ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.4991.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 4991/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce M. L. , zastoupeného advokátem, proti žalovanému V. P. , zastoupenému advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp.zn. 20 C 30/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. června 2007, č. j. 12 Co 235/2007-302, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. 1. 2007, č. j. 20 C 30/2005-207, přivolil k výpovědi žalobce z nájmu žalovaného k „bytu č. 3 sestávajícím z kuchyně a dvou pokojů, který se nachází v přízemí domu v P., nám. Č. b. 1“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“ resp. “dům“), určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvního dne měsíce následujícího po nabytí právní moci rozsudku, žalovanému uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobci ve lhůtě šesti měsíců od uplynutí výpovědní lhůty a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 27. 6. 2007, č. j. 12 Co 235/2007-302, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že dům, v němž se nachází předmětný byt, je ve společném jmění žalobce a jeho manželky J. L. Dne 20. 10. 2003 uzavřeli dohodu, podle které správu domu, mimo jiné i ukončování nájemních vztahů, bude vykonávat žalobce. Žalovaný převzal dne 2. 2. 2005 výpověď z nájmu bytu, danou mu podle §711 odst. 1 písm. g) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. (dále „obč. zák.“) s tím, že žalovaný vlastní nemovitosti, určené k bydlení. V době doručení výpovědi z nájmu bytu byl žalovaný výlučným vlastníkem objektu č. p. 262 v k.ú. B., v němž se podle kolaudačního rozhodnutí z roku 1989 nachází mimo jiné 11 bytů, a rodinného domu o velikosti 5+1 v k. ú. Město T. Žalovaný sám zavinil, že ani jedna z nemovitostí nebyla v době podání výpovědi způsobilá k řádnému bydlení. Měl však dostatek finančních prostředků na to, aby alespoň jednu z těchto nemovitostí udržoval ve způsobilém stavu, a pokud by tak učinil, nic by mu nebránilo v tom, aby ji užíval. Místo toho však finanční prostředky investoval do dalších nemovitostí, které neudržoval z důvodů zdravotních a finančních. Odvolací soud uvedl, že na základě dohody o správě domu byl žalobce sám věcně legitimován k podání žaloby o přivolení k výpovědi z nájmu bytu. Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. g) obč. zák. byl ke dni 2. 2. 2005 naplněn, že nelze spravedlivě požadovat, aby žalovaný užíval více bytů než jeden a že není ani prostor pro aplikaci §3 odst. 1 obč. zák. S ohledem na věk a zdravotní stav žalovaného byla k vyklizení bytu stanovena delší lhůta. Důvody pro zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy odvolací soud neshledal také proto, že žalovaný řadu let neplatí ani regulované nájemné. Zdůraznil také, že žalovaný 35 let zanedbává údržbu svého rodinného domu v M. T., přestože jako starobní důchodce stále podniká. Lhůta k vyklizení bytu žalovanému také umožní, aby si uspořádal bydlení buď v domě v M. T. nebo v některém z bytů v domě v B.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustností se nezabýval. Namítl, že jako žalobci měli být v řízení oba manželé – vlastníci domu, v němž se nachází předmětný byt, neboť ani na základě plné moci zmocněnec nejedná svým jménem, ale jménem zmocnitele. Dále napadl zjištění, že obě jeho nemovitosti jsou neobyvatelné v důsledku toho, že zanedbal nebo neprováděl jejich údržbu, že prostředky na údržbu mohl získat prodejem dalšího majetku a že z nich je pro něj dostupná potřebná lékařská péče. Žalovaný uzavřel, že odvolací soud nesprávně posoudil hledisko spravedlivosti při hodnocení důvodu pro výpověď z nájmu bytu a svá zjištění postavil na obecných zjištěních, která mnohdy ani neodpovídají skutečnosti. Má zato, že v řízení nebyly dostatečně zohledněny jeho osobní důvody, pro které svoje nemovitosti neužívá. Navrhl, aby rozhodnutí obou soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Žalobce se vyjádřil tak, že dovolání není přípustné a navrhl, aby bylo odmítnuto.
Podle čl. II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vyhlášeným (vydaným), přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů. Užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není nijak dotčeno. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno 27. 6. 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále „o.s.ř.“) a §243c odst. 2 občanského soudního řádu ve znění uvedené novely.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele, není však podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen prvý rozsudek soudu prvního stupně v této věci, není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu.
Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.
S přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) uplatnil dovolatel dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. [jímž brojil proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů čerpaly svá skutková zjištění pro posouzení otázky naplněnosti předpokladu existence dvou bytů ve smyslu §711 odst. 1 písm. g) obč. zák.]. Jestliže tedy dovolatel zpochybňuje správnost (úplnost) skutkových zjištění, z nichž soudy obou stupňů vycházely při posouzení naplněnosti předpokladu existence dvou bytů ve smyslu §711 odst. 1 písm. g) obč. zák., nemohou tyto námitky založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozsudek odvolacího soudu nevychází z toho, že žalobce udělil manželce plnou moc k zastoupení v řízení, ale z toho, že uzavřeli dohodu o správě společného majetku.
Dovolatel zpochybnil také správnost závěru, který odvolací soud přijal podle §3 odst. 1 obč. zák., a to poukazem na okolnosti uvedené v dovolání. Nejvyšší soud České republiky opakovaně (srov. např. usnesení ze dne 15. března 2001, sp. zn. 26 Cdo 931/2000, uveřejněné pod C 308 ve svazku 3 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále usnesení ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. 26 Cdo 1491/2003, ze dne 20. ledna 2005, sp. zn. 26 Cdo 866/2004, ze dne 9. února 2005, sp. zn. 26 Cdo 180/2004, a ze dne 23. února 2005, sp. zn. 26 Cdo 192/2004) zaujal právní názor, který sdílí i v projednávané věci, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze za otázku zásadního právního významu považovat.
Vycházeje z uvedených závěrů Nejvyšší soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
Podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady dovolacího řízení. Ty jsou dány odměnou advokáta 1.500,- Kč podle §7 písm. d), §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., paušální náhradou hotových výdajů 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty 360,- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.), celkem částkou 2.160,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 21. ledna 2010
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu