ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.470.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 470/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobců a/ J. H. a b/ Z. H., zastoupených JUDr. Pavlem Kasalem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Židovská 27, proti žalované I. S. , zastoupené JUDr. Zuzanou Greco, advokátkou se sídlem v Praze 10, K Sokolovně 37, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 18 C 101/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. května 2009, č. j. 19 Co 407/2008-66, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč k rukám JUDr. Zuzany Greco, advokátky se sídlem v Praze 10, K Sokolovně 37, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. dubna 2008, č. j. 18 C 101/2007-55, zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi žalované ze dne 16. srpna 2007 z nájmu žalobců k „bytu v B., č. p. 514“; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobců Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. května 2009, č. j. 19 Co 407/2008-66, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Na zjištěném skutkovém základě (jež je účastníkům řízení znám a nelze jej v daném případě zpochybnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. /dále jen „o. s. ř.“/ - viz posléze uvedený výklad) odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že na základě smlouvy ze dne 22. září 1979, kterou žalobci uzavřeli s tehdejším Jednotným zemědělským družstvem B. ohledně užívání domu čp. 514 v B., jim nemohlo vzniknout tehdejší právo osobního užívání bytu, které by se následně transformovalo na právo nájmu bytu, a že nejsou-li žalobci nájemci bytu, nemohou být aktivně věcně legitimováni k podání žaloby na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu; proto odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, k němuž se žalovaná prostřednictvím advokátky písemně vyjádřila.
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 27. května 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.”).
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.; není jím naopak důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu. Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.) dovolatelé – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – uplatnili (námitkami, že smlouvu ze dne 22. září 1979 „je nutno vykládat v tom smyslu, v jakém byla tehdy především uzavírána, jaký byl úmysl jednajících stran“ , a že „tímto úmyslem bylo nade vší pochybnost uzavřít smlouvu o nájmu bytu“ ). Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, dále např. rozsudek ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 1145/99, rozsudek ze dne 31. října 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný pod č. 46 v časopise Soudní judikatura 3/2002, a usnesení ze dne 25. září 2003, sp. zn. 26 Cdo 1682/2003, a ze dne 6. ledna 2005, sp. zn. 26 Cdo 728/2004). Otázka, k čemu směřovala vůle žalobců při uzavírání smlouvy ze dne 22. září 1979, je proto otázkou skutkovou.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal dovolatele, kteří zavinili, že jejich dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 360,- Kč představující 20 % DPH (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 22. září 2010
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu