ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.1032.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 1032/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce W- S ., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Konopčíkem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Vídeňská 13, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Miroslav „v likvidaci“ , IČ: 26304031, se sídlem v Miroslavi, Nádražní 1207, zastoupenému JUDr. Ing. Zdeňkem Hrabou, advokátem se sídlem v Říčanech, Kamlerova 795, okres Praha-východ, o 93.592,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 6 C 530/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. prosince 2007, č. j. 17 Co 240/2005-108, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.105,- Kč k rukám JUDr. Zdeňka Konopčíka, advokáta se sídlem ve Znojmě, Vídeňská 13, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě (soud prvního stupně) ze dne 6. 5. 2005, č. j. 6 C 530/2004-74, bylo žalovanému - označenému v rozhodnutí jako žalovaný 2) - uloženo, aby zaplatil žalobci 93.592,- Kč s příslušenstvím a nahradil mu náklady řízení, vůči původně rovněž žalovanému Zemědělskému obchodnímu družstvu Miroslav - označenému jako žalovaný 1) - bylo řízení zastaveno a žalobci uloženo, aby nahradil tomuto žalovanému náklady řízení.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce a žalovaného 2) rozsudkem ze dne 10. 12. 2007, č. j. 17 Co 240/2005-108, výrokem I. potvrdil rozsudek prvního stupně ve výrocích, kterým bylo žalovanému 2) uloženo, aby zaplatil žalobci 93.592,- Kč s příslušenstvím a nahradil mu náklady řízení. Dále odvolací soud rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) rozsudek soudu prvního stupně odvolací soud změnil (výrok II.) a uložil žalobci, aby žalovanému 1) nahradil náklady odvolacího řízení (výrok IV.).
Nejvyšší soud projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 1. 7. 2009, kdy zákon č. 7/2009 Sb. nabyl účinnosti (Čl. II, bod 12 tohoto zákona).
Dovolání, které podal proti výrokům I. a III. rozsudku odvolacího soudu žalovaný 2) – dále již jen žalovaný [dovoláním nejsou dotčeny výroky II. a IV., kterými bylo rozhodnuto vůči žalovanému 1)], není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z toho, že přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) nebo nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.).
V projednávané věci – jak je patrno z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – je sice formálně uplatněno nesprávné právní posouzení věci, kterým je zpochybňován právní závěr odvolacího soudu, že žalobce se stal oprávněnou osobou ve smyslu §14 písm. b) zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech. Ve skutečnosti ale dovolatel brojí jen proti skutkovému zjištění, že žalobce se do transformace písemně přihlásil, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů skutkové zjištění čerpaly. Podle obsahu nejde tedy o způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nýbrž o dovolací důvod odpovídající ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., tj. dovolací důvod, mířící na pochybení soudu při zjišťování skutkového stavu věci, a spočívající v tom, že skutková zjištění a z nich vyplývající skutkový závěr, jenž byl podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu, jsou vadné.
Dovolatel současně opomenul, že k vadám podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (v dovolání žalobce namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu neodpovídá §157 odst. 2 o. s. ř), a také k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř.) dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. III. ÚS 51/06, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. 26 Cdo 1829/2005, a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, z 12. dubna 2006, sp. zn. IV. ÚS 155/06, a z 15. srpna 2008, sp. zn. III. ÚS 1482/08). Nad rámec uvedeného dovolací soud nesdílí výhrady žalobce k odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu
Pokud dovolatel dále rozsáhle argumentuje pro závěr, že žalobce nemůže být ani osobou oprávněnou podle ustanovení §14 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb., pak na tomto závěru napadené rozhodnutí nestojí, a nemůže být z tohoto důvodu předmětem přezkumu dovolacího soudu.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu ve věci samé a souvisícímu výroku o nákladech řízení není přípustné, a proto bylo Nejvyšším soudem podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. odmítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Ty představují odměnu advokáta za vyjádření k dovolání podané podle §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a čl. II vyhl. č. 277/2006 Sb. ve výši 5.805,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a čl. II vyhl. č. 276/2006 Sb. a činí celkem 6.105,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu