exekutora v rámci třetí skupiny a pořadí v této skupině se Nejvyšší soud již zabýval v usnesení ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5223/2007, a v usnesení ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2979/2007, v nichž uzavřel, že pohledávka exekutora z titulu nákladů exekuce může být ve skupině podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. uspokojena až poté, co budou plně uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; o náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (část první, hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. ledna 2010
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu