ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.521.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 521/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně Modřanské potrubní,a.s. , se sídlem v Praze 4 – Modřanech, Komořanská 326/63, IČ: 49240005, zastoupené JUDr. Tomášem Leuchterem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1079/3a, proti žalované Marcele Schürchové - KRIS , podnikatelce s místem podnikání v Praze 4, Novodvorská 417/143, IČ: 11214783, zastoupené Mgr. Barbarou Martinů, advokátkou se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Konviktská 24, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 299/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2008, č. j. 35 Co 310/2008-70, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. září 2007, č. j. 28 C 299/2006-26, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna vyklidit „kancelář č. 224 umístěnou v budově bez čp/če, průmyslový objekt, postavené na pozemku parc. č. 3835/35 a budovu bez čp/če, průmyslový objekt, postavenou na pozemku parc. č. 3835/33, vše v k. ú. M.“ (dále jen „kancelář“ a „předmětná budova“), a rozhodl o nákladech řízení účastnic.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 12. prosince 2007, č. j. 35 Co 559/2007-38, citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Poté soud prvního stupně rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 7. dubna 2008, č. j. 28 C 299/2006-47, žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost vyklidit kancelář a předmětnou budovu do třiceti dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení účastnic.
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 23. září 2008, č. j. 35 Co 310/2008-70, citovaný (v pořadí druhý) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé, změnil ho v nákladovém výroku jen tak, že náklady činí 19.671, 50 Kč a jinak ho i v tomto výroku potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.
Proti rozsudku odvolacího soudu (jeho potvrzujícímu výroku o věci samé) podala žalovaná dovolání.
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 23. září 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.”)
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu (v daném případě jeho potvrzujícímu výroku o věci samé) upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Zákon zde má na mysli situaci, kdy nezávislé rozhodnutí věci soudem prvního stupně bylo vyloučeno, omezeno nebo usměrněno tím, že byl povinen vycházet ze závazného právního názoru odvolacího soudu do té míry, že tento právní názor odvolacího soudu byl jedině a výhradně určující pro jeho rozhodnutí ve věci. Právní názor odvolacího soudu tedy musí mít na rozhodnutí ve věci takový vliv, že soud prvního stupně nemůže uplatnit své názory při rozhodování věci samé. Tam, kde není takový vliv na odlišné pozdější rozhodnutí soudu prvního stupně, tedy tam, kde není mezi závazným právním názorem obsaženým ve zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu a pozdějším odlišným rozhodnutím soudu prvního stupně vztah příčinné souvislosti, nelze dovozovat ani přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.
V posuzovaném případě odvolací soud usnesením ze dne 12. prosince 2007, č. j. 35 Co 559/2007-38, zrušil v pořadí první (zamítavý) rozsudek soudu prvního stupně ze dne 10. září 2007, č. j. 28 C 299/2006-26, především pro jeho nepřezkoumatelnost (podle §219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) a dále rovněž proto, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (ohledně subjektu, který jako nájemce uzavřel s žalobkyní jako pronajímatelkou dne 15. srpna 2005 smlouvu o nájmu nebytových prostor); k (hmotně)právnímu posouzení věci však nezaujal žádné stanovisko. Nelze proto hovořit o tom, že právní názor odvolacího soudu byl určující pro pozdější (vyhovující) rozhodnutí soudu prvního stupně. Za této situace je vyloučeno uvažovat o přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu výroku o věci samé podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. Pro úplnost je zapotřebí konstatovat, že přípustnost dovolání proti tomuto výroku není způsobilé založit ani (nesprávné) poučení (obsažené v napadeném rozsudku), že dovolání je přípustné bez dalšího (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 51 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a pod č. 140 v sešitě č. 6 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura).
Poté se dovolací soud zabýval přípustností dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.; není jím naopak důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu. Dovolatelka v dovolání mimo jiné namítla, že nájemní vztah k nemovitostem „jako celku“ vznikl mezi účastnicemi řízení „neformální ústní smlouvou“ a že za měsíc červenec 2006 bylo nájemné uhrazeno bankou již dne 10. července 2006 a dále ještě na podkladě faktury doručené až dne 15. srpna 2006. Těmito námitkami právě takový dovolací důvod, tj. nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., uplatnila a je nerozhodné, že takto uplatněné dovolací námitky formálně podřadila pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., který však nijak obsahově nekonkretizovala. Navíc je nutno zdůraznit, že uvedené okolnosti přinejmenším zčásti tvrdila až v dovolání a tím zároveň uplatnila tzv. „skutkové novoty“. Přehlédla však, že v dovolacím řízení platí (podle §241a odst. 4 o. s. ř.) zákaz skutkových novot (srov. Občanský soudní řád, Komentář, 5. vydání, nakladatelství C.H. BECK, strana 1004, bod 6.).
K vadám podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., které dovolatelka namítla poukazem na to, že v řízení nebyly provedeny výslechy svědků, které navrhla v podání ze dne 28. března 2007, (a také k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř.) dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) zásadně nezakládají (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. III. ÚS 51/06, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. 26 Cdo 1829/2005, a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, z 12. dubna 2006, sp. zn. IV. ÚS 155/06, a z 15. srpna 2008, sp. zn. III. ÚS 1482/08).
Nad rámec uvedeného dovolací soud dodává následující. Podle §120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Neprovede-li některé z nich, měl by v odůvodnění rozhodnutí uvést, proč tyto důkazy neprovedl (§157 odst. 2 o. s. ř.), a neučinil-li tak, může dovolací soud z takové vady vyvozovat důsledky jen tehdy, měla-li tato vada za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.); tak by tomu mohlo být jen v případě, že navržené důkazy směřovaly k objasnění skutečností, které jsou významné z hlediska právního posouzení věci a které zároveň již nebyly dostatečně spolehlivě prokázány jinak.
V posuzovaném případě žalovaná již ve vyjádření k žalobě ze dne 28. března 2007 navrhla výslech tam označených svědků. Soud prvního stupně – vzhledem k právnímu názoru, který zaujal ve svém prvním (zamítavém) rozsudku a také ve druhém (vyhovujícím) rozsudku – využil možnosti upravené v ustanovení §120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. a navržené svědky nevyslechl; tento postup v obou rozsudcích rovněž takto v souladu s ustanovením §157 odst. 2 o. s. ř. odůvodnil. Z odůvodnění napadeného rozsudku pak vyplývá, že i odvolací soud pokládal takto navržené důkazy za nadbytečné, neboť dosud provedené důkazy (dokazování sám zopakoval a také je doplnil) podle jeho názoru postačovaly ke zjištění rozhodného skutkového stavu. Řízení proto není zatíženo vytýkanou vadou, natož pak vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. března 2010
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu