ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.4840.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 4840/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Lubomíra Ptáčka ve věci žalobkyně D. Č., zastoupené JUDr. Stanislavem Křečkem, advokátem se sídlem Praha 2, nám. Míru 15, proti žalovaným 1) Ing. P. H., a 2) L. H. , zastoupeným Mgr. Liborem Nádravským, advokátem se sídlem České Budějovice, Rudolfovská 88, o uložení povinnosti zajistit pokojný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu, in eventum o zajištění bytové náhrady, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 17 C 123/2007, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. srpna 2008, č.j. 8 Co 1378/2008-99, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. srpna 2008, č.j. 8 Co 1378/2008-99, se ve výroku II., jímž byla žalovaným uložena povinnost zajistit žalobkyni pokojný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu podle místních podmínek zásadně rovnocenného bytu č. 7010026/2 v domě č.p. 26 v P. ul. v Č. B., a to do tří měsíců od právní moci rozsudku, a ve výroku III. o nákladech řízení, zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 4. 2008, č.j. 17 C 123/2007-77, zamítl žalobu, aby žalovaným byla uložena povinnost zajistit žalobkyni pokojný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu č. 7010026/2, nacházejícího se v I. patře domu č.p. 26 na P. ul. v Č. B. (dále jen „předmětný byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“) za stejných podmínek, za jakých jej žalobkyně užívala před dočasným vyklizením bytu, nebo aby jim byla uložena povinnost zajistit žalobkyni rovnocenný náhradní byt v obci Č. B.; současně rozhodl o nákladech řízení.
Po provedeném dokazování vzal za prokázáno, že žalobkyně, nájemkyně předmětného bytu, jej užívala od roku 1987, že na základě žádosti žalovaných, vlastníků předmětného domu (jež obsahovala mimo jiné jejich čestné prohlášení, že byty v domě jsou v současné době bez nájemců) vydal Stavební úřad Magistrátu města České Budějovice dne 19. 5. 2004 stavební povolení zn. SÚ-3569/04-Kl, kterým povolil stavbu - stavební úpravy předmětného domu, týkající se vnitřního uspořádání I. až III. nadzemního podlaží a podkroví za účelem nového využití (obchod, kavárna, kanceláře, čtyři byty a ateliér), že stavebními úpravami došlo k přeměně předmětného bytu na komerční prostory, chodbu a WC s šatnou pro zaměstnance kavárny, že žalovaná se stavebními úpravami nesouhlasila, že kolaudačním rozhodnutím ze dne 9. 5. 2007, sn. SÚ/2652/2007 Kl, jež nabylo právní moci dne 24. 5. 2007, bylo povoleno užívání shora uvedené stavby, že žalobkyně k žádosti žalovaných předmětný byt vyklidila v srpnu 2003, aby umožnila provedení stavebních úprav, že jí žalovaní slíbili, že po dobu rekonstrukce jí zajistí bydlení, a to v bytě 307/4 o velikosti 2+1 v domě č.p. 10 v Č. ul. v Č. B. (dále jen „byt v Č. ul.“), že ohledně toho bytu uzavřeli s Mgr. L. P., jeho vlastnicí, smlouvu o výpůjčce ve znění jejího dodatku s tím, že jej mohou bezplatně užívat do 31. 7. 2007, že žalobkyně bydlí v bytě v Č. ul. od září 2003, že neuzavřela žádnou smlouvu o jeho užívání s Mgr. P. ani se žalovanými, a že jí byla rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 21. 1. 2008, č.j. 23 C 457/2007-23, uložena povinnost jej vyklidit. Dále vzal za prokázáno, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná smlouva obsahující závazek žalovaných umožnit žalobkyni po provedení stavebních úprav užívat prostory předmětného bytu, resp. závazek zajistit jí náhradní byt; účastníci sice o poskytnutí náhradního bytu jednali, k dohodě o konkrétním bytu však nedošlo. Na tomto skutkovém podkladě dospěl k závěru, že nájem žalované k předmětnému bytu zanikl ve smyslu ustanovení §680 odst. 1 obč.zák., neboť došlo k zániku předmětu nájmu, jelikož podle faktického i právního stavu (založeného pravomocným kolaudačním rozhodnutím, jímž byla povolena změna užívání na komerční prostory, chodbu, WC a šatnu pro zaměstnance kavárny) již nelze předmět nájmu užívat k původnímu účelu (nejde o byt), a tento stav je nutno klást na roveň fyzickému zničení věci; nesouhlas žalobkyně s provedenými stavebními úpravami je za dané situace právně irelevantní. Dále dovodil, že žalobkyně nemá právo na bytovou náhradu, neboť občanský zákoník ani jiný právní předpis takovéto právo pro případ zániku nájmu podle §680 odst. 1 občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč.zák.“) neupravují. Nelze je ani založit prostřednictvím ustanovení §3 odst. 1 obč.zák., neboť vzhledem k tomu, že žalobkyně již předmět nájmu v srpnu 2003 dobrovolně vyklidila, nebylo by uložení povinnosti k zajištění bytové náhrady omezením existujícího vlastnického práva žalovaných, ale šlo by o založení nového právního vztahu mezi účastníky, což toto ustanovení neumožňuje. V dané věci přitom neexistuje ani jiný právní titul (smlouva), z něhož by žalobkyni vznikl vůči žalovaným nárok na bytovou náhradu. S ohledem na výše uvedené proto žalobu zamítl.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 26. 8. 2008, č.j. 8 Co 1378/2008-99, výrokem I. zastavil odvolací řízení ohledně povinnosti žalovaných zajistit žalobkyni pokojný a nerušený výkon práv spojených s užíváním předmětného bytu (v důsledku zpětvzetí odvolání v tomto rozsahu), výrokem II. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovaným povinnost zajistit žalobkyni pokojný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu podle místních podmínek zásadně rovnocenného předmětnému bytu, a to do tří měsíců od právní moci rozsudku, a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil, však na rozdíl od něj (pokud jde o bytovou náhradu) dovodil, že nájemci byla následkem jím nezaviněné situace (zánikem předmětu nájmu) způsobena újma, kterou je nutno kompenzovat, a to buď ve „škodním“ režimu nebo za pomoci anologie v režimu bytových náhrad, přičemž se přiklonil k druhé variantě. Vyšel z ustanovení §687 odst. 1 obč.zák., podle něhož je pronajímatel povinen předat nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistit mu plný a nerušený výkon práv spojených s užívání bytu; žalovaní jako pronajímatelé však v důsledku rekonstrukce porušili tuto povinnost, a to ještě před zánikem nájemní smlouvy ve smyslu §680 odst. 1 obč.zák. Dovodil, že nelze-li však s ohledem na zánik předmětu nájmu právo nájemce na pokojný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu (jež koresponduje s výše uvedenou povinností pronajímatelů) realizovat v jeho původní podobě, musí být ve prospěch žalobkyně nalezen jiný bytový prostor k zachování jejích oprávněných požadavků, a že původní právo žalobkyně na zajištění plného a nerušeného výkonu užívacích práv k bytu je se zřetelem na neexistující předmět původního nájmu nutno „analogicky transformovat“ do práva na přiměřenou bytovou náhradu. Dále konstatoval, že žalobkyně jako dřívější řádný nájemce dnes již zaniklého bytu se nemůže ocitnout v horším postavení, než by byl nájemce vypovězený z nájmu bytu z důvodu uvedeného v §711 odst. 1 písm. e) obč.zák. (resp. podle §711a odst. 1 písm. c/ občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. – dále „obč.zák. po novele“), kterému by příslušelo právo na náhradní byt, jenž je podle místních podmínek zásadně rovnocenný bytu, který má vyklidit (§712 odst. 2 obč.zák.). Jelikož tohoto se žalobkyně domáhala (v části, v níž nevzala odvolání zpět), odvolací soud žalobě vyhověl s tím, že výrok rozsudku formuloval tak, jak je uvedeno výše.
Proti rozsudku odvolacího soudu (a to proti jeho výrokům II. a III.) podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnili v něm dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Nesprávné právní posouzení spatřují v závěru odvolacího soudu, že žalobkyni byla následkem jí nezaviněné situace způsobena újma, kterou je nutno kompenzovat formou náhrady, a že jako pronajímatelé porušili povinnost zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu. Popisují, jakým způsobem jednali s žalobkyní před zahájením rekonstrukce i po dokončení stavebních úprav, že jí bylo známo, že předmětný byt rekonstrukcí zanikne, a že jí bylo nabídnuto uzavření nájemní smlouvy k jinému bytu v předmětném domě, což odmítla. Vyjadřují rovněž nesouhlas s názorem odvolacího soudu, že žalobkyně se nemůže ocitnout v horším postavení než nájemce vypovězený z nájmu bytu z důvodu dle §711a odst. 1 písm. c) obč. zák. po novele, neboť nekoresponduje s rozdílnou povahou ukončení nájemního vztahu v daném případě, kdy byl ukončen zánikem předmětu nájmu, a k vystěhování nájemce došlo na podkladě dohody účastníků o ukončení nájmu bytu jeho zánikem následkem rozsáhlé rekonstrukce. Domnívají se, že ze samotného jednání žalobkyně v době před zahájením rekonstrukce i v jejím průběhu lze dovodit její jednoznačně projevenou vůli ukončit stávající nájem bytu dohodou účastníků o budoucím nájmu jiného (nově vzniklého) bytu za jiných smluvních podmínek vzhledem k plánovanému a oběma stranám známému důvodu – zániku předmětu nájmu. Pokud by žalobkyně takovou dohodu neuzavřela a požadovala bytovou náhradu, dělo by se tak na podkladě žaloby o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, resp. mohla požadovat uzavření dohody o ukončení nájmu pod podmínkou zajištění náhradního bytu, příp. zaplacení odpovídajícího odstupného. Dále namítají, že dle ustanovení §712 obč.zák. může soud přiznat bytovou náhradu pouze v případě skončení nájmu výpovědí pronajímatele za splnění stanovených podmínek. Ztotožňují se s názorem soudu prvního stupně, a odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2006, sp.zn. 26 Cdo 2686/2005, a dále ve věcech sp.zn. 26 Cdo 1799/2006 a sp.zn. 26 Cdo 619/2003. Navrhli, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání podáno nebylo.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) usnesením ze dne 27. 5. 2009, č.j. 26 Cdo 4840/2008-120, odložil vykonatelnost shora označeného rozsudku odvolacího soudu, a to v napadeném výroku II. a III.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 26. srpna 2008, Nejvyšší soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o.s.ř., a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Obligatorně posuzované vady nebyly v dovolání namítány a jejich existence se nepodává ani z obsahu spisu.
Dovolací soud proto přezkoumal rozsudek odvolacího soudu z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 12. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2686/2005, uveřejněném pod č. 84 v časopise Soudní judikatura 6/2007, dospěl k závěru, že za situace, kdy předmět nájmu zanikl, nemá pronajímatel povinnost zajistit nájemci přiměřený náhradní byt (k tomuto názoru se dovolací soud přihlásil i v rozsudcích ze dne 28.1. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1170/2006 a ze dne 15. 12. 2009, sp.zn. 26 Cdo 5425/2008). Uvedený závěr vychází z toho, že požadavek, aby soud „uložil povinnost zajistit bytovou náhradu“, může uplatnit ten, kdo má byt vyklidit, pouze jako obranu ve sporu o vyklizení bytu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1131/99, uveřejněný pod č. 14 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2002, a dále jeho rozhodnutí z 5. 12. 2002, sp.zn. 26 Cdo 1546/2000, z 20. 2. 2003, sp.zn. 26 Cdo 51/2002, z 26. 5. 2004, sp.zn. 26 Cdo 619/2003, a z 20. 9. 2006, sp.zn. 26 Cdo 1799/2006).
Pokud odvolací soud dovozoval nárok žalobkyně na bytovou náhradu z §687 odst. 1 obč.zák., podle kterého je pronajímatel povinen předat nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu, pak z uvedeného ustanovení vyplývá pouze to, že nájemce má v rámci nájemního vztahu právo na realizaci svého nájemního práva a že pronajímatel je povinen výkon práva nájemce strpět, a současně mu zajistit, aby nebylo rušeno. Citované ustanovení však nezakládá nájemci žádné nároky pro případ, že nájemní právo k bytu zaniklo. Z výše uvedené judikatury dovolacího soudu pak vyplývá, že nárok na bytovou náhradu nelze dovozovat ani na základě úvahy, že v případě přivolení k výpovědi z důvodu uvedeného v §711 odst. 1 písm. e) obč.zák. (resp. §711a odst. 1 písm. c/ obč.zák po novele) by žalobkyni náležela bytová náhrada ve formě přiměřeného náhradního bytu. Jestliže tedy odvolací soud v dané věci dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na bytovou náhradu, nelze jeho rozhodnutí pokládat za správné, a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. tak byl užit opodstatněně.
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 věty druhé za středníkem o.s.ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první, §226 o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. července 2010
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu