ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3957.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 3957/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce úpadce J. H., zastoupeného JUDr. Josefem Šperkem, advokátem, se sídlem v Hořicích, nám. Jiřího z Poděbrad 157, PSČ 508 01, proti žalovaným 1) Ing. J. N . jako správci konkursní podstaty úpadkyně V. S., a 2) ACER HK s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, Bratří Štefanů 967, PSČ 500 03, identifikační číslo 48 15 09 75, zastoupené Mgr. Stanislavem Kadečkou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 1000, PSČ 500 02, o určení neplatnosti smlouvy a uložení povinnosti zaplatit částku 73.200,- Kč a předat věc, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 8 C 282/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. dubna 2008, č. j. 38 Co 30/2007-160, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 3. dubna 2008, č. j. 38 Co 30/2007-160, potvrdil rozsudek ze dne 24. srpna 2007, č. j. 8 C 282/2006-131, kterým Okresní soud v Trutnově zamítl žalobu o určení, že kupní smlouva ze dne 28. ledna 2004 uzavřená mezi Ing. M. H., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně V. S. a druhou žalovanou, týkající se hydraulického lisu MAYER (dále jen „lis“) je neplatná a dále zamítl žalobu, aby druhé žalované byla uložena povinnost vrátit Ing. M. H. částku 73.200,- Kč a jmenované uložena povinnost předat lis do soupisu konkursní podstaty v konkursním řízení vedeném pod sp. zn. 40 K 15/2002 (pod touto spisovou značkou je vedeno konkursní řízení na majetek žalobce), eventuálně při skončení konkursu žalobci.
Odvolací soud – odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a současně dovodil, že kupní smlouva se netýká právní sféry žalobce, pročež žalobce není v řízení o určení neplatnosti smlouvy aktivně legitimován.
Dále zdůraznil, že žalobce nemůže uspět se žalobou na určení vlastnického práva, bez zřetele k tomu, zda by kdy později vyšlo najevo, že majetek v době zpeněžení vlastnicky náležel někomu jinému (včetně žalobce) a uložení povinnosti Ing. M. H. předat lis do konkursní podstaty žalobce nemá oporu v zákoně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítaje existenci dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním rozhodnutí věci.
Dovolatel nesouhlasí se závěrem soudů nižších stupňů, podle něhož nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Akcentuje, že před podáním žaloby se domáhal žalobou o vyloučení lisu z konkursní podstaty úpadkyně V. s., přičemž soudy nižších stupňů nevyčkaly na výsledek tohoto sporu a nepřihlédly ke skutečnosti, že lis byl v jeho vlastnictví.
Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Ke změně v osobě správce konkursní podstaty úpadkyně V. S. (novým správcem konkursní podstaty byl ustaven Ing. J.N.) Nejvyšší soud přihlédl při označení prvního žalovaného v záhlaví tohoto rozhodnutí.
Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že rozhodnutí odvolacího soudu v řešení otázky existence naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení [§80 písm. c) o. s. ř.] a aktivní věcné legitimace žalobce odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněných pod čísly 58/1998 a 19/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 1194/2005, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2007, pod číslem 160 a ze dne 27. září 2007, sp. zn. 29 Odo 867/2006 a ze dne 30. června 2008, sp. zn. 29 Odo 922/2006).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu