ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.467.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 467/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně E. E. , zastoupené JUDr. Miroslavem Jindrákem, advokátem se sídlem v Praze 4, Chodov, Zdiměřická 1452/26, proti žalované A+U DESIGN, spol. s r. o., se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 304/9, IČ 49022571, zastoupené Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3 , o návrhu na nařízení předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 Nc 4501/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. července 2008, č. j. 8 Co 1580/2008-25, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. července 2008, č. j. 8 Co 1580/2008-25, se s výjimkou části výroku, ve které bylo vysloveno, že „odvolání J. E. se odmítá“, ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích („soud prvního stupně“) usnesením ze dne 18. června 2008, č. j. 16 Nc 4501/2008-17, výrokem pod bodem I. zamítl návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření, „kterým by bylo žalované zakázáno provést zaslepení komína“. Výroky pod body II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení a o přiznání osvobození žalobkyni od povinnosti platit soudní poplatky.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice ze dne 11. prosince 2007, potvrzeným rozhodnutím Krajského úřadu - Jihočeský kraj ze dne 12. února 2008, byla žalované uložena povinnost obnovit předešlý pokojný stav spočívající v umožnění užívání topného systému na tuhá paliva v rozsahu, v jakém jej manželé E. a J. E. užívali před zásahem do pokojného stavu, tedy před vznikem vad způsobujících unikání spalin, a to do třiceti dnů od právní moci rozhodnutí.
Později - dne 3. června 2008 - vydal Magistrát města České Budějovice, Stavební úřad, výzvu adresovanou žalované, aby podle §134 odst. 4 stavebního zákona v objektu v Českých Budějovicích, Nová 24, provedla opatření ke sjednání nápravy spočívající v technickém zamezení užívání komínu na tuhá paliva jeho zaslepením, neboť palivová cesta není způsobilá odvádět zplodiny od připojených spotřebičů paliv do volného ovzduší. Žalobkyně poté požádala soud o nařízení předběžného opatření, jímž by soud zaslepení komína zakázal.
Soud posoudil věc podle §74 odst. 1, §75b odst. 1 a odst. 3 písm. f) a §75c odst. 1 občanského soudního řádu („o. s. ř. “) a na základě výše uvedených zjištění dopěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky k nařízení předběžného opatření ve smyslu §75c odst. 1 o. s. ř. a návrh zamítl.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobkyně a jejího manžela J. E. usnesením ze dne 31. července 2008, č. j. 8 Co 1580/2008-25, rozhodl tak, že se usnesení soudu prvního stupně zrušuje a řízení o nařízení předběžného opatření se zastavuje, odvolání J. E. se odmítá a věc bude po právní moci usnesení postoupena Magistrátu města České Budějovice, Stavebnímu úřadu, Knežská 19, České Budějovice. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud zkoumal, zda je dána pravomoc soudu k nařízení navrhovaného předběžného opatření podle §7 o. s. ř. Dospěl k závěru, že návrhem na nařízení předběžného opatření je napadán postup stavebního úřadu, který učinil v rámci své výlučné pravomoci, a týká se věci, která má veřejnoprávní charakter. Tento postup nelze v této fázi u soudu v občanském soudním řízení napadnout vůbec a v případné další fázi pouze u správního soudu, to platí i pro předběžné opatření. Postup podle §104b o. s. ř. vylučuje okolnost, že dosud nebylo vydáno správním orgánem žádné rozhodnutí. Odvolání J. E. soud odmítl, neboť nebyl účastníkem tohoto řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání; uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., neboť řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně soudu vytýká, že se nezabýval předkládanými fakty a jejími návrhy důkazů, a rozhodnutí tak zatížil procesní vadou, v důsledku čehož rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Od samého počátku totiž usiluje o obnovu vytápění otopnou soustavou s kotlem na tuhá paliva, kterou si se souhlasem předchozího vlastníka na své náklady s manželem vybudovali a která byla řádně zkolaudovaná. Z dovolání se podává, že žalobkyně je nájemnicí bytu v domě žalovaného a že v důsledku toho, že žalovaný řádně neplní povinnosti pronajímatele, se byt nedá řádně vytápět.
Její podání stavebnímu úřadu směřovala k tomu, aby zabránila zaslepení komínu a rozhodně nesměřovala k dosažení jeho zaslepení, jak uváděl odvolací soud. Vytýká soudu, že své závěry stavěl pouze na tvrzení žalované, které nebylo podloženo důkazy. U předběžného opatření nemohla podat vysvětlení, co se stalo s komínovým tělesem, které do doby výstavby bytových jednotek na půdě bez problému fungovalo. K poškození mohlo dojít v souvislosti s výstavbou uvedených bytových jednotek. Dodnes není jasné, co způsobilo únik spalin z komínu. Jedním z možných důvodů poškození komínu mohlo být vedení stupaček pro nové byty komínovým tělesem, což si sama nemá možnost ověřit. Proto měla být provedena nezávislá kontrola komínů, která měla určit, které komíny jsou užívané a které nikoliv a kudy mohou stupačky vést. Stavební úřad nařídil zaslepení komínu pouze na základě požadavku majitele domu, který nechtěl, aby se komín užíval, bez ohledu na předchozí stav. Podle názoru odborníků lze komín opravit a znovu zprovoznit, což by jí a jejímu manželovi usnadnilo již v tak těžké situaci důstojný život ve stáří. Soudu nepřísluší kontrola kontrolní činnosti stavebního úřadu, ale přísluší mu upravovat vztahy mezi majitelem domu a nájemníkem, pokud jedna ze stran nekoná, co má konat. Od září 2007 se byt nedá řádně vytápět a tato situace zanechává trvalé následky na zdraví žalobkyně a jejího manžela. Protože se jedná o byt ve starém domě s velkými místnostmi s vysokými stropy, není ve finančních možnostech dvou důchodců vytápět byt plynem nebo elektřinou. K tomu navrhuje provedení označených důkazů. Navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že se zcela ztotožňuje s právním názorem odvolacího soudu. Povinnost uloženou jí správním orgánem po opakované výzvě splnila. Dne 29. července bylo provedeno odbornou firmou zaslepení komínu jeho zabetonováním, proto dovolání žalobkyně i návrh na vydání předběžného opatření již postrádá smysl. Takové rozhodnutí by bylo nevykonatelné. I kdyby soud nařídil předběžné opatření a zakázal žalované výzvu správního orgánu splnit, nedošlo by ke zrušení této výzvy a žalované by v důsledku tohoto postupu soudu hrozila výrazná fikční sankce a vznik škody. Dále žalovaná polemizuje s důvody uvedenými žalobkyní v dovolání a uvádí, že žalobkyni a jejímu manželovi umožnila vytápět byt daleko modernějším a zdraví méně škodlivým způsobem. K možnosti opravy komínu uvedla, že tato by stála dle odborníků cca 2.000.000,- Kč. Navrhuje, aby dovolání žalobkyně bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., že jsou uplatněny dovolací důvody upravené v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je částečně důvodné.
Dovolací soud se zabýval jen otázkou pravomoci soudu (ostatně dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že se zamítá návrh na předběžné opatření, není přípustné – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2010, sp. zn. 21 Cdo 4714/2008, publikované v ASPI; přípustnost dovolání tak založila jen skutečnost, že odvolací soud řízení zastavil a věci postoupil správnímu orgánu).
V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (§7 odst. 1 o. s. ř.). Spor z právního vztahu nájmu bytu je sporem občanskoprávním.
Ústavní soud opakovaně uvedl, že odvolací soud, který potvrdil rozsudek soudu prvního stupně z jiného důvodu, než byl důvod zamítnutí žaloby soudem prvostupňovým, aniž by před vydáním potvrzujícího rozsudku seznámil účastníky řízení se svým právním názorem - odlišným od právního názoru soudu prvního stupně, a neumožnil jim se k němu vyjádřit, v podstatě porušil zásadu dvojinstačnosti řízení a tím ve svých důsledcích zasáhl do stěžovatelova práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny (srov. např. nález ze dne 21.1.2003, sp. zn. II. ÚS 523/02). Za překvapivá lze podle konstantní judikatury Ústavního soudu považovat ta rozhodnutí, jejichž přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat. Jde tedy o rozhodnutí, jež, z pohledu předcházejícího řízení, originálním způsobem posuzují rozhodovanou věc (srov. např. nález ÚS ze dne 12.6.2001, sp. zn. III. ÚS 729/2000, nebo ze dne 11.6.2007, sp. zn. IV. ÚS 321/2007).
Jestliže tedy odvolací soud zruší rozhodnutí soudu prvního stupně, řízení zastaví a rozhodne o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci podle jeho názoru náleží [§221 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], pak v případě, že v předchozím řízení nebyla otázka pravomoci soudu účastníky zpochybněna a odvolací soud účastníky se svým právním názorem na pravomoc soudu, odlišným od právního názoru soudu prvního stupně, neseznámí a neumožní jim se k němu vyjádřit, jde o rozhodnutí překvapivé a rozhodnutí odvolacího soudu tak trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
V návrhu na nařízení předběžného opatření žalobkyně neuvedla skutečnosti, ze kterých by se podávala pravomoc soudu v této věci; podává se z něj, že jde (patrně) o nárok spojený „s bydlením“. Soud prvního stupně však nepostupoval podle §43 odst. 1 o. s. ř. a nevyzval žalobkyni, aby uvedla rozhodující skutečnosti, o které opírá uplatněný nárok, včetně skutečností, ze kterých by vyplývala pravomoc soudu, a o návrhu věcně rozhodl. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně napadá postup stavebního úřadu, který učinil v rámci své výlučné pravomoci, a týká se věci, která má veřejnoprávní charakter. Teprve v dovolání přichází žalobkyně s explicitním tvrzením, že jí jde o ochranu práv vyplývajících z práva nájmu bytu. I když odvolací soud vycházel z obsahu spisu, který v době jeho rozhodování o věci výslovné tvrzení umožňující posoudit uplatněný nárok jako soukromoprávní (vycházející z nájemního vztahu) neobsahoval, bylo jeho rozhodnutí pro žalobkyni překvapivé ve smyslu uvedeném shora; žalobkyně totiž neměla možnost sdělit soudu ty skutečnosti, ze kterých by bylo možno soukromoprávní povahu uplatněného nároku dovodit.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit v rozsahu uvedeném ve výroku tohoto rozhodnutí a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu