ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.2827.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 2827/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce Arch. P. H. , zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem Praha 1, Bolzanova 1, proti žalovanému Ing. T. H. , zastoupenému JUDr. Marcelou Šancovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Soukenická 34, o zaplacení částky 76 000,- Kč , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 33 C 89/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2009, č. j. 18 Co 365/2009 - 92, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání proti v záhlaví citovanému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 11. 2008, č. j. 33 C 89/2008 – 62, může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tedy dospěje – li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ten je dán zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolání přípustné však podle uvedeného ustanovení není, neboť dovolatelem vznesené námitky nemohou založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Dovolatel v dovolání ze dne 7. 2. 2010 konkrétně namítal, že se odvolací soud nevyrovnal s jeho námitkami a rozhodnutí založil na nepravdivých a účelových údajích druhé strany. Dovolatel dále uvedl, že neměl možnost předmětný nebytový prostor (sklep v podzemí bytu) užívat a že soudy chybně zhodnotily důkazy, následkem čehož je jejich právní názor nepřesvědčivý. Dovolatel výše uvedené dovolání doplnil a specifikoval doplněním dovolání ze dne 1. 3. 2010. Jelikož však byl napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2009, č. j. 18 Co 365/2009 – 92, dovolateli doručen již dne 7. 12. 2009, nemohl dovolací soud k tomuto doplnění přihlížet s ohledem na §240 odst. 1 věty první o.s.ř., dle které účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Námitky uváděné dovolatelem v dovolání ze dne 7. 2. 2010 jsou zcela obecné, neboť odvolatel sice uvádí, že se odvolací soud nevyrovnal s jeho námitkami, blíže však nespecifikuje s kterými. Stejně tak z dovolání není možno dovodit, na kterých nepravdivých a účelových údajích měl odvolací soud své rozhodnutí založit. Po dovolacím soudu v souladu s jeho ustálenou judikaturou nelze žádat, aby se dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2757/2006). Popsané námitky proto nemohou založit přípustnost dovolání.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka, že dovolatel neměl možnost užívat předmětný nebytový prostor, čímž mu bylo znemožněno ho dále pronajímat. Soudy nižších stupňů mimo jiné vycházely ze skutkového zjištění, že nebytový prostor byl součástí bytu, který žalovaný řádně užíval a za který platil i odpovídající část nájemného. Nájemní smlouvou přenechává pronajímatel nájemci za úplatu nájemní věc, aby ji dočasně užíval nebo z ní měl užitky (srov. §663 obč. zák.). Jinými slovy, uzavřením nájemní smlouvy se pronajímatel na určitou dobu vzdává části svého vlastnického práva ve prospěch nájemce, za což mu přísluší náhrada ve formě nájemného. Omezení vlastnického práva včetně znemožnění dalšího pronájmu pronajaté věci je tak imanentní součástí každé nájemní smlouvy.
Dovolatel odůvodnil dovolání také tím, že soudy chybně zhodnotily důkazy, následkem čehož je jejich právní názor nepřesvědčivý. Ani tento dovolací důvod dovolatel nijak nespecifikuje a z dovolání tak není zřejmé, který důkaz měl být chybně zhodnocen, případně jaký právní závěr dovolatel považuje za nepřesvědčivý. K námitce dovolatele je proto pouze možno obecně uvést, že pro hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti (věrohodnosti) zákon nepředepisuje formální postup a ani neurčuje váhu jednotlivých důkazů tím, že by některým důkazům přiznával vyšší pravdivostní hodnotu, nebo naopak určitým důkazním prostředkům důkazní sílu zcela nebo zčásti odpíral. Na rozdíl od tzv. legální (formální) důkazní teorie, která - důsledně vzato - znamenala zmechanizování procesu hodnocení důkazů, neboť předem stanovila jejich hierarchii a způsob hodnocení, ponechává ustanovení §132 o.s.ř. postup při hodnocení důkazů úvaze soudu. Z popsané zásady volného hodnocení důkazů, jež je projevem ústavního principu nezávislosti soudů podle čl. 82 Ústavy ČR a součástí práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod, přitom vyplývá, že dovolací soud nemůže předepisovat soudům nižších stupňů pravidla, z nichž by měl při hodnocení důkazů vycházet (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., a kol., Občanský soudní řád. Komentář. I díl, 7. vydání, C.H.Beck v Praze r. 2006, s. 609 an.). Ani námitka dovolatele obecně směřující proti hodnocení důkazů provedenému soudy nižších stupňů tak není způsobilá založit přípustnost dovolání.
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle ust. §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalovanému prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. září 2010
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu