ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.3954.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 3954/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Lubomíra Ptáčka ve věci žalobkyně A. R ., zastoupené JUDr. Petrem Karpetou, advokátem se sídlem v Havířově – Městě, Hlavní 70, proti žalovanému P. R ., zastoupenému JUDr. Milanem Gabrišem, advokátem se sídlem v Havířově – Bludovicích, Těšínská 2, víceúčelová hala, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 114 C 210/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. května 2009, č. j. 11 Co 166/2009-53, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. listopadu 2008, č. j. 114 C 210/2008-34, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen vyklidit „byt v rodinném domě v H. S., F. 1/808“ (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“ nebo „dům“) a umožnit „žalobkyni a její nezletilé dceři tento byt užívat“ ; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. května 2009, č. j. 11 Co 166/2009-53, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Odvolací soud – po opakování důkazu přečtením některých listin – vzal z provedených důkazů mimo jiné za zjištěno, že rozhodnutím dřívějšího Městského národního výboru v O. ze dne 16. března 1981 (dále též jen „rozhodnutí z 16. března 1981“) byla schválena dohoda o výměně bytů mezi žalovaným a jeho otcem A. R., přičemž žalovaný se měl podle této listiny nastěhovat do „bytu č. 51 v domě č. p. 966 v O. – L.“ a A. R. do předmětného bytu, že mezi žalovaným a A. R. však nebyla uzavřena písemná dohoda o výměně bytů, že přes to A. R. a jeho manželka V. R. předmětný byt užívali až do roku 1992, že v roce 1993 bylo jejich manželství pravomocně rozvedeno a že V. R. se z předmětného bytu odstěhovala. Poté zjistil, že po odstěhování V. R. uzavřeli žalovaný jako pronajímatel a A. R. jako nájemce dne 6. února 1994 smlouvu o nájmu předmětného domu a že dne 14. srpna 1994 pak uzavřel A. R. manželství s žalobkyní, s níž v předmětném domě bydlel až do své smrti dne 14. prosince 1998. Vzal také za prokázáno, že dne 1. ledna 1999 uzavřeli žalovaný jako pronajímatel a žalobkyně jako nájemkyně smlouvu o nájmu předmětného domu, že dne 14. března 2001 dal žalovaný žalobkyni výpověď z nájmu předmětného domu a že žalobkyně se dne 3. května 2005 z domu vystěhovala a poté pobývala i s dcerou na různých místech. Na tomto skutkovém základě odvolací soud především dovodil, že A. R. užíval předmětný dům bez právního důvodu a že až žalobkyni vzniklo k domu na základě nájemní smlouvy ze dne 1. ledna 1999 nájemní právo, které zaniklo uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty na základě písemné výpovědí ze dne 14. března 2001. Poté uzavřel, že žalobkyně, která dům následně vyklidila, nemá žádný právní důvod domáhat se vyklizení žalovaného, a proto zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 12. května 2009, dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.”).
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.; není jím naopak důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu. Vedle dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. dovolatelka právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.) – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – uplatnila (námitkami, že „není pravdivé tvrzení krajského soudu, že bylo prokázáno, že dohoda o výměně bytů mezi A. R. a P. R. nebyla uzavřena“ , že „tato dohoda pouze nebyla soudu předložena“ , že „rozhodnutí o schválení dohody o výměně bytů jako závazné správní rozhodnutí měly všechny soudy za dobu téměř 10 let trvání sporu k dispozici“ ). Pro úplnost zbývá dodat, že k vadám podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a také k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. III. ÚS 51/06, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. 26 Cdo 1829/2005, a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, z 12. dubna 2006, sp. zn. IV. ÚS 155/06, a z 15. srpna 2008, sp. zn. III. ÚS 1482/08).
Prostřednictvím dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. dovolatelka namítla, že u rozhodnutí z 16. března 1981 vydaného „příslušným a kompetentním“ správním orgánem platí presumpce jeho správnosti, a to až do doby, kdy je prokazatelně dokázána jeho „nesprávnost“ , že z tohoto důvodu jí a jejímu manželovi vzniklo (uzavřením manželství) právo společného nájmu předmětného bytu, že po úmrtí manžela se stala výlučnou nájemkyní bytu a že nájemní smlouvou ze dne 1. ledna 1999 byl pouze „potvrzen současný stav, tedy že … je nájemkyní bytu“. Uvedené otázky (zejména pak otázka vzniku práva společného nájmu bytu uzavřením manželství dovolatelky a A. R.) nemohou být zásadně právně významné (ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s ustanovením §237 odst. 3 o. s. ř.) z následujících důvodů. I kdyby byla na místě úvaha, že na základě dohody o výměně bytu uzavřené mezi žalovaným a A. R. (která však byla podle ničím nezpochybněného skutkového zjištění schválena pouze rozhodnutím tehdejšího Městského národního výboru v O. ze dne 16. března 1981, byť vyměňované byty byly v různých obcích – viz §30 odst. 1 věta druhá zákona č. 41/1964 Sb., v tehdy účinném znění) vzniklo dřívější právo společného užívání bytu manžely, pak v roce 1981 mohlo toto právo vzniknout pouze A. R. a jeho tehdejší manželce V. R. Nebylo-li tvrzeno (natož prokázáno), že po rozvodu jejich manželství v roce 1993 se (na základě dohody rozvedených manželů či rozhodnutí soudu) stal A. R. (tehdy už) výlučným nájemcem bytu, je vyloučeno uvažovat o vzniku práva společného nájmu předmětného bytu manžely u A. R. a dovolatelky uzavřením jejich manželství.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalovanému nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. července 2010
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu