ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.303.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 303/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) Z. Ch. a b) M. Ch., zastoupených Janem Kozákem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, proti žalované P. M. Systém, s. r. o., se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Resslova 1775/1, IČ: 43000321, zastoupené JUDr. Hanou Dleštíkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Riegrova 16, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 21 C 84/93, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. dubna 2009, č. j. 69 Co 695/2008-943, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. srpna 2008, č. j. 21 C 84/93-870, pod bodem I. výroku zamítl žalobu „aby žalovaný byl povinen odstranit stavbu skleníku – pařeniště – postavenou na pozemku žalobců parcela č.1676/22 o výměře 1965 m2, jak je pozemek zapsán na listu vlastnickém č. 1134 pro katastrální území H., obec O., u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Olomouc.“ Pod bodem II. a III. výroku rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 30. dubna 2009, č. j. 69 Co 695/2008-943, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto projednal a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Podle §243c odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále jen „Soubor rozhodnutí“) pod č. C 5042. Povinnost formulovat právní otázku v tomto případě dovolatelé nesplnili.
K tomu dovolací soud poznamenává, že vady řízení jsou důvodem pro připuštění dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen v případě, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, publikované v Souboru rozhodnutí pod č. C 5780) a dále, že v dovolání, jehož přípustnost může být dána jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nelze úspěšně uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.), a dovolací soud je tak vázán skutkovými zjištěními nalézacích soudů.
Dovolací soud navíc ani nezjistil, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s hmotným právem nebo judikaturou dovolacího soudu, naopak je v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 746/2007, publikovaným v Souboru rozhodnutí pod č. C 4809, podle kterého „zřídil-li na cizím pozemku stavbu stavebník, který měl časově neomezené právo mít na tomto pozemku stavbu, a toto právo později zaniklo, nemůže se vlastník pozemku domáhat odstranění této stavby, a to ani proti právnímu nástupci stavebníka.“
K výše uvedenému lze navíc pouze poznamenat, že odvolací soud své správné rozhodnutí postavil na občanskoprávním oprávnění stavebníka z hlediska zák. č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby. I proto na správnosti posouzení věci nemohou nic změnit pochybnosti o správnosti správních aktů týkajících se stavebního povolení a užívání stavby.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobců podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšné žalované náklady, na jejichž náhradu by měla vůči žalobcům právo, nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. května 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu