ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2022.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 2022/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně F. H., a. s., zastoupené Mgr. J. K., advokátem, proti žalovaným 1) L. K., a 2) D. K., oběma zastoupeným Mgr. L.R., advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 1/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. prosince 2007, č. j. 7 Cmo 396/2007 – 134, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. června 2007, č. j. 3 Cm 1/2007 – 103, kterým tento soud zrušil v plném rozsahu směnečné platební rozkazy ze dne 30. října 2006, č. j. 3 Sm 251/2006 – 8 a č. j. 3 Sm 252/2006 – 8, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu, však napadený rozsudek zásadně právně významným nečiní.
Tvrzená pochybení odvolacího soudu spočívající v tom, že se zabýval pozdě uplatněnými námitkami žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu a že neodůvodnil svůj závěr, že směnky zajišťovaly pouze dluh na úvěru a úrocích, nikoliv smluvní pokutu, vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jenž nemá u dovolání přípustného toliko podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zásadně k dipozici (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06), přípustnost dovolání založit nemohou.
Za situace, kdy odvolací soud založil napadené rozhodnutí na tom, že žalobkyně neprokázala, že (blanko)směnky, ze kterých se domáhá plnění sloužily k zajištění smluvní pokuty, napadá žalobkyně tvrzeními, že soudy obou stupňů nesprávně interpretovaly pojem „nedoplatky ze smlouvy o úvěru“, když učinily závěr, že neprokázala kauzu uplatněných směnek, hodnocení důkazů soudem prvního stupně, tj. uplatňuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. jenž nemá u dovolání přípustného toliko podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rovněž k dipozici (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu