ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.3918.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 3918/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně E. F. P. , zastoupené JUDr. Karlem Florianem, advokátem se sídlem v Praze 7, Veverkova 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 184/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2008, č. j. 39 Co 185/2008-83, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dovolání proti rozsudku ze dne 15. 10. 2008, č. j. 39 Co 185/2008-83, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 11. 2007, č. j. 26 C 184/2006-60, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 2. 2008, č. j. 26 C 184/2006-71a, v napadeném zamítavém výroku ohledně částky 9.000,- Kč a ve výroku o nákladech řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), přičemž podle §243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.) odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu v dovolacím řízení brání ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř., podle nějž není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V dané věci žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně částky 9.000,- Kč a potvrzujícím výroku o náhradě nákladů řízení. Na nepřípustnosti dovolání nic nemění ani dovolatelkou zmíněný nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1181/07 obsahující kritiku současné úpravy přípustnosti dovolání, neboť ani ve světle tohoto nálezu není dovolací soud oprávněn rozšiřovat přípustnost dovolání v rozporu s výslovnou dikcí zákona – občanského soudního řádu; ostatně v jiných rozhodnutích Ústavní soud označil majetkový limit stanovený v §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. za ústavně konformní (viz např. sp. zn. I. ÚS 503/05, I. ÚS 750/06). Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř, aniž se mohl zabývat věcným obsahem uplatněných námitek.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu