ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4272.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 4272/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobců a) R. D. a b) A. D. , obou zastoupených JUDr. Ondřejem Davidem, advokátem, se sídlem v Praze 4, K Safině 669, PSČ 149 00, proti žalované JUDr. Z. M. jako správkyni konkursní podstaty úpadce Ing. R. D., identifikační číslo 11 27 53 24, zastoupené Mgr. Petrem Brožem, advokátem, se sídlem v Berouně, Husovo nám. 44/31, PSČ 266 01, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 52 CmI 8/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. dubna 2008, č. j. 15 Cmo 50/2008-144, ve znění opravného usnesení ze dne 16. června 2008, č. j. 15 Cmo 50/2008-148, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 3.060,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 27. dubna 2008, č. j. 15 Cmo 50/2008-144, ve znění opravného usnesení ze dne 16. června 2008, č. j. 15 Cmo 50/2008-148, potvrdil rozsudek ze dne 21. listopadu 2007, č. j. 52 CmI 8/2006-98, jímž Krajský soud v Praze zamítl žalobu o vyloučení věcí specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporné věci“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce Ing. R. D.
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož je smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva uzavřená dne 12. ledna 2001 mezi žalobci (jako nabyvateli a věřiteli) a Ing. R. D. (jako převodcem a dlužníkem) [dále jen „smlouva o zajišťovacím převodu práva“] absolutně neplatná podle ustanovení §39 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a to pro rozpor s ustanovením §169 písm. e) obč. zák., když jde o tzv. propadnou zástavu. Současně shledal správným závěr soudu prvního stupně, podle něhož žalobci neprokázali, že pozdějšímu úpadci skutečně na základě smlouvy o půjčce ze dne 12. ledna 2001 poskytli částku 4.500.000,- Kč. Odkazuje na ustanovení §657 obč. zák., akcentoval, že smlouva o půjčce má reálnou povahu a vznik půjčky předpokládá nejen dohodu účastníků, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky. V situaci, kdy se vznik smlouvy o půjčce žalobcům nepodařilo prokázat, tj. nepodařilo se jim prokázat existenci pohledávky, k jejímuž zajištění měl zajišťovací převod práva ke sporným věcem sloužit, nebylo důvodu pro realizaci smlouvy o zajišťovacím převodu práva, která má akcesorickou povahu a jejíž vznik a trvání je nerozlučně spjat s existencí zajišťované pohledávky.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které mají za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíce, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíce dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatelé především nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož neprokázali existenci půjčky úpadci ve výši 4,500.000,- Kč a naopak se domnívají, že tato skutečnost byla prokázána jak listinnými důkazy, tak i výslechy svědků a účastníků řízení.
Dále polemizují se závěrem soudů obou stupňů ohledně neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva, přičemž poukazují na skutečnost, že o tzv. propadnou zástavu by mohlo jít pouze tehdy, šlo-li by o smlouvu zástavní, což v daném případě splněno není. Upozorňují, že půjčená částka 4,500.000,- Kč měla být vrácena nejpozději do 28. února 2005, s tím, že pro případ, že k vrácení nedojde do 30. června 2004, byli oprávněni podat návrh na vklad vlastnického práva ke sporným věcem u příslušného katastrálního úřadu. Ke změně v osobě vlastníka tak došlo dříve, než se úpadce dostal do prodlení s vrácením půjčky.
Proto požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná považuje dovolání za nepřípustné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl.
Dovolání žalobců proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahově vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak lze nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Jakkoli dovolatelé uplatňují dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., polemikou se závěrem odvolacího soudu, podle něhož neprokázali vznik smlouvy o půjčce (přenechání částky 4,500.000,- Kč úpadci), ve skutečnosti polemizují se skutkovým závěrem odvolacího soudu, tj. uplatňují dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., který ale u dovolání, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., k dispozici nemají a jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze.
Přitom závěr, podle něhož má smlouva o půjčce reálnou povahu, je právní teorií i soudní praxí jednoznačně zastáván (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2004, sp. zn. 29 Odo 350/2003).
Ačkoli rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na dvou závěrech, z nichž každý sám o sobě postačoval k přijetí závěru o nedůvodnosti žaloby o vyloučení sporných věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud neshledává zásadně právně významným (z hlediska případného rozporu s dosavadní judikaturou či s hmotným právem) ani závěr odvolacího soudu ohledně absolutní neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva; potud totiž zmíněná smlouva (uzavřená podle ustanovení §553 obč. zák.) nesplňuje požadavky formulované Nejvyšším soudem např. v rozsudku uveřejněném pod číslem 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nehledě na to, že došlo-li k převodu vlastnického práva ke sporným nemovitostem až poté, kdy úpadce žalobcům oznámil, že zajištěnou pohledávku nebude schopen zaplatit, o nepřípustný tzv. propadný zajišťovací převod práva skutečně šlo (k tomu dále srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2006, sp. zn. 29 Odo 928/2004).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalobcům vznikla povinnost hradit žalované její náklady řízení. Účelně vynaložené náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která podle ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 činí 2.250,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí 3.060,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 21. května 2010
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu