ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.956.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 956/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce F. S., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Vaškem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Lískovecká 2089, proti žalované Agroprůmyslovému kombinátu, a.s., Sedlnice, zastoupené JUDr. Taťánou Přibilovou, advokátkou se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova 894, o zaplacení částky 223.738,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 13 C 99/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.10.2008, č. j. 8 Co 449/2008-448, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24.10.2008, č. j. 8 Co 449/2008-448, potvrdil (s výjimkou odstavce I. výroku) rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17.4.2008, č .j. 13 C 99/2006-421, kterým byla ve výroku I. žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 54.723,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % z částky 13.541,60 Kč za dobu od 8.4.1993 do zaplacení a ve výši 3,5 % z částky 41.181,50 Kč za dobu od 1.5.2003 do zaplacení. Současně byla ve výroku II. zamítnuta žaloba co do částky 169.014,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % z částky 80.740,40 Kč za dobu od 18.4.1993 do zaplacení a ve výši 3,5 % z částky 88.274,50 Kč za dobu od 1.5.2003 do zaplacení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem pozemku parcely č. 102 v k.ú. S., a že část pozemku o výměře 929 užívá žalovaná. Ze znaleckého posudku znalce J. O. vzal za prokázané, že obvyklá cena nájmu předmětného pozemku s ohledem na hospodářský význam užívání tohoto pozemku pro žalovanou byla v roce 1991 9,- Kč/m2 na rok, v roce 1992 11,- Kč/m2 na rok, v roce 1993 12,- Kč/m2 na rok, v roce 2001 22,- Kč/m2 na rok, v roce 2002 též 22,- Kč/m2 na rok a v roce 2003 23,- Kč/m2 na rok. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně správně vycházel ze závazného právního názoru Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16.9.2005, č.j. 28 Cdo 1207/2004-298 a ze dne 28.3.2007, č.j. 28 Cdo 1710/2005-100, s přihlédnutím k závěrům rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15.3.2005, sp.zn. I.ÚS 187/03 s tím, že se v daném případě jedná o nárok z bezdůvodného obohacení při užívání cizí věci, bez právního důvodu, přičemž výše bezdůvodného obohacení se určí peněžitou částkou, která odpovídá částkám, vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných věcí, zpravidla právě formou nájemní smlouvy. V dané věci je zřejmé, že na pozemku žalobce se nachází stavba, bez jejíhož využívání by realizace hlavního předmětu podnikání žalované byla ztížena, resp. vyloučena a význam využívání této stavby se musí promítnout i do určení obecné ceny nájmu v míře odpovídající tomuto hospodářskému významu v minulost zřízení stavby. Podle Nejvyššího soudu je třeba vzít v úvahu též druhou stranu nájemního vztahu, t.j. hospodářský přínos, který získává nájemce možností pokračovat ve své dosavadní hospodářské činnosti. Odvolací soud vyslovil, že soud prvního stupně postupoval správně, když na základě stanovené obvyklé ceny nájmu v daném místě a čase s přihlédnutím k hospodářskému využití správně vypočetl za jednotlivé období výši bezdůvodného obohacení. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně též správně přihlédl k tomu, že část nároku, t.j. částka 1.662,- Kč s příslušenstvím byla již žalobci pravomocně přiznána a k tomu, že došlo ke zpětvzetí žaloby ohledně částky 4.056,- Kč s příslušenstvím, ohledně níž bylo řízení zastaveno.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu, zřejmě podle obsahu proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a §237 odst. 3 o.s.ř. s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam. Podle dovolatele řízení je postiženo vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a vychází z nesprávného právního posouzení věci. Tvrdil tedy existenci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. Namítal, že soud neprovedl další navrhované důkazy. Za rozpor s hmotným právem považoval, že soud neřešil bezdůvodné obohacení při užívání cizí věci žalovanou ve výši odpovídající částce obvykle v daném místě a čase vynakládané na užívání obdobných věcí zpravidla formou nájemní smlouvy. Vytýkal soudu, že se spokojil pouze s hypotetickým názorem znalce J. O., že by relevantní mohly být pouze nájmy ve stejném místě a čase s odůvodněním, že takové se zřejmě již nenajdou. Namítal, že výše nájmu založená jen na abstraktním výpočtu znalce nesouhlasí s obvyklou cenou odpovídající tržní výši. Konstatoval, že v dané věci jde o náhradu bezdůvodného obohacení vzniklého žalované tím, že vybudovala silážní žlaby a hnojiště na pozemku žalobce, ač to bylo v rozporu se stavebním povolením ze dne 30.9.1983. Navrhl proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil dále, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 o. s. ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Předpokládá se tedy, že dovolací soud bude při posouzení přípustnosti dovolání reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně označí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, Soudní judikatura č. 7/2004, str. 536, implicite též nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, Sbírka nálezů a usnesení sv. 29, č. 23, str. 203 a násl.). V dovolání však nebyla vymezena právní otázka zásadního významu, jejíž řešení by mělo smysl z hlediska judikatury nebo by bylo nesprávné.
V případě přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného meritorního rozhodnutí se může oprávněným předmětem dovolacího přezkumu stát jen takový dovolací důvod, který odpovídá ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci); ostatní dovolací důvody (odst. 2 písm. a/, odst. 3 téhož ustanovení) se předmětem dovolacího přezkumu, v návaznosti na přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, stát nemohou.
Pokud odvolací soud založil své rozhodnutí při nezměněném skutkovém stavu na právním názoru dovolacího soudu, jenž v předcházejícím řízení jeho dřívější rozhodnutí zrušil, respektoval tak důsledky plynoucí z vázanosti odvolacího soudu právním názorem soudu dovolacího. Existence předchozího rozhodnutí dovolacího soudu, který vyjádřil ke konkrétní právní otázce svůj právní názor, pak současně má za následek, že rozhodnutí odvolacího soudu neřeší již otázku zásadního právního významu, když tato otázka byla již dovolacím soudem v téže věci jednou závazně vyřešena. V této souvislosti se jen pro úplnost připomíná, že závěry vyjádřené v předchozím zrušovacím rozsudku dovolacího soudu, opírající se o výkladovou praxi Ústavního soudu České republiky, vztahují se v plném rozsahu nadále na projednávanou věc.
Tvrzení obsažená v dovolání žádný ze znaků přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. (judikatorní přesah či kontradikce, právní otázka řešená v rozporu s hmotným právem) však nenaplnila.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o. s. ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalované v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. září 2010
JUDr. Josef R a k o v s k ý, v. r.
předseda senátu