ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.984.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 984/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Z. P. , zastoupené JUDr. Ivanou Kejmarovou, advokátkou se sídlem ve Slušticích 1, pošta Sibřina, proti žalovaným: 1) Z. B. , 2) J. T. , zastoupenému JUDr. Evou Metzkerovou, advokátkou se sídlem v Praze, Blanická 28, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 6 C 110/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. června 2008, č. j. 28 Co 270/2008-131, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna nahradit druhému žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupkyně druhého žalovaného.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. února 2008, č. j. 6 C 110/2007-83, zamítl žalobu o určení, že „žalobkyně je vlastníkem pozemků parcelní číslo 835, 836/1 a 836/2 zapsaných na LV 135 pro katastrální území T.“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 17. června 2008, č. j. 28 Co 270/2008-131, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž – podle jeho obsahu – namítala, že řízení je postiženou vadou; navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
První žalovaná se k dovolání nevyjádřila, druhý žalovaný navrhl odmítnutí dovolání.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i dovolání je účastníkům znám, společně s vyjádřením druhého žalovaného k dovolání tvoří součást procesního spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání není přípustné.
Dovolání by mohlo být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř., neboť odvolací soud změnou zamítavého výroku rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé toliko zpřesnil formulaci uvedeného výroku, z hlediska vymezení práv a povinnosti účastníků odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Dovolání může být přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Žalobkyně nevede polemiku s žádným právním závěrem odvolacího soudu. Svou kritiku rozhodnutí tohoto soudu zakládá výlučně na existenci tvrzených vad řízení, čímž obsahově uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle tohoto zákonného ustanovení může být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5780 nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn. II. ÚS 3005/2007, uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky – http://nalus.usoud.cz a tam uvedenou judikaturu).
Dovolatelka nevymezuje v daném ohledu žádnou otázku zásadního právního významu a dovolací soud nezjistil nic, co by mohlo zakládat úvahu o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatelka navíc (vedle výtky vůči nesprávnému hodnocení důkazů) zaměňuje odvolací a dovolací důvody, neboť výslovně poukazuje při tvrzených vadách řízení na §205 o. s. ř., a uplatňuje tím důvody odvolací ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobkyní a druhým žalovaným vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a v dovolacím řízení úspěšný druhý žalovaný má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které mu vznikly a představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 5.000,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 5.300,- Kč a náhradu 20% daně z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1.060,- Kč, celkem tedy 6.360,- Kč. Dovolací soud proto uložil žalobkyni, aby druhému žalovanému nahradila náklady dovolacího řízení v uvedené výši do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně druhého žalovaného.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobkyní a první žalovanou vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a skutečnosti, že v dovolání úspěšné první žalované žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, je druhý žalovaný oprávněn podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 10. listopadu 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu