ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.3644.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 3644/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy ve věci žalobkyně L. K. , zastoupené JUDr. Miroslavem Pavlasem, advokátem se sídlem v Ostravě 1, Fügnerova č. 12, proti žalovanému Zajišťovacímu fondu družstevních záložen se sídlem v Praze 1, Bartolomějská č. 11/291, IČ 25662503, zastoupenému JUDr. Jiřím Kovandou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 28, o 22.844,- Kč s příslušenstvím, za účasti Ing. J. P. , jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní a vedlejším účastníkem proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2005, č. j. 16 Co 274/2004-69, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 66 C 20/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. září 2008, č. j. 11 Cmo 76/2008-56, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.760,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Kovandy, advokáta se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 28.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 22. 2. 2005, č. j. 16 Co 274/2004-69, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 5. 2004, č. j. 14 C 69/2003-42, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 22.844,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3,5% ročně od 26. 1. 2003 do zaplacení a rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 7.930,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Kovandy; zároveň rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.040,- Kč k rukám „zástupce žalovaného“ a že ve vztahu mezi vedlejším účastníkem a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalobkyně a vedlejší účastník žalobu pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. Odnětí možnosti jednat před soudem spatřují zejména v tom, že „v rozporu s ust. §118/1 o. s. ř. předseda senátu nevyzval vedlejšího účastníka řízení, který má stejná práva a povinnosti jako účastník řízení dle §93/3 o. s. ř., aby přednesl odvolání nebo sdělil jeho obsah, což nebylo nahrazeno ani tím, že by podání za nepřítomnou žalobkyni přečetla nebo sdělila předsedkyně senátu“, že odvolací soud nerozhodl o námitce vedlejšího účastníka proti znění protokolu o jednání ze dne 22. 2. 2005, že odvolací soud se nezabýval odvolacími návrhy a důvody, jak je přednesl vedlejší účastník, že odvolací soud „nekriticky převzal právní názor soudu prvního stupně co se týče interpretace ust. §20/3 zák. č. 87/95 Sb.“, že odvolací soud nevyzval vedlejšího účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodujících skutečností a nepoučil ho o tom, jak tak má učinit „(§118a/2 o. s. ř.)“, přičemž námitku žalobkyně o neposkytnutí poučení podle ustanovení §118a odst. 2, 3 a 4 o. s. ř. soudem prvního stupně řešil „apologetikou postupu soudu prvního stupně“, že odvolací soud neumožnil vedlejšímu účastníkovi, aby shrnul své návrhy a vyjádřil se k dokazování a ke skutkové stránce a k právní stránce věci „(§119a/2 o. s. ř.)“, že „předseda senátu nedbal v rozporu s ust. §117/1 o. s. ř., aby věc mohla být úplně a spravedlivě projednána, ale na jednání se nezabýval dostatečně projednáním a přezkoumáním odvolání, kdy měl zato, že tak již učinil na pracovní poradě senátu“, a „ignoroval uplatněné změny odvolacích návrhů a důvodů, jak je uvedl vedlejší účastník řízení v souladu s ust. §205/3, důsledkem čehož bylo porušení ust. §212 o. s. ř.“.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 10. 2007, č. j. 66 C 20/2005-29, žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalobkyně a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na nákladech řízení 7.824,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Kovandy. Dospěl k závěru, že „žádný uplatněný žalobní důvod není důvodem pro žalobu pro zmatečnost podle §229 odst. 3 o. s. ř.“.
K odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 9. 2008, č. j. 11 Cmo 76/2008-56, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na nákladech odvolacího řízení 10.234,- Kč k rukám JUDr. Jiřího Kovandy. Poté, co neshledal za opodstatněnou námitku podjatosti soudkyně JUDr. Jany Šrédlové, která projednávala a rozhodovala věc u soudu prvního stupně, dovodil, že závěr soudu prvního stupně, podle něhož žalobkyni, popřípadě vedlejšímu účastníku nebyla v řízení před Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím odňata možnost před soudem jednat (§229 odst. 3 o. s. ř.), je správný.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. V písemném podání, sepsaném dne 18. 11. 2008 a doručeném Městskému soudu v Praze dne 20. 11. 2008, žalobkyně uvedla: „Dovolávám se (blanketně) proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 11 Cmo 76/2008-56 ze dne 11. 9. 2008, doručeného žalobkyni dne 17. 10. 2008“, a dodala, že „za účelem precizního dovolání“ žádá o zaslání „kopie protokolu o jednání Vrchního soudu v Praze ve věci 11 Cmo 76/2008 dne 11. 9. 2008“ a „kopie doručenky z listovní zásilky, kterou bylo vedlejšímu účastníkovi řízení Ing. Janu Prokopovi zasláno Vyrozumění o odročení jednání na den 9. 11. 2008“.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně pro nepřípustnost odmítl; dovolání navíc považuje za neurčité.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v ustanovení §241 o. s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30 o. s. ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 o. s. ř.). Je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o. s. ř.), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.).
K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst.2 a 3 o. s. ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do uplynutí lhůty určené k podání dovolání v ustanovení §240 o. s. ř. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. §241 o. s. ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení §104 odst. 2 o. s. ř. soudem řádně vyzván (srov. §241b odst. 2 o. s. ř.) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popřípadě před uplynutím uvedené prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání (srov. §30 o. s. ř.), běží lhůta (zásadně v trvání dvou měsíců) k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto.
Marným uplynutím lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení §241b odst. 1, §209 a §43 o. s. ř. vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlédnout. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §241b odst.3 o. s. ř. doplněno, podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné pod č. 31 v časopise Soudní judikatura, ročník 2005, anebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 25/2005, uveřejněné pod č. 91 v časopise Soudní judikatura, ročník 2005).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně podala proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, aniž by v něm uvedla, v jakých okolnostech spatřuje naplnění dovolacích důvodů (uvedla pouze „dovolávám se blanketně“), a že při podání dovolání nebyla splněna podmínka dovolacího řízení uvedená v ustanovení §241 o. s. ř. (žalobkyně nebyla zastoupena advokátem a nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by měla právnické vzdělání).
K odstranění nedostatku podmínky dovolacího řízení soud prvního stupně usnesením ze dne 26. 11. 2008, č. j. 66 C 20/2005-64, žalobkyni vyzval, aby si do 10 dnů od doručení tohoto usnesení zvolila advokáta a aby prostřednictvím tohoto zástupce podala řádné dovolání s poučením, že „jinak bude dovolací řízení zastaveno“; zároveň žalobkyni vyzval, aby v téže lhůtě prostřednictvím zvoleného advokáta doplnila dovolání o náležitosti uvedené v §241a o. s. ř., zejména o uvedení, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakého důvodu se toto rozhodnutí napadá, které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání a čeho se domáhá (dovolací návrh), s tím, že dovolání lze podat jen z důvodů, že řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a s poučením, že „pokud nebude dovolání řádně a včas doplněno, dovolací soud dovolání odmítne“. Uvedené usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 2. 12. 2008. Podáním ze dne 13. 12. 2008, doručeným Městskému soudu v Praze dne 16. 12. 2008, žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro podání dovolání.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 1. 2009, č. j. 66 C 20/2005-73, rozhodl, že žalobkyni se přiznává osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (výrok I.) a že se jí pro dovolací řízení ustanovuje zástupcem advokát JUDr. Miroslav Pavlas se sídlem v Ostravě 1, Fügnerova č. 12 (výrok II.); zároveň ji znovu vyzval, aby „do 10 dnů od právní moci výroku II. tohoto usnesení prostřednictvím ustanoveného advokáta doplnila podání (dovolání) ze dne 18. 11. 2008 o náležitosti uvedené v §241a o. s. ř.“, které specifikoval, s poučením, že „pokud nebude dovolání řádně a včas doplněno, dovolací soud dovolání odmítne“; uvedené usnesení nabylo právní moci dne 4. 2. 2009. Od tohoto dne začala žalobkyni běžet dvouměsíční lhůta k doplnění (odstranění vad) dovolání (srov. §241b odst. 3 část druhé věty za středníkem a §240 odst. 2 větu první o. s. ř.), která uplynula dnem 6. 4. 2009 (srov. §57 odst. 2 o. s. ř.).
Do uplynutí této lhůty (tj. do dne 6. 4. 2009) však žalobkyně dovolání o uvedení dovolacích důvodů nedoplnila; stalo se tak až písemným podáním jejího zástupce advokáta JUDr. Miroslava Pavlase ze dne 30. 4. 2009, které bylo odevzdáno na provozovně držitele poštovní licence v Bohumíně 1 jako doporučená zásilka pod č. R 047016 dne 12. 5. 2009 a doručeno Městskému soudu v Praze dne 13. 5. 2009, tedy po marném uplynutí lhůty, během níž bylo možno vady dovolání odstranit. Protože k opožděně provedenému doplnění dovolání o údaj, z jakých důvodů se usnesení odvolacího soudu napadá, nelze přihlédnout, žalobkyně tak dovolacímu soudu, který je - jak již výše uvedeno - vázán uplatněnými dovolacími důvody, zabránila, aby mohl napadené usnesení odvolacího soudu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti) přezkoumat.
Na uvedeném závěru ničeho nemění ani skutečnost, že Městský soud v Praze přípisem ze dne 9. 2. 2009 zástupci žalobkyně (ustanovenému advokátovi JUDr. Miroslavu Pavlasovi) sdělil, že „žádá o předložení vypracovaného dovolání žalobkyně do jednoho měsíce od doručení tohoto sdělení“, a že k žádosti zástupce žalobkyně ze dne 24. 2. 2009 „o prodloužení lhůty pro podání doplnění dovolání do 30. 4. 2009“ přípisem ze dne 11. 3. 2009 žalobkyni (jejímu zástupci) sdělil, že „souhlasí s prodloužením lhůty k vypracování dovolání za L. u K. do 30. 4. 2009“, neboť lhůta určená v §241b odst. 3 o. s. ř. k doplnění dovolání o dovolací důvody je lhůtou zákonnou a soud ji (za stavu, kdy žalobkyni již byl ustanoven zástupce) v žádném případě nemůže prodloužit (srov. §240 odst. 2 větu první o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 2.000,- Kč (srov. §10 odst. 2, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst.1, a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 2.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že advokát JUDr. Jiří Kovanda osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, patří k nákladům řízení podle ustanovení §137 odst. 1 a 3, §151 odst. 2 věty druhé o.s.ř. vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. §47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka 460,- Kč (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp.zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005). Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby žalovanému náklady dovolacího řízení v celkové výši 2.760,- Kč nahradila. Žalobkyně a vedlejší účastník jsou povinni přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit společně a nerozdílně k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. listopadu 2010
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu