ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.71.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 71/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, PhD., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce: Hlavní město Praha , se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, zastoupený JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem v Praze 1, Dlouhá 13, proti žalovanému: XAVEROV a. s ., se sídlem v Praze 4, Lopatecká 223/13, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 141/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2008, č. j. 20 Co 263/2008-83, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze svým shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 3. 2008, č. j. 21 C 141/2006-59, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku p.č. 1595/1 v k. ú. D., obec P.
Důvodem určovací žaloby mělo být určení vlastnictví pozemku ve prospěch žalobce, které může být podkladem pro zápis vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí. Z obsáhle provedeného dokazování vyplynulo, že sporný pozemek byl ve vlastnictví právních předchůdců žalovaného a odvolací soud uzavřel, že tento pozemek přešel z majetku státu do majetku žalovaného. Nezavázal žádného z účastníků k náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve kterém brojil proti nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem. V dovolání znovu obšírně rekapituloval již dříve uváděné argumenty, které uplatnil v průběhu předcházejícího řízení. Dovolacímu soudu předložil k právnímu posouzení kompletní revizi věci, aniž by zřetelně a konkrétně vymezil pro věc určující otázku zásadního právního významu. V kontextu lze usoudit, že žalobce spatřoval zásadní právní otázku v tom, že žalovaný pozbyl vlastnické právo ke spornému pozemku, neboť pozemek měl být ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. ve vlastnictví České republiky a následně měl přejít do vlastnictví žalobce. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek jak soudu odvolacího, tak soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání vyjádřil. Ztotožnil se s názorem odvolacího soudu. Namítl, že sporný pozemek nebyl již v rozhodné době ve vlastnictví České republiky, tedy nemohl přejít dnem účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. ( 24. 5. 1991 ) podle jeho §1 odst. 1 do vlastnictví žalobce. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a uplatněný dovolací důvod, jenž by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, bylo možné podřadit pod §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Přípustnost dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud již v obdobné věci určení vlastnického práva několikráte rozhodoval a mj. uvedl, že „j estliže byla Česká republika vlastníkem akcií v akciové společnosti, jejíž právní předchůdce byl zrušen rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR, není vlastníkem pozemků…“. Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2351/2000 a jeho usnesení sp. zn. 28 Cdo 5017/2007, 28 Cdo 5419/2008.
Již ke dni 31. 3. 1991 se stala vlastníkem sporného pozemku společnost XAVEROV, a. s. Rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 29. 3. 1991 byl právní předchůdce žalobce (státní podnik Drůbežářský průmysl, státní podnik biologických, technických a obchodních služeb) zrušen bez likvidace a jeho veškerý majetek, k němuž měl tento podnik právo hospodaření (včetně sporných pozemků) byl převeden na nově vzniklou akciovou společnost XAVEROV, a. s.
Sporný pozemek tedy přešel před účinností zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí z majetku státu do majetku akciové společnosti (žalovaného) a není rozhodné, že stát byl stoprocentním vlastníkem akcií této společnosti.
Pozemek by nemohl přejít do vlastnictví České republiky ani dnem 24. 6. 1991 podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, neboť pozemek – opět - nebyl ve vlastnictví státu či právnické osoby případně povinné k jeho vydání.
Pokud byl jako vlastník pozemku v příslušném katastru nemovitostí zapsán žalovaný - XAVEROV, a. s., bylo tak učiněno správně. Přímou posloupnost právních předchůdců žalovaného detailně precizoval nejen odvolací soud, ale i soud prvního stupně.
Nejvyšší soud uzavírá, že odvolací soud rozhodl ve věci správně, ve smyslu konstantní judikatury. Rozhodnutí odvolacího soudu nevykazuje judikatorní přesah či novost. Nelze tedy ve věci poukázat na zásadní právní význam ve vztahu k napadenému rozsudku.
Dovolání žalobce je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítnuto.
Žalovaný nebyl v dovolacím řízení zastoupen advokátem, ale pověřeným zástupcem. Nebylo proto přiznáno úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů v dovolacím řízení, spočívajících v odměně za vyjádření se k dovolání.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek podle občanského soudního řádu přípustný.
V Brně dne 18. února 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu