ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.1610.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 1610/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) M. D. a b) F. D. , zastoupených JUDr. Věrou Rýdlovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Dobronická 1257, proti žalované J. K. , zastoupené JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, o určení zániku věcného břemene, vedené u Okresního soudu pro Prahu-východ pod sp. zn. 9 C 73/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. března 2007, č. j. 26 Co 23/2007-130, ve znění usnesení ze dne 3. března 2010, č. j. 26 Co 23/2007-159, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Obvodní soud pro Prahu-východ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 7. 2006, č. j. 9 C 73/2005-109, pod bodem I. výroku zamítl žalobu proti K. K., původně označenému jako žalovaný 2), o určení, že zaniklo „věcné břemeno chůze a jízdy zřízené usnesením Okresního soudu v Jílovém sp. zn. Č. d. 30 – 50/32 ze dne 8. 1. 1932 ve prospěch pozemku parc.č. 610/2, zapsaného na LV č. 1793, na pozemcích: parcela st. 597, parcela č. 610/1, parcela č. 610/8, zapsaných na LV č. 2766, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-východ, pro katastrální území L., obec Kamenice“. Pod bodem II. výroku určil, „že věcné břemeno chůze a jízdy zřízené usnesením Okresního soudu v Jílovém sp. zn. Č. d. 30–50/32 ze dne 8. 1. 1932 ve prospěch pozemku parc.č. 610/2, zapsaného na LV č. 1793, na pozemcích: parcela st. 597, parcela č. 610/1, parcela č. 610/8, zapsaných na LV č. 2766, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-východ, pro katastrální území L., obec Kamenice, zaniklo“. Pod body III a IV. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 21. 3. 2007, č. j. 26 Co 23/2007-130, ve znění usnesení ze dne 3. 3. 2010, č. j. 26 Co 23/2007-159, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body II. a IV. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci.
Žalobci se k dovolání nevyjádřili.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání, je účastníkům znám a dovolací soud proto na ně odkazuje.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
V dané věcí přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.), jen v případě přípustného dovolání nešlo-li by ovšem o výklad procesního předpisu, který by činil z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha, (dále „Soubor rozhodnutí“) pod C 5042]. Dovolatelka nevymezila hmotněprávní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jako otázku zásadního právního významu a taková otázka se z obsahu dovolání ani nepodává.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s hmotným právem a judikaturou Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 2. 2006, sp. zn. 22 Cdo 346/2006, publikovaném v Souboru rozhodnutí pod C 4001, vyslovil právní názor, že věcné břemeno zaniká ze zákona podle §151p odst. 2 obč. zák. „nastanou-li takové trvalé změny, že věc již nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnějšímu užívání její nemovitosti v případě, že jeho výkon je nadále pro trvalé změny (faktické nebo právní) nemožný“. Postup podle §151p odst. 3 obč. zák. by přicházel v úvahu, pokud by výkon věcného břemene byl „možný, ale neúčelný, případně došlo-li k jiné změně poměrů, která má za následek hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného“. Právní závěr odvolacího soudu o zániku předmětného věcného břemene podle §151p odst. 2 obč. zák. zcela odpovídá jeho skutkovému závěru, že cesta odpovídající služebnostem jízdy a chůze zřízeným počátkem třicátých let minulého století vedla jinudy, než tvrdí žalovaná, a že tato cesta není a nebyla dlouhodobě vlastníky pozemků panujících využívána a ani po nastalých pozemkových změnách být využívána jako v minulosti nemůže. Zpochybnění skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, je uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nelze založit. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v Souboru rozhodnutí pod C 3078. Nelze-li zpochybnit uvedený skutkový závěr odvolacího soudu, je správný i právní závěr z něho plynoucí, tj. že se žalované nepodařilo prokázat, že věcné břemeno vedlo jinudy, než jak dovodil odvolací soud.
S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v daném případě naplněny.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.
Pro úplnost se dodává, že eventuální pochybení soudu prvního stupně formulací výroku v odstavci II. je formální povahy a mohlo by být vadou řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. jen v případě přípustného dovolání. Nicméně lze poznamenat, že i kdyby vymezení služebných pozemků neodpovídalo jejich současnému označení po předchozích úpravách pozemků spojených s přečíslováním, je tento výrok s ohledem na označení rozhodnutí soudu, jímž bylo věcné břemeno zřízeno (ve spojení s lokalizací podle nyní existujících pozemků), dostatečným podkladem pro výmaz věcného břemene z katastru nemovitostí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobcům žádné náklady nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu