ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.1230.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 1230/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně H. L. , proti žalovanému M. L. , zastoupenému JUDr. Ivou Petrovou, advokátkou se sídlem v Brně, Skopalíkova 11, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 258/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2008, č. j. 26 Co 350/2006-434, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2008, č. j. 26 Co 350/2006-434, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. ledna 2006, č. j. 20 C 258/95-339, vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví účastníků tak, že „ze společného majetku účastníků do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal movité věci pod položkami 1. barevný televizor Philips, 2. videopřehrávač Orion, 3. satelit SR 2000, 4. ventilátor AEF 430, 5. přenosný elektrický konvektor Siemens, 6. prádelní skříň – 2 kusy, 7. osobní váha Lux Comax, 8. nástěnné hodiny Quartz, 9. kuchyňský mixér Braun, 10. elektrický vysavač ETA (výrok I. rozsudku). Ze společného majetku účastníků do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal „12. fotoaparát Braun, 13. přímotopové elektrické panely, 14. toustovač Tefal, 40. ideální 522/625 komplexu skleníků postavených na cizím pozemku na p. č. 7860 zaps. na LV č. 5504 v k. ú. Židenice, obec Brno-město“ (výrok II. rozsudku). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 695 635,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III. rozsudku). Dále pak rozhodl o náhradě nákladů řízení a poplatkové povinnosti (výroky IV. – VI. rozsudku).
Soud prvního stupně se v podrobném odůvodnění vypořádal se všemi skutečnostmi z jeho pohledu rozhodnými pro vypořádání zrušeného bezpodílového spoluvlastnictví účastníků a promítl je jednak do přikázání jednotlivých věcí každému z účastníků a do výpočtu výše vypořádacího podílu, který uložil žalovanému k zaplacení žalobkyni. Pokud šlo o mezi účastníky sporné ocenění spoluvlastnického podílu na komplexu skleníků, soud prvního stupně poukázal na skutečnost, že ocenění provedl na základě znaleckého posudku ing. Hany Divišové, která „zpracovala jednak cenu předmětného komplexu skleníků v částce 4 926 870,- Kč a dále tržní ceny skleníků včetně zámkové dlažby v částce 1 785 000,- Kč.“ Dále zdůraznil, že znalkyně při výslechu uvedla, že skleníky, které jsou postaveny na cizím pozemku a jsou stavebně propojeny s ostatními budovami, jsou prakticky neprodejné a „pro účely vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví stanovila tržní cenu“. Soud prvního stupně „vyšel z tržní ceny v částce 1 491 000,- Kč.“
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 19. září 2008, č. j. 26 Co 350/2006-434, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že „z věcí, jež měli žalobkyně a žalovaný v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, připadá do vlastnictví žalobkyně barevný televizor Philips, videopřehrávač Orion, satelit SR 2000, ventilátor AEF 430, přenosný elektrický konvektor Siemens, 2 kusy prádelní skříně, osobní váha LUX Komax, nástěnné hodiny Quartz, kuchyňský mixér BRAUN, elektrický vysavač ETA, do vlastnictví žalovaného fotoaparát BRAUN, 2 kusy přímotopných elektrických panelů, toustovač Tefal, ideálních 522/625 komplexu skleníků – zemědělských staveb bez čísla popisného, čísla evidenčního na pozemcích p. č. 7860/1 a p. č. 7860/2 v katastrálním území Židenice, obec Brno.“ (výrok I., bod 1 rozsudku). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů částku 732 763,- Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok I, bod 2. rozsudku) a rozhodl o nákladech řízení a poplatkové povinnosti (výroky I., body 3, 4 a výrok II. rozsudku).
Odvolací soud k odvolání obou účastníků přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a vypořádal se s jednotlivými odvolacími námitkami účastníků, zejména s otázkou nesplacených úvěrů poskytnutých žalovanému ve výši 6 263 606,38,- Kč a oceněním komplexu skleníků. Ve vztahu k požadavku žalovaného na vypořádání úvěrů poukázal na skutečnost, že pokud mu pak vznikly za trvání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků závazky na základě uzavřených úvěrových smluv, ze kterých byl zavázán výlučně sám a nikoliv společně s žalobkyní, byť případné poskytnuté prostředky z poskytnutých úvěrů se staly součástí bezpodílového spoluvlastnictví, jsou tyto závazky jeho výlučným dluhem. Nebyl proto důvod rozhodovat o tom, v jakém rozsahu ten který z manželů příslušný úvěr uhradí, jestliže povinnost k jejich úhradě nebyla na straně žalobkyně dána. K poskytnutým úvěrům bylo v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví přihlédnuto v těch případech, kdy jejich „čerpání mělo odraz v existenci hodnot bezpodílového spoluvlastnictví účastníků jako manželů, hodnot, které existovaly ke dni zániku spoluvlastnictví“. Odvolací soud také přihlédl k tomu, že prostředky získané úvěrem, z nějž byly pořízeny věci v bezpodílovém spoluvlastnictví byly v jistém rozsahu spláceny z výlučných prostředků žalovaného po zániku bezpodílového spoluvlastnictví. Pro účely rozhodnutí ve věci však nebylo možno k existujícím dluhům žalovaného přihlížet z jiných hledisek, resp. v jiných případech.
Ve vztahu k ocenění komplexu nemovitostí dospěl odvolací soud k závěru, že nejsou dány podmínky pro postup vycházející z obecné ceny ideální části komplexu skleníků, která byla určena znaleckým posudkem. Odvolací soud zdůraznil, že pokud znalkyně ing. Hana Divišová určila s přihlédnutím ke stavu nemovitostí v době zániku bezpodílového spoluvlastnictví obvyklou hodnotu ideální části komplexu skleníků v částce 1 491 000,- Kč, neshledal odvolací soud důvody k tomu, aby o tomto závěru znalkyně pochyboval. Současně však zohlednil, že podle závěrů znalkyně je ideální část komplexu skleníků prakticky neprodejná a pro „účely obvyklé ceny ideální části komplexu skleníků tak bylo zapotřebí vycházet mimo jiné z dílčích závěrů o věcné (administrativní) ceně areálu zahradnictví, přičemž nebylo „možno odhlédnout od zjištění, že práva k ideální části komplexu skleníků účastníci nabyli za cenu podstatně převyšující znalkyní určenou obvyklou cenu – za částku 3 466 080,- Kč“. Odvolací soud pro účely vypořádání práv účastníků vycházel právě z nákupní ceny 3 466 080,- Kč, neboť jiný přístup „by v důsledku vedl k popření principů, jimiž je vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků jako manželů ovládáno, měl by za důsledek nedůvodné poškození, resp. na druhé straně zvýhodnění toho kterého z nich“. Uzavřel, že v souvislosti s vypořádání práv k ideální části komplexu skleníků příslušelo žalovanému zaplatit žalobkyni částku 444 125,50,- Kč a tuto promítl do celkového vypořádání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatnil dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Namítal, že se soudy nevypořádaly s jeho námitkou, že ke dni zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů existovaly nesplacené úvěry ve výši 6 263 606,38 Kč, jejichž strukturu v dovolání konkretizoval, a nerozhodly o tom, kdo je povinen zůstatky úvěrů uhradit. Další pochybení odvolacího soudu spatřoval v tom, že při vypořádání podílu komplexu skleníků nevycházel ze znaleckého posudku ing. H. D., kterým byla „stanovena tržní hodnota id. podílu komplexu skleníků“, ale vycházel z hodnoty, za kterou „se ideální podíl skleníků za doby trvání BSM zakoupil“, což odporuje soudní praxi bez ohledu na dobu, po kterou soudní řízení trvalo. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně považovala napadené rozhodnutí za věcně správné a dovolání za neopodstatněné.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustností dovolání.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů dovolací soud zkoumá přípustnost dovolání ohledně každé vypořádávané položky zvlášť. Skutečnost, že odvolací soud např. změní rozsudek soudu prvního stupně ohledně jedné či několika položek neznamená, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. i proti těm částem rozsudku odvolacího soudu, které se týkají jiných položek, a že dovolací soud je již v důsledku částečné změny rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem oprávněn přezkoumat celé rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. 22 Cdo 425/2008, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz ).
Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Odlišností se myslí závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Pro posouzení, zda jde o měnící rozsudek odvolacího soudu, není samo o sobě významné, jak odvolací soud formuloval výrok svého rozsudku, rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení.
Ve vztahu k určení, který z účastníků bude výlučným vlastníkem vypořádávaných movitých a nemovitých věcí, je z obsahového hlediska rozsudek odvolacího soudu ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně rozhodnutím potvrzujícím. Potvrzujícím je i co do částky 695 635,- Kč představující povinnost žalovaného vůči žalobkyni k vyplacení vypořádacího podílu, v těchto ohledech by bylo dovolání přípustné pouze ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V částce představující rozdíl mezi 695 635,- Kč uloženou žalovanému k zaplacení soudem prvního stupně a částkou 732 763,- Kč uloženou soudem odvolacím, tj. ohledně 37 128,- Kč je rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím měnícím a zakládajícím přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Dovolání je zčásti důvodné.
Dovolací námitkou, že se odvolací soud nezabýval tvrzením žalovaného o existenci nesplacených úvěrů existujících ke dni zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů ve výši 6 263 606,38 Kč dovolatel namítá, že odvolací soud řízení zatížil vadou mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a uplatnil tak dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Tato námitka však důvodná není. Tímto tvrzením dovolatele, které uplatnil i jako odvolací námitku ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval velmi podrobně a zaujal k němu jasné a výstižné stanovisko, a nezatížil proto řízení vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud zcela dostál limitům vyplývajícím na přezkoumatelnost jeho rozhodnutí z §157 odst. 2 o. s. ř. Pro úplnost dovolací soud dodává, že v této části je rozhodnutí zcela v souladu hmotným právem a ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, které ani dovolatel v dovolání nezpochybňuje, že závazky z úvěrů, jejichž vypořádání se žalovaný domáhá, představují závazky, z nichž byl podle úvěrových smluv zavázán výhradně dovolatel.
Soudní praxe ve vztahu k přijímání závazků jedním z manželů za existence bezpodílového spoluvlastnictví manželů vycházela z toho, že uzavřel-li za trvání manželství a bezpodílového spoluvlastnictví smlouvu o půjčce jako dlužník jen jeden z manželů, nepotřeboval k tomu, a to ani v případě, že nešlo o běžnou záležitost, souhlas druhého manžela. Oprávněn a zavázán z takové smlouvy je pouze ten z manželů, který ji jako dlužník uzavřel. Není přitom rozhodné, že peníze, které byly takto získány, se za podmínek §143 obč. zák. staly bezpodílovým spoluvlastnictvím manželů nebo že byly použity na zaplacení kupní ceny věci, jež se stala jejich spoluvlastnictvím (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21. prosince 1973, sp. zn. 3 Cz 57/73 (S IV, s. 495), usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. října 2006, sp. zn. 33 Cdo 690/2005, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. března 2009, sp. zn. 33 Cdo 373/2007, uveřejněné tamtéž).
Přímo v poměrech smlouvy o úvěru uzavřené jedním z manželů za trvání bezpodílového spoluvlastnictví manželů lze vycházet z usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. srpna 2005, sp. zn. 29 Odo 162/2005, uveřejněného v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3833, podle kterého u zavírá-li jeden z manželů smlouvu o úvěru a ve smlouvě vystupuje jako dlužník, je z této smlouvy zavázán a oprávněn jen on a k její platnosti není třeba souhlasu druhého manžela.
Dospěl-li proto odvolací soud k závěru, že ze závazků vyplývajících z uzavřených úvěrových smluv, kde smluvní stranou těchto obligačních vztahů byl pouze žalovaný, je zavázán výhradně on sám, je jeho právní posouzení věci správné.
Naproti tomu je dovolání důvodné v části, v níž namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem při vypořádání spoluvlastnického podílu na komplexu skleníků. Odvolací soud vycházel při vypořádání této majetkové hodnoty z ceny, za kterou ji účastníci pořídili, čímž rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
Dovolací soud již v rozsudku ze dne 7. 12. 1999, sp. zn. 2 Cdon 2060/97, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2001, pod pořadovým č. 11 vyložil, že při stanovení ceny věci pro účely vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů se vychází z ceny věci době vypořádání, avšak z jejího stavu v době zániku tohoto spoluvlastnictví. V rozsudku ze dne 17. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck pod pořadovým č. C 45, vyložil, že při stanovení ceny nemovitosti v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů se vychází z obecné ceny, tj. ceny nemovitosti obvyklé v daném místě a v době rozhodování, která vyjadřuje aktuální tržní hodnotu nemovitosti.
Soudní praxe připustila z tohoto obecného principu výjimky reflektující konkrétní okolnosti individuálních případů, jež byly shrnujícím způsobem vyjádřeny v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3285/2007, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5778, podle kterého zásada, že při oceňování věcí, které náležejí do vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví, se vychází ze stavu věci ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví, ale z její ceny v době, kdy se provádí vypořádání, platí v případě, že nejde o věc, kterou užíval na základě dohody ten účastník, kterému je přikazována, nebo ji užívali oba a nedošlo k jejímu nadměrnému, mimořádnému opotřebení či poškození. Podstata výjimek z uvedeného pravidla spočívá v tom, že v určitých situacích je namístě, aby při vypořádání bylo přihlédnuto k ceně věci ke dni rozhodování soudu, ale podle stavu nikoliv ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví, nýbrž taktéž ke dni rozhodování soudu. Judikatura dovolacího soudu však nepřipouští, aby se při vypořádání vycházelo z parametru (zde kupní ceny) předcházejícího okamžiku zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Z povahy věci to ani nepřipadá do úvahy, neboť při vypořádání věcí, k nimž bezpodílové spoluvlastnictví zaniklo, nelze úvahu o výši ceny, ze které se má vycházet, bez dalšího založit na hlediscích, která časově předcházejí okamžiku zániku spoluvlastnictví k takovým věcem. Jinak řečeno, při vypořádání nelze vycházet z částky vztahující se k dané věci v době, kdy k ní bezpodílové spoluvlastnictví trvalo, resp. z částky vážící se k dané věci v době, ve které byla do bezpodílového spoluvlastnictví teprve nabyta. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak byl uplatněn právem.
Argumentace odvolacího soudu je ostatně do jisté míry vnitřně rozporná. Odvolací soud výslovně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že nemá pochybnost o správnosti znaleckého posudku potud, že obvyklá cena spoluvlastnického podílu na komplexu nemovitostí činí 1 491 000,- Kč. Současně však uvedl, s odkazem na závěry znalkyně, že „ideální část komplexu skleníků je prakticky neprodejná“. Jestliže by však mělo jít o spoluvlastnický podíl v reálných obchodních podmínkách neprodejný, ačkoliv obvyklá cena má vyjadřovat právě částku, za kterou je možno reálný prodej uskutečnit, tím spíše pak nelze při vypořádání vycházet z ceny, za kterou byla věc pořízena, neboť tato zjevně nemůže, jako cena velmi výrazně vyšší, vystihovat stav poptávky a nabídky ohledně takových nemovitostí. Bylo proto na odvolacím soudu, aby tento zjevný rozpor podávající se ze znaleckého posudku odstranil zejména výslechem znalkyně, a to tím spíše, že rozhodoval v období více než dvou a půl let od rozhodnutí soudu prvního stupně a potřeba aktualizace znaleckého posudku byla dána již s ohledem na běh času a obecně známou variabilitu a proměnlivost cen nemovitostí. Jestliže tímto způsobem odvolací soud nepostupoval, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.) a k níž je dovolací soud v případě přípustného dovolání povinen přihlédnout i bez námitky účastníka řízení.
Dovolací soud ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2, 3 věta první o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž je odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §243d odst. 1 věta první o. s. ř. Propojení zkoumané části výroku rozhodnutí odvolacího soudu s částí výroku, která přezkoumání nepodléhá, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li dovolací soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, který přezkoumávat nelze (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3307/2006, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5768).
Pro úplnost dovolací soud dodává, že v další fázi řízení se odvolací soud neobejde bez aktualizace skutkových znaleckých zjištění týkajících se vypořádávaného spoluvlastnického podílu na komplexu skleníků již z toho důvodu, že soud prvního stupně ve věci rozhodoval v lednu 2006 a vypracování znaleckého posudku tomuto datu předcházelo.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2010
Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D., v. r.
předseda senátu