ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.5451.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 5451/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci zástavního věřitele CS-CON Praha a.s. se sídlem v Praze 10, Slovenská č. 35, IČ 64949826, zastoupeného JUDr. Alešem Dvouletým, advokátem se sídlem v Praze 10, Na Zájezdu č. 16, proti zástavním dlužníkům 1) ČIBE a.s. se sídlem ve Slušovicích, Motel GOLF START, IČ 25570048, zastoupenému JUDr. Františkem Novosadem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Smetanova č. 1101, a 2) Bc. Ing. K. N., o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 Nc 1126/2003, o dovolání zástavního dlužníka 1) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 11. září 2008 č.j. 15 Co 526/2008-450, takto:
I. Dovolání zástavního dlužníka 1) se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Zástavní věřitel (jeho právní předchůdce společnost Frenn Trading B.V.) se domáhal, aby soud nařídil ve prospěch jeho pohledávky za dlužníkem VHW spol. s r.o. v likvidaci se sídlem v Českých Budějovicích, Široká č. 29, ve výši 33.902.104,61 Kč prodej zastavených nemovitostí, a to "budovy č.p. 54 na pozemku st. parc. č. 76, pozemku st. parc. č. 76, pozemku parc. č. 106/7 a pozemku parc. č. 106/13, které se všechny nacházejí v katastrálním území Čížkov, obec Čížkov, a jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem v Pelhřimově na listu vlastnictví č. 110". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že jeho právní předchůdce IPB a.s. poskytl dlužníku podle smlouvy o úvěru ze dne 30.1.1996 (ve znění dodatků) úvěr ve výši 23.500.000,- Kč, jehož zůstatek činí včetně úroků a nákladů řízení ke dni 27.4.2004 celkem 33.902.104,61 Kč, a že pohledávka z úvěru byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem zástavního dlužníka 1), zřízeným na základě zástavních smluv ze dne 30.1.1996 a ze dne 23.4.1997. Protože zajištěná pohledávka nebyla dosud uhrazena, domáhá se zástavní věřitel nařízení soudního prodeje zástavy.
Okresní soud v Pelhřimově usnesením ze dne 6.5.2004 č.j. 4 Nc 1126/2003-152 nařídil "k uspokojení pohledávky zástavního věřitele za dlužníkem - společností VHW, s.r.o. soudní prodej nemovitostí zapsaných ve vlastnictví zástavního dlužníka 1), zastavených k zajištění pohledávky zástavního věřitele, a to budovy čp. 54, postavené na pozemku st. parc. č. 76, pozemku st. parc. č. 76, pozemku parc. č. 106/7, pozemku parc. č. 106/13, které se nachází v katastrálním území Čížkov, obec Čížkov, a jsou zapsány u Katastrálního úřadu Vysočina, kat. pracoviště Pelhřimov na LV 110", a rozhodl, že zástavní dlužník 1) je povinen zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů řízení 11.181,- Kč k rukám advokáta prof. JUDr. Miroslava Běliny. Při svém rozhodování vycházel z toho, že právní předchůdce zástavního věřitele "tehdejší Investiční a poštovní banka" poskytl "společnosti VHW" úvěr ve výši 23.500.000,- Kč, že na základě zástavní smlouvy ze dne 30.1.1996 bylo zřízeno zástavní právo "k zástavě parc. č. 106/7 a 106/8 v KÚ Čížkov" a že podle zástavní smlouvy ze dne 23.4.1997 bylo zřízeno ve prospěch této pohledávky zástavní právo "ohledně nemovitosti čerpací stanice s příslušenstvím se st. parc. 76, parc. 106/7 a 106/13 zapsaných na LV 110"; i když v době uzavření zástavní smlouvy nebyla čerpací stanice označena číslem popisným, jedná se, jak vyplývá z katastru nemovitostí, "nepochybně o čp. 54". Protože zajištěná pohledávka dosud nebyla uhrazena a protože zástava náleží zástavnímu dlužníku 1), je žaloba opodstatněná. Nařízení prodeje zástavy nebrání ani to, že zástavní právo bylo zřízeno podle právní úpravy účinné do 31.8.1998, neboť právo zástavního věřitele na uspokojení ze zástavy vzniklo dnem 11.11.1998, kdy se stal "splatný celý úvěr", a prodej zástavy tedy může být nařízen podle ustanovení §200y a násl. občanského soudního řádu.
K odvolání zástavního dlužníka 1) Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře usnesením ze dne 11.11.2004 č.j. 15 Co 623/2004-217 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že zástavní věřitel je povinen zaplatit zástavnímu dlužníku 1) na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 8.413,50 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně v tom, že zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku [námitky zástavního dlužníka 1) proti její výši jsou v tomto řízení nerozhodné], že zástavní právo ve prospěch pohledávky zástavního věřitele bylo zřízeno rovněž k objektu čp. 54 a že zástavním právem byly zajištěny nejen jistina úvěru, ale "veškeré pohledávky vzniklé ze smlouvy o úvěru, včetně příslušenství jistiny či pohledávek na vydání bezdůvodného obohacení a náhrady škody vzniklých případným odstoupením od úvěru". Na rozdíl od soudu prvního stupně však dovodil, že právo zástavního věřitele na uspokojení zajištěné pohledávky nevzniklo teprve dnem 11.11.1998, ale již "k datu 21.8.1998". Vyšel přitom z názoru, že dlužník se ocitl v prodlení dnem 21.8.1998, v němž byly splněny předpoklady k tomu, aby se stal splatný celý zůstatek úvěru, a že pro určení "okamžiku, kdy vzniklo právo zástavního věřitele na uspokojení ze zástavy", není významné, kdy zástavní věřitel "skutečně svůj nárok uplatnil, ale kdy taková právní možnost uplatnění práva nastala". Protože se uspokojení zajištěné pohledávky řídí ustanovením §151f odst.1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.8.1998, není možné nařídit soudní prodej zástavy podle ustanovení §200y a násl. občanského soudního řádu.
K dovolání zástavního věřitele Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 23.11.2005 č.j. 21 Cdo 426/2005-234 usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poté, co dovodil, že právo (nárok) na uspokojení ze zástavy vzniká dnem, v němž je zástavní věřitel podle hmotného práva oprávněn požadovat, aby zajištěná pohledávka byla uhrazena z výtěžku získaného zpeněžením zástavy, a že takový okamžik nastává tehdy, jestliže dlužník zajištěnou pohledávku řádně a včas nesplnil (marným uplynutím doby splatnosti zajištěné pohledávky), dovolací soud dospěl k závěru, že ke splatnosti zajištěné pohledávky (zůstatku úvěru s příslušenstvím) nepostačovalo, ocitl-li se dlužník v prodlení "se dvěma po sobě jdoucími splátkami a současně s jednou splátkou po dobu delší než 3 měsíce", ale teprve tehdy, když zástavní věřitel požádal dlužníka z důvodu prodlení se zaplacením splátek (splátky) o zaplacení zbytku zajištěné pohledávky. Protože zástavní věřitel (jeho právní předchůdce INVESTIČNÍ A POŠTOVNÍ BANKA, a.s.) požádal (měl požádat) dlužníka VHW spol. s r.o. v likvidaci se sídlem v Českých Budějovicích, Široká č. 29, o zaplacení celé pohledávky (zůstatku úvěru s příslušenstvím) z důvodu včasného nezaplacení sjednaných splátek teprve dopisem ze dne 11.11.1998, nebylo možné návrh na nařízení prodeje zástavy podaný podle ustanovení §200y až §200za občanského soudního řádu (účinných od 1.1.2002) zamítnout jen proto, že by se zástavní věřitel měl domáhat uspokojení zajištěné pohledávky podle právní úpravy účinné od 1.1.1992 do 31.8.1998.
Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře v dalším řízení - poté, co usnesením ze dne 31.1.2006 sp. zn. 15 Co 866/2005-271 připustil, aby na místo zástavního věřitele vstoupila do řízení společnost CS-CON Praha a.s. se sídlem v Praze 10, Slovenská č. 35, - usnesením ze dne 30.3.2006 č.j. 15 Co 866/2005-305 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že zástavním dlužníkům uložil, aby zaplatili společně a nerozdílně zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 9.481,- Kč k rukám advokáta JUDr. Aleše Dvouletého; ve výroku o nařízení soudního prodeje zástavy usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že zástavní dlužníci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů odvolacího řízení "včetně řízení dovolacího" 12.769,- Kč k rukám advokáta JUDr. Aleše Dvouletého. Odvolací soud nejprve zjistil, že po vydání usnesení soudu prvního stupně zástavní dlužník 1) ČIBE a.s. převedl své vlastnictví k "části zastavených nemovitostí" na Bc. Ing. K. N., a dovodil, že účastenství v řízení o soudním prodeji zástavy se řídí §94 odst.2 občanského soudního řádu a že Bc. Ing. K. N. se jako zástavní dlužník (vlastník "části" zastavených nemovitostí) z důvodu svého hmotněprávního postavení stal ze zákona (za odvolacího řízení) účastníkem řízení v projednávané věci. Ve věci samé odvolací soud odkázal na své předchozí usnesení v tom, že zástavní právo "bylo zřízeno i k objektu čp. 54 v Čížkově" a že byly alespoň osvědčeny předpoklady pro nařízení soudního prodeje zástavy podle ustanovení §200y a násl. občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že pro nařízení soudního prodeje zástavy není významné, jaká je výše pohledávky zástavního věřitele a zda v mezidobí nedošlo k jejímu zániku, a že právo na uspokojení pohledávky ze zástavy vzniklo po 1.9.1998, nařídil soud prvního stupně soudní prodej zástavy v souladu se zákonem.
K dovolání zástavního dlužníka 1) Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 18.3.2008 č.j. 21 Cdo 623/2007-352 usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 6.5.2004 č.j. 4 Nc 1126/2003-152 - s výjimkou nařízení prodeje pozemků st.p.č. 76, p.p.č. 106/7 a p.p.č. 106/13 v katastrálním území Čížkov a výroků o náhradě nákladů řízení mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem 2) - zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Pelhřimově k dalšímu řízení; jinak dovolání zástavního dlužníka 1) odmítl. Dovolací soud nejprve dovodil, že zástavní dlužník 1) není oprávněn k podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu v části týkající se nařízení prodeje pozemků st.p.č. 76, p.p.č. 106/7 a p.p.č. 106/13 v katastrálním území Čížkov, neboť kupní smlouvou ze dne 24.11.2004 prodal tyto pozemky zástavnímu dlužníku 2) a ve vlastnictví zástavního dlužníka 1) tedy zůstala pouze budova čp. 54 postavená na pozemku st.p.č. 76 v katastrálním území Čížkov. Ve vztahu k zástavě ve vlastnictví zástavního dlužníka 1) dovolací soud dospěl k závěru, že usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy neobsahuje označení výše zajištěné pohledávky, popř. též výše jejího příslušenství, jež mají být uspokojeny z výtěžku zástavy, a že proto musí být usnesení soudů obou stupňů v tomto rozsahu zrušena, neboť jsou z materiálního hlediska (ve smyslu ustanovení §261a odst. 4 občanského soudního řádu) nevykonatelná. Námitky zástavního dlužníka 1) o tom, že "v zástavní smlouvě ze dne 23.4.1997 se nehovoří o budově čp. 54 postavené na st. 76, ale jen o čerpací stanici s příslušenstvím", a že předmětem zástavy není technologie čerpací stanice, a tudíž nemůže být předmětem prodeje zástavy", dovolací soud odmítl s odůvodněním, že, "nejsou-li pochybnosti, že čerpací stanice je budovou čp. 54 postavenou na st. 76, postupovaly soudy při výkladu zástavní smlouvy ze dne 23.4.1997 v souladu s ustanovením §35 odst. 2 občanského zákoníku" a že "zástavní právo se ze zákona vztahuje i na příslušenství, přírůstky a neoddělené plody zástavy".
Okresní soud v Pelhřimově poté usnesením ze dne 26.6.2008 č.j. 4 Nc 1126/2003-396 nařídil k uspokojení pohledávky zástavního věřitele za dlužníkem - společností VHW, s.r.o. ve výši 37.633.090,87 Kč soudní prodej "budovy čp. 54 na pozemku st.p.č. 76 v KÚ Čížkov, obec Čížkov, které jsou zapsány u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Pelhřimov na LV 110", a rozhodl, že zástavní dlužník 1) je povinen zástavnímu věřiteli zaplatit na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolacího řízení a dovolacího řízení celkem 22.250,- Kč, a to "společně a nerozdílně s Bc. Ing. K. N., jemuž tato povinnost byla uložena usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.3.200, pod č.j. 15 Co 866/2005-305", k rukám advokáta JUDr. Aleše Dvouletého a že zástavní dlužník 1) je povinen zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů řízení "před soudem prvního stupně a dovolacího řízení" 16.779,- Kč k rukám JUDr. Aleše Dvouletého. Soud prvního stupně dovodil, že zástavní věřitel osvědčil, že mu vznikla za dlužníkem pohledávka, která je zajištěna zástavním právem, že "aktuální dluh vůči společnosti VHW činí 37.633.090,87 Kč (z toho jistina 6.000.000,- Kč, úrok z jistiny 15.498.186,65 Kč, úrok z prodlení k 30.4.2008 16.027.133,02 Kč, poplatky 80.231,- Kč a sankční úrok z poplatků 27.540,- Kč)" a že jsou splněny všechny předpoklady proto, aby byl nařízen soudní prodej zástavy k uspokojení pohledávky zástavního věřitele.
K odvolání zástavního dlužníka 1) Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře usnesením ze dne 11.9.2008 č.j. 15 Co 526/2008-450 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že zástavní dlužník 1) je povinen zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 5.712,- Kč k rukám advokáta JUDr. Aleše Dvouletého; v ostatních výrocích je potvrdil a rozhodl, že zástavní dlužník 1) je povinen zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.424,- Kč k rukám advokáta JUDr. Aleše Dvouletého. Odvolací soud dovodil, že soudkyně JUDr. Lenka Jiříková, která rozhodovala v projednávané věci u soudu prvního stupně, není vyloučena, že "chybné uvedení dřívějšího zástavního věřitele na předvolání k jednání" u soudu prvního stupně je "zřejmou nesprávností", která nemohla způsobit žádnou újmu na právech zástavního dlužníka 1), a že je "zcela mylný názor zástavního dlužníka 1), že, pokud Nejvyšší soud ČR věc vrátil soudům nižších stupňů, znamená to, že se okresní soud měl zabývat tím, že tato pohledávka je zaplacena", neboť dovolací soud spatřoval pochybení soudů v tom, že jejich usnesení neobsahovala označení výše zajištěné pohledávky, popř. též výši jejího příslušenství a že "prokázaná nebo osvědčená výše zajištěné pohledávky a jejího příslušenství může být důvodně zpochybněna až v druhé fázi soudního prodeje zástavy"; soud prvního stupně ve výroku ve věci samé dlužnou pohledávku vyčíslil ve výši 37.633.090,87 Kč. Vzhledem k tomu, že nejsou "pochybnosti o tom, že čerpací stanice je budovou čp. 54 postavenou na st. 76", a že postoupení zajištěných pohledávek nynějšímu zástavnímu věřiteli bylo řádně doloženo, jsou splněny všechny předpoklady pro nařízení soudního prodeje zástavy.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal zástavní dlužník 1) dovolání. Dovozuje, že se soudy "neřídily rozhodnutím Nejvyššího soudu 21 Cdo 623/2007-352 ze dne 18.3.2008, když měl soud určit nejen výši pohledávky, ale také její příslušenství", a že zajištěná pohledávka byla ručitelem Sloupárnou Majdalena s.r.o. již uhrazena, a znovu namítá, že zástavní právo zřízené na základě zástavní smlouvy ze dne 23.4.1997 se nevztahuje na budovu čp. 54 "na st. 76 Čížkov". Podle názoru zástavního dlužníka 1) řízení trpí "podstatnou vadou", neboť jeho "šance nebyly rovnocenné se" zástavním věřitelem", neboť "rozsudek byl vyhlášen s jinými stranami, než které byly předvolány", a "pokud usnesení o předvolání bylo skutečně způsobeno chybou administrativy soudu, není jasné, proč nebylo pro zjevné nepřesnosti a chyby v psaní opraveno soudem usnesením". Zástavní dlužník 1) dále poukazuje na to, že mu soudy "zamítly důkaz superlegalizace společnosti Fren Trading B.V." a že proto nebylo možné "věrohodně zjistit, zda společnost je v daném státě registrovaná", kdo je oprávněn "za daný subjekt jednat" a zda je "společnost CS-CON Praha a.s. aktivně legitimována". Přípustnost dovolání zástavní dlužník 1) dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu a navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které byl vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Zástavní dlužník 1) dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání zástavního dlužníka 1) proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst.2 písm.a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst.2 písm.b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst.3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst.2 písm.b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) nebo ustanovení §241a odst.3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006 sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Soud prvního stupně ve svém usnesení ze dne 26.6.2008 č.j. 4 Nc 1126/2003-396 uvedl výši zajištěné pohledávky, čímž vyhověl závaznému právnímu názoru dovolacího soudu, obsaženému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.3.2008 č.j. 21 Cdo 623/2007-352. Odvolací soud pak správně dovodil, že se soud prvního stupně neměl - s ohledem na tento právní názor dovolacího soudu - zabývat též tím, zda zajištěná pohledávka již byla zaplacena. Vzhledem k tomu, že již v předcházejícím rozhodnutí dovolacího soudu byla vyřešena otázka, zda se zástavní právo zřízené na základě zástavní smlouvy ze dne 23.4.1997 vztahuje na budovu čp. 54 "na st. 76 Čížkov" a že soudy v souladu s ustálenou judikaturou soudů dovodily, že pro rozhodnutí v první fázi soudního prodeje zástavy je významné jen to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku (a nikoliv také to, kolik bylo na zajištěnou pohledávky do nařízení prodeje zástavy zaplaceno), nemůže mít usnesení odvolacího soudu z pohledu těchto otázek po právní stránce zásadní význam.
Další námitky zástavního dlužníka 1) představují, jak vyplývá z obsahu dovolání, uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) o.s.ř. Vzhledem k tomu, že kritika usnesení odvolacího soudu z pohledu dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst.2 písm. a) nemůže být - jak již uvedeno výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného usnesení po právní stránce (a s přihlédnutím k tomu, že námitky dovolatele mají zjevně jen obstrukční povahu), je nepochybné, že dovolání zástavního dlužníka 1) proti usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zástavního dlužníka 1) - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť zástavní dlužník 1) s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a zástavnímu věřiteli v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. dubna 2010
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu