ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.668.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 668/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně SIMI s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Čajkovského 1716/22, IČ: 47550457, zastoupené Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem v Praze – Smíchově, Nádražní 58/110, proti žalovanému hlavnímu městu Praze , se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2, zastoupenému JUDr. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 18, o zaplacení částky 1.153.851,18 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 49/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. června 2007, č. j. 62 Co 116, 117/2007-144, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč k rukám JUDr. Světlany Semrádové Zvolánkové, advokátky se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 18, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože žalobkyně dovoláním napadla rozsudek Městského soudu v Praze (odvolacího soudu) ze dne 6. června 2007, č. j. 62 Co 116, 117/2007-144, tj. rozhodnutí vydané před 1. červencem 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř.”).
Dovolání – s přihlédnutím k jeho obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.) – směřuje především proti výroku II. citovaného rozsudku, pokud jím byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soudu prvního stupně) ze dne 16. prosince 2005, č. j. 22 C 49/2001-81, ve výroku I. zamítajícím žalobu na zaplacení částky 1.016.851,18 Kč s příslušenstvím (dále jen „potvrzující výrok“). Proti tomuto potvrzujícímu výroku není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené v tomto zamítavém výroku rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; není jím naopak důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu. Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř.) dovolatelka – opět s přihlédnutím k obsahu dovolání – uplatnila (námitkami, jimiž brojila proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazu znaleckým posudkem, z něhož odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění pro posouzení věci podle §667 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Je přitom nerozhodné, že v této souvislosti formálně odkázala na dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., který však nijak obsahově nekonkretizovala (nenamítala totiž, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval). Dovolatelka současně opomenula, že k vadám podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., které v dovolání namítla poukazem na to, že odvolací soud porušil zásadu dvouinstančnosti občanského soudního řízení a že napadený rozsudek – stejně jako předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně – trpí nepřezkoumatelností, (a také k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř.) dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. III. ÚS 51/06, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. 26 Cdo 1829/2005, a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, z 12. dubna 2006, sp. zn. IV. ÚS 155/06, a z 15. srpna 2008, sp. zn. III. ÚS 1482/08).
Nad rámce uvedeného dovolací soud dodává, že z pohledu ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. není relevantní jakákoliv vada řízení; právně významné jsou pouze takové vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Jde-li o protihodnotu toho, o co se v posuzovaném případě zvýšila hodnota pronajaté nemovitosti v důsledku investic, které do ní vložila žalobkyně (§667 odst. 1 obč. zák.), vyšly oba soudy z částky 137.000,- Kč, k níž dospěl znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady věcí nemovitých Ing. Jindřich Kratěna, CSc. Za této situace je právně nerozhodné, že při posuzování uvedeného nároku (nároku podle §667 odst. 1 obč. zák.) odvolací soud správně vycházel z uplatněné částky 1.153.851,18 Kč s příslušenstvím, zatímco soud prvního stupně se mylně domníval, že z tohoto titulu žalobkyně požaduje pouze částku 153.851,18 Kč s příslušenstvím a že zbývající částku 1.000.000,- Kč s příslušenstvím požaduje z titulu částky zaplacené předcházejícím nájemcem v této výši na základě nájemní smlouvy uzavřené s žalovaným dne 12. listopadu 1997. Jestliže totiž žádný ze soudů nehodlal žalobkyni z tohoto titulu přiznat (a ani nepřiznal) částku vyšší než 137.000,- Kč (s příslušenstvím), nemohl mít v dovolání popsaný postup odvolacího soudu (srov. dovolání, jehož obsah je účastníkům řízení znám), který dovolatelka pokládala za nesprávný, žádný vliv na výsledek řízení.
Z uvedeného pak bez dalšího mimo jiné rovněž vyplývá, že napadené rozhodnutí (a ani rozhodnutí soudu prvního stupně) netrpí nedostatkem přezkoumatelného odůvodnění (§157 odst. 2 o.s.ř., který je za použití ustanovení §211 o.s.ř. aplikovatelný i v odvolacím řízení).
Přípustnost dovolání proti zbývající části napadeného rozsudku (tj. proti nákladovým výrokům II. a III.) pak není založena proto, že rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení má povahu usnesení, proti němuž není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinném od 1. ledna 2001 dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněném pod č. 88 v sešitě č. 5 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatelku, která zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalovanému v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 pol. 5 ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 2.060,- Kč představující 20 % DPH (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 16. března 2010
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu