ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.619.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 619/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobce ing. arch. J. K. , zastoupeného JUDr. Jarmilou Zichovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 2c, proti žalovanému Mysliveckému sdružení Křivá borovice , se sídlem v Brně – Žebětíně, IČ: 48511102, zastoupenému JUDr. Oktaviánem Kociánem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 6, o odstranění staveb, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 366/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. listopadu 2008, č. j. 26 Co 98/2007-404, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 2.550,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalobce.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. října 2006, č. j. 20 C 366/95-312, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 22. května 2008, č. j. 20 C 366/95-335, zastavil řízení v části žaloby, kterou se žalobce domáhal „odstranění stavby oplocení na pozemcích ve zjednodušené evidenci – parcely původ pozemkový katastr (PK) parc. č. 727, 734, 738, 749 a 750, všechny zapsané v katastru nemovitostí u k. ú. pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno – město na LV 2299 pro k. ú. Žebětín, obec Brno, okres Brno – město“ (výrok I. rozsudku). Žalovanému uložil povinnost „odstranit do 30-ti dnů od právní moci rozsudku stavbu evidenční číslo 1369 na pozemku parc. č. 1638/2 zapsané v katastru nemovitostí u k. ú. pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno – město, na LV číslo 2299, pro k. ú. Žebětín, obec Brno, okres Brno – město“ (výrok II. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku).
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 14. listopadu 2008, č. j. 26 Co 98/2007-404, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. tak, že žalovanému uložil povinnost do šedesáti dnů od právní moci rozsudku odstranit stavbu číslo evidenční 1369 na pozemku p. č. 3676 v katastrálním území Žebětín, obec Brno (výrok I. rozsudku), v napadených výrocích I. a III. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III. rozsudku).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl odmítnutí dovolání.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání, je účastníkům znám, společně s vy nadřením k dovolání je součástí procesního spisu, a dovolací soud proto na něj odkazuje.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání není přípustné.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, by mohlo být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř. V daném případě ve vztahu k napadenému výroku o uložení povinnosti odstranit stavbu se jedná o potvrzující výrok, neboť odvolací soud provedl ve vztahu k tomuto výroku změnu toliko ve lhůtě k plnění, přičemž formulační označení rozsudku odvolacího soudu v této části jako měnícího reflektovalo toliko aktuální stav označení pozemku, na kterém se předmětná stavba nachází, odpovídající stavu v katastru nemovitostí. Z hlediska práv a povinností účastníků však byla práva a povinnosti účastníků ve věci samé posouzena soudy obou stupňů shodně.
Dovolání může být přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz ). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).
Dovolání nevymezuje otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jakožto otázku zásadního významu. Dovolací soud v dovolání neshledal nic, co by z rozsudku odvolacího soudu činilo rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Poukaz dovolatele na skutečnost, že „se jedná po právní stránce o věc zásadního právního významu, poněvadž nepřiměřeně zasahuje do vlastnických práv žalovaného“ nemůže zakládat v rovině právního posouzení zásadní právní význam již pro svou naprostou obecnost.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je ostatně v souladu s názorem vysloveným dovolacím soudem v jeho rozsudku ze dne 1. července 1999, sp. zn. 2 Cdon 240/97, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2000, sešit 10, pod pořadovým č. 72, podle kterého zřídí-li stavebník na základě dohody s vlastníkem pozemku stavbu na pozemku, který je podle této dohody oprávněn užívat jen dočasně, ztrácí po uplynutí sjednané doby (případně po jiném způsobu zániku práva) právo mít nadále na tomto pozemku dočasně umístěnou stavbu a neoprávněně tak zasahuje do vlastnického práva vlastníka pozemku, který se může podle §126 odst. 1 obč. zák. domáhat odstranění stavby. Vlastníkovi stavby, jehož obligační právo mít na pozemku umístěnou stavbu v důsledku časového omezení tohoto práva zaniklo, nenáleží námitka proti žalobě vlastníka pozemku, že má právo mít na pozemku stavbu. Tyto zásady se uplatní i v případě, že právo, jehož obsahem je dočasné umístění stavby na pozemku, zanikne jinak.
Zpochybňoval-li žalovaný v dovolání v obecné rovině posouzení otázky združstevnění pozemků a oprávnění JZD Máj pozemky pronajmout, není především zřejmé, jakým způsobem by se tato okolnost měla promítnout do souzené věci, když právě na základě smlouvy o přenechání pozemků k dočasnému užívání uzavřené mezi ním a JZD Máj žalovaný pozemek, na kterém vybudoval předmětný objekt, po dobu sjednaných deseti let užíval. Navíc tuto výhradu žalovaný pojí výlučně s odlišným hodnocením důkazu výslechem svědkyně Sojkové, kdy soudům vytýká, že měly dospět k jiným skutkovým zjištěním týkajícím se užívání a obhospodařování pozemků. Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech dospívá k jinému názoru na posouzení důvodnosti žalobcem uplatněného nároku, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a uplatňuje tak dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze.
Námitka nedostatku pravomoci soudu k projednání nároku žalobce vystihuje tvrzený důvod zmatečnosti řízení ve smyslu §229 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Zmatečnosti však nejsou podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001 způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu §241a odst. 2, 3 o. s. ř. Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem přihlédnout, avšak jen tehdy, je-li dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 2006, pod pořadovým č. 82). Protože zmatečnosti nejsou důvodem, pro který by bylo možné napadnout rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, nemůže být posouzení, zda jimi bylo (případně) rozhodnutí odvolacího soudu postiženo, způsobilým podkladem pro závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a v dovolacím řízení úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které mu vznikly, a představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení spojenou s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí podle §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 2.250,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 2.550,- Kč. Dovolací soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 2.550,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalobce (§160 odst. 1 a §149 odst. 1, §167 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nebude-li ve stanovené lhůtě splněna povinnost usnesením uložená, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 10. listopadu 2010
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.
předseda senátu