ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2065.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 2065/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně EGERMANN , s. r. o., se sídlem v Praze 1, Maiselova 38/15, IČ: 62242652, zastoupené Mgr. Michalem Vogelem, advokátem se sídlem v Liberci, Sokolovské náměstí 312/1, proti žalované obci Kravaře, se sídlem úřadu v Kravařích 166, IČ: 00260657, zastoupené JUDr. Oldřichem Filipem, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 613, o vydání věci, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 8 C 199/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, ze dne 3. prosince 2007, č. j. 35 Co 902/2007-87, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Oldřicha Filipa.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. června 2007, č. j. 8 C 199/2006-65, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalované bylo uloženo vydat žalobkyni sochu sv. Jana Nepomuckého, zapsanou v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek pod rejstříkovým číslem 19354/5-3058. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. prosince 2007, č. j. 35 Co 902/2007-87, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání s tím, že dovolání nesplňuje předpoklady §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“). Uvedla, že soudy obou stupňů věc posoudily právně správně.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Podle §243c odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li odvolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále „Soubor rozhodnutí“) pod č. C 5042.
Dovolatelka žádnou takovou otázku, jejíž řešení mohlo vést k rozhodnutí judikatorního významu přesahující konkrétní okolnosti daného případu neformulovala a dovolací soud ani neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s hmotným právem nebo ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Namítaným procesním pochybením se dovolací soud nemohl zabývat, neboť vady řízení jsou důvodem pro připuštění dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen v případě, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, publikované v Souboru rozhodnutí pod č. C 5780).
Posouzení toho, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří, je vždy individuální. Dovolací soud také opakovaně konstatoval, že v dovolacím řízení lze přezkoumat otázku existence dobré víry držitele, že mu sporná věc patří, jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. 22 Cdo 1689/2000, publikované v Souboru rozhodnutí pod č. C 1068). V dané věci závěr odvolacího soudu o nenaplnění předpokladu vydržení – dobré víry na straně žalobkyně není nijak nepřiměřený, rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s hmotným právem a není v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátem (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady řízení vzniklé žalované představují odměnu advokáta za její zastoupení, která činí podle §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů částku 2.250,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif),ve znění pozdějších předpisů, a činí celkem 2.550,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu