ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.5096.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 5096/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Lubomíra Ptáčka ve věci žalobce Ing. J. M. , zastoupeného JUDr. Ondřejem Tošnerem, advokátem se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Slavíkova 1568/23, proti žalované městské části Praha 10 , se sídlem v Praze 10, Vršovická 68, o zaplacení částky 44.055,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 8 C 251/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2009, č. j. 36 Co 120/2008-365, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 45.106,60 Kč s příslušenstvím (27.520,60 Kč z titulu slevy na nájemném z bytu ve výši 50 % a 17.586,- Kč z titulu slevy z úhrad za topení ve výši dvou třetin, obojí za dobu od 1. listopadu 1995 do 30. června 1999); ve vztahu k tehdejšímu druhému žalovanému Počernická 517, družstvo, se sídlem v Praze 10, Počernická 517/53 (dále jen „tehdejší žalovaný“), šlo o částku 6.490,80 Kč s příslušenstvím (4.382,- Kč z titulu slevy na nájemném z bytu ve výši 50 % a 2.108,80 Kč z titulu slevy z úhrad za topení ve výši dvou třetin, obojí za dobu od 1. července 1999 do 31. října 1999).
Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. června 2002, č. j. 8 C 251/98-128, ve znění usnesení ze dne 12. března 2003, č. j. 8 C 251/98-180, zamítl žalobu, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částky 27.520,60 Kč a 17.586,- Kč (z titulu slevy na nájemném z bytu a na úhradě za topení za dobu od 1. listopadu 1995 do 30. června 1999) s tam uvedeným příslušenstvím (výrok I.), řízení co do částek 317,- Kč a 211,20 Kč zastavil (výrok II.), tehdejšího žalovaného zavázal zaplatit žalobci částku 2.921,- Kč (z titulu slevy na nájemném z bytu za dobu od 1. července 1999 do 31. října 1999) s tam uvedeným příslušenstvím (výrok III.), co do zbytku nároku z titulu slevy na nájemném z bytu (včetně příslušenství) žalobu vůči tehdejšímu žalovanému zamítl (výrok IV.), proti tehdejšímu žalovanému zamítl rovněž žalobu na zaplacení slevy z úhrad za topení za dobu od 1. července 1999 do 31. října 1999 včetně příslušenství (výrok V.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výroky VI. až VIII.).
K odvolání žalobce a druhého žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. června 2003, č. j. 25 Co 459/2002-201, rozsudek soudu prvního stupně (ve znění shora uvedeného usnesení) potvrdil ve výrocích I., IV., V., VI., VII. a VIII., změnil ho ve výroku III., odvolání proti výroku II. odmítl a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozsudkem ze dne 16. prosince 2004, č. j. 26 Cdo 197/2004-232, dovolání žalobce v rozsahu uvedeném ve výroku I. odmítl, rozhodl o nákladech dovolacího řízení v poměru mezi žalobcem a tehdejším žalovaným (výrok II.) a v rozsahu specifikovaném ve výroku III. napadený rozsudek odvolacího soudu a také rozsudek soudu prvního stupně ve znění tam uvedeného usnesení zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Poté soud prvního stupně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 26. ledna 2007, č. j. 8 C 251/98-304, opětovně zamítl žalobu, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částky 27.520,60 Kč a 17.586,- Kč (z titulu slevy na nájemném z bytu a na úhradě za topení za dobu od 1. listopadu 1995 do 30. června 1999) s tam uvedeným příslušenstvím (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobce odvolací soud usnesením ze dne 15. ledna 2008, č. j. 36 Co 89/2007-322, citovaný (zamítavý) rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Následně soud prvního stupně nejprve usnesením vyhlášeným při jednání dne 28. dubna 2008 připustil změnu žaloby v tom smyslu, že nadále šlo o slevu z nájemného z bytu v částce 27.524,20 Kč a slevu z úhrad za topení v částce 16.531,60 Kč, obojí za období od 1. listopadu 1995 do 30. června 1999, a to s příslušenstvím specifikovaným v podání žalobce ze dne 25. března 2008 (dovolací soud dodává, že v této souvislosti je nerozhodné, že procesní úkon žalobce ze dne 25. března 2008 byl ve vztahu k původně žalované částce z titulu slevy z nájemného z bytu změnou /rozšířením/ žaloby a k částce z titulu slevy z úhrad za topení ve skutečnosti částečným zpětvzetím žaloby). Poté rozsudkem ze dne 7. května 2008, č. j. 8 C 251/98-337, takto změněnou žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 28. května 2009, č. j. 36 Co 120/2008-365, zamítavý (v pořadí třetí) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Na zjištěném skutkovém základě (jenž je účastníkům řízení znám a nelze jej v daném případě zpochybnit /viz posléze uvedený výklad/ prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. – dále jen „o.s.ř.“) odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že byla-li prokázána funkčnost a nezávadnost inkriminovaných topných těles v bytě žalobce a nedůvodnost jeho požadavku na jejich natření svrchním nátěrem (je-li tudíž současný stav topných těles v souladu s příslušnou normou), není opodstatněný jeho žalobní požadavek na poskytnutí slevy z nájemného z bytu a slevy z úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu (v daném případě slevy z úhrad za topení) ve smyslu §698 odst. 1 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v době, za níž je sleva požadována (dále jen „obč. zák.“).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání.
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 28. května 2009, dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. Je tomu tak proto, že soud prvního stupně ve svém třetím rozsudku nerozhodl jinak než v druhém (odvolacím soudem zrušeném) rozsudku (v obou případech /a také v prvním případě/ šlo o rozsudky zamítavé). Je přitom v této souvislosti nerozhodné, že na místo původních částek 27.520,60 Kč a 17.586,- Kč se žalobce z titulu slevy na nájemném z bytu a na úhradách za topení za dobu od 1. listopadu 1995 do 30. června 1999 změněnou žalobou domáhal zaplacení částek 27.524,20 Kč a 16.531,60 Kč. Z následujících důvodů pak nemůže být dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; není jím naopak důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu. Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř.) dovolatel – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – uplatnil (námitkami, jimiž brojil proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů čerpaly svá skutková zjištění pro posouzení věci podle §698 odst. 1 a 3 obč. zák.). Pro účely tohoto posouzení pak dovolatel v dovolání nabídl „svůj vlastní“ /jiný/ skutkový stav věci, vycházející z jiného hodnocení provedených důkazů. Pro úplnost dovolací soud dodává, že vzhledem k takto uplatněnému dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř. nemohou být zásadně právně významné ani otázky specifikované dovolatelem, a to právě proto, že zčásti jde o otázky skutkové, vycházející s dovolatelem nabídnutého (jiného) skutkového stavu; zčásti pak jde o otázky, které se netýkají předmětu řízení (požadované slevy) a na jejichž řešení tudíž ani napadené rozhodnutí nemůže spočívat.
K vadám podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (které dovolatel uplatnil námitkami, že soud prvního stupně po výměně předsedy senátu /samosoudce/ nedodržel postup stanovený v §119 odst. 3 o.s.ř., že soudy obou stupňů „zamítly bez řádného projednání“ jeho „věcné … návrhy a námitky“ a současně „projednávaly něco, co nebylo předmětem sporu“ , že v důsledku nepřípadného užití §159a o.s.ř. řízení proběhlo, „aniž byly provedeny jakékoliv důkazy, ke kterým by se účastníci mohli řádně vyjádřit“ , a že byla „mechanicky“ převzata skutková zjištění učiněná v pravomocně skončeném řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 17 C 324/96) a také k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř. dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. III. ÚS 51/06, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. 26 Cdo 1829/2005, a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, z 12. dubna 2006, sp. zn. IV. ÚS 155/06, a z 15. srpna 2008, sp. zn. III. ÚS 1482/08). Nad rámec uvedeného však dovolací soud přes to ohledně postupu podle §119 odst. 3 o.s.ř. odkazuje na správné a vyčerpávající odůvodnění obsažené v napadeném rozsudku. Ve vztahu k dalším procesním námitkám uvádí, že v nalézacím řízení byly zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci podle §689 odst. 1 a 3 obč. zák. a je nerozhodné, že byly zjištěny z důkazů, které neodpovídaly představám dovolatele.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. července 2010
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu