ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1260.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1260/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. května 2010 o dovolání obviněného Ing. A. P ., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2004, č. j. 9 To 285/2004-413, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 327/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 21. 4. 2004, č. j. 14 T 327/2001-393 byl obviněný Ing. A. P. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009/dále jen „tr. zák.“/), kterého se po skutkové stránce dopustil tím, že „poté, co dne 12. 1. 1998 uzavřel jménem své realitní kanceláře smlouvu o zprostředkování prodeje nemovitosti, zapsané na LV pro k. ú. J., s likvidátorem Zemědělského družstva J. Ing. M. Š., ve své kanceláři v Ř. a na jiných místech vedl jednání k prodeji, přičemž poté, co obstaral kupce Ing. J. a Ing. P. O., kteří chtěli nemovitost v souladu s inzercí koupit za 2.000.000,- Kč, vytvořil zdání časové tísně, ve které přiměl kupující, aby dne 27. 4. 1998 předmětnou částku uhradili do notářských úschov, jednak jako plnění na kupní smlouvu, kterou současně sjednal a nechal podepsat s kupní cenou 1.144.000,- Kč, a jednak na zprostředkovatelskou smlouvu ve svůj prospěch na odměnu ve výši 856.000,- Kč, přičemž takto jednal zcela bez vědomí Zemědělského družstva J. v likvidaci, jímž byl pověřen ke sjednání nejvýhodnějšího prodeje, a takto se na jeho úkor obohatil o částku 550.000,- Kč“. Za tento trestný čin byl obviněnému podle §250 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen peněžitý trest ve výši 200.000,- Kč a pro případ jeho nevykonání v zákonem stanovené době mu soud podle §54 odst. 3 tr. zák. uložil náhradní trest odnětí svobody na dobu šesti měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. soud zároveň obviněnému uložil i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu veškeré činnosti spojené s prodejem realit na dobu dvou let. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. zák. mu byla uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozenému ZD J. v likvidaci škodu ve výši 542.704,- Kč.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. 8. 2004, č. j. 9 To 285/2004-413, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 18. 8. 2004 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání , kterým zároveň napadl ve všech výrocích i rozsudek soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel nejprve namítl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno po provedeném řízení, v němž trestní stíhání bylo zahájeno nezákonným způsobem. Podle jeho názoru nebyly splněny požadavky kladené na tento úkon ustanovením §160 odst. 1 tr. ř., neboť sdělení obvinění neobsahuje popis subjektivní stránky trestného činu. To znamená, že chybí podstatné náležitosti, s nimiž zákon zahájení trestního stíhání spojuje.
Dovolatel dále poukázal na to, že jedním ze zákonných znaků trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. je způsobení značné škody. Jestliže by se skutečně dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, a způsobil poškozenému ZD J. nějakou škodu, mělo být jeho jednání posouzeno podle mírnější právní kvalifikace, neboť soudy pod zákonný znak „škoda“ zahrnuly i částku, která podle jeho přesvědčení prokazatelně škodou není. V uvedené souvislosti dovolatel soudu vytkl, že své rozhodnutí opřel o chybný a neúplný znalecký posudek znaleckého ústavu A Consult Plus a výslech znalkyně tohoto ústavu Ing. Žambůrkové, ačkoliv v posudku se zjevně počítá i s okolnostmi, jež ve skutečnosti nebylo možno přičítat k jeho tíži. Přitom znaleckým posudkem předloženým obhajobou, včetně výslechu znalce, bylo prokázáno, že maximální výše škody, kterou mohl dovolatel svým jednáním způsobit, by nemohla převýšit částku 500.000,- Kč. Je tedy vyloučeno, aby svým jednáním způsobil značnou škodu ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák.
Další významnou vadu ve výroku rozsudku soudu prvního stupně pak dovolatel spatřuje v tom, že skutková část výroku neobsahuje jednu z důležitých skutečností, kterou je údaj o vzniku škody a její vyčíslení. Jde přitom o jeden ze zákonných znaků trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. Dovolatel zdůraznil, že údaj o obohacení pachatele nemůže být ztotožňován s údajem o vzniku škody, která měla být trestným činem způsobena. To znamená, že ve výroku odsuzujícího rozsudku chybí uvedení skutkové okolnosti významné pro naplnění všech zákonných znaků trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. O vzniku škody se přitom soudy zmiňují až v odůvodnění rozhodnutí, které však narozdíl od výroku rozsudku nekonstituuje vinu obviněného. V případě dovolatele tedy existuje zřejmý nesoulad mezi skutkovými zjištěními uvedenými ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a skutkovými zjištěními uvedenými v odůvodnění napadených rozhodnutí.
S ohledem na výše uvedené důvody v závěru svého dovolání navrhl, „aby dovolací soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. 9 To 285/2004, zrušil rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. 14 T 327/2001, a v souladu s ustanovením §265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby Okresní soud Praha-západ věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
V úvodu svého vyjádření připomněl, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Státní zástupce zároveň vyložil obsah dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Na shora uvedených základech státní zástupce dovodil, že v rámci použitého hmotně právního dovolacího důvodu nebylo možno vytýkat způsob, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, ani namítat údajná procesní pochybení vztahující se k zahájení trestního stíhání. V této části proto nelze argumentaci dovolatele podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř.
Naopak povahu námitky právně relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. má podle státního zástupce námitka dovolatele, že skutková část výroku odsuzujícího rozsudku neobsahuje jednu ze základních náležitostí, kterou je údaj o vzniku škody a její vyčíslení, jakožto zákonného znaku trestného činu podvodu, a že ve výroku odsuzujícího rozsudku chybí uvedení skutkové okolnosti významné pro naplnění všech zákonných znaků trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterým byl dovolatel shledán vinným. Tím mělo podle dovolatele dojít k extrémnímu rozporu mezi skutkovým stavem popsaným ve výroku rozsudku a zjištěními, které soudy uvádějí v odůvodnění svých rozhodnutí.
Podle státního zástupce je v prvé řadě třeba zdůraznit, že ani sám dovolatel netvrdí, že by škoda v daném případě nebyla soudem vůbec zjišťována a kvantifikována (byť podle něj chybně), a namítá pouze absenci jejího vyjádření v tzv. skutkové větě pravomocného výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Z kontextu formulace skutkové věty a navazujícího odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, jakož i z odůvodnění usnesení odvolacího soudu, je však možno dovodit, že výše škody způsobená jednáním dovolatele poškozenému ZD J. v likvidaci se rovná částce, o kterou se současně obohatil, tedy 550.000,- Kč. Přitom hodnota přesahující částku 500.000,- Kč tvoří podle §89 odst. 11 tr. zák. značnou škodu, která je kvalifikačním znakem trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterým byl dovolatel uznán vinným.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem uzavřel státní zástupce vyjádření k dovolání obviněného návrhem, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. toto dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně upozornil na to, že takové rozhodnutí lze podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil státní zástupce výslovný souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.
Obviněný Ing. A. P. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.), kterému bylo dovolání obviněného předloženo teprve dne 16. 10. 2009, dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, a nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení, vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku a podrobněji rozveden v jeho odůvodnění. Přitom je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejícím odstavci je zřejmé, že hmotně právnímu dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá ryze procesní námitka dovolatele, podle níž mělo být jeho trestní stíhání vedeno nezákonným způsobem, protože ve sdělení obvinění v rozporu s ustanovením §160 odst. 1 tr. ř. nebyl podle něj obsažen „popis subjektivní stránky“ trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. Předmětnou námitku dovolatel navíc vznesl již v rámci svého řádného opravného prostředku (odvolání) a odvolací soud se ní vypořádal na str. 3 svého rozhodnutí.
Obdobný závěr lze přijmout i pokud jde o tu část dovolání, která představuje polemiku s výsledky provedeného dokazování a směřuje především vůči tomu, jak soudy posuzovaly jednotlivé znalecké posudky. Podle dovolatele měly soudy vycházet z posudku znalce předloženého obhajobou, z něhož vyplývalo, že maximální výše způsobené škody nemohla převýšit částku 500.000,- Kč. S touto námitkou, jež má primárně skutkovou povahu, neboť se týká hodnocení důkazů a směřuje k revizi skutkových zjištění, ze kterých soudy při hmotně právním posouzení jeho jednání vycházely, pak dovolatel spojuje nesprávné právní posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., ačkoliv výsledky provedeného dokazování - vzhledem k absenci značné škody podle §89 odst. 11 tr. zák. - podle něj nedovolovaly použití kvalifikované skutkové podstaty podle odstavce 3 §250 tr. zák.
Ke skutkovým námitkám dovolatele Nejvyšší soud zároveň pro úplnost připomíná, že v aktuální judikatuře Ústavního soudu (viz např. nálezy ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS 84/94) bylo opakovaně zdůrazněno, že důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. (zejména podle §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) jsou v dovolacím řízení v některých případech vykládány Nejvyšším soudem příliš restriktivně a že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění). To znamená, že jde o případy, kdy právní závěry soudů zjevně nemají žádnou logickou vazbu na obsah provedených důkazů. Jinými slovy, že skutková zjištění soudů jsou zřejmým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V dovolatelově věci však nelze soudům obou stupňů vytknout, že by otázku určení výše škody ponechaly bez povšimnutí, popř. že by své skutkové a z nich plynoucí právní závěry nepodložily rozborem provedených důkazů. Naopak, soud prvního stupně se výší škody zabýval na str. 4 a 5 svého rozhodnutí a soud druhého stupně k odvolacím námitkám obviněného na str. 3 napadeného usnesení. Oba soudy se zároveň shodly v tom, že škodu představuje minimálně částka 550.000,- Kč, o kterou se obviněný obohatil na úkor ZD J.
Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dovolatelem uplatněn právně relevantně toliko v té části dovolání, kde namítl, že způsobená škoda je zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. a že proto musí být vyjádřena ve výroku rozsudku, v tzv. skutkové větě, což se v posuzovaném případě nestalo. Význam této vady byl podle dovolatele umocněn tím, že jeho jednání bylo posuzováno podle kvalifikované skutkové podstaty (§250 odst. 1, odst. 3 písm. b/ tr. zák.
Při posuzování opodstatněnosti této části podaného dovolání dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům:
Se zřetelem k povaze projednávaného případu je v obecné rovině nejprve třeba poznamenat, že škodou na cizím majetku ve smyslu ustanovení §250 tr. zák. se rozumí újma majetkové povahy, která může spočívat především ve zmenšení majetku, tedy v úbytku hospodářské hodnoty, ale též v ušlém zisku. Za obohacení se považuje neoprávněné rozmnožení majetku (majetkových práv) pachatele nebo někoho jiného. Obohacení se nemusí shodovat se škodou, která byla způsobena poškozenému. Může být menší ale i větší než způsobená škoda.
V posuzovaném případě lze sice dovolateli přisvědčit v tom, že popis skutku ve výroku rozsudku soudu prvního stupně je ohledně znaku „škody“ nevýstižný a vzbuzuje pochybnosti o tom, co měl soud vlastně na mysli, jestliže ve vztahu k poškozenému Zemědělskému družstvu J. v likvidaci zjištěné skutkové okolnosti popsal tak, že se obviněný „ na jeho úkor obohatil o částku 550.000,- Kč.“ V kontextu s odůvodněním rozsudku je však zřejmé, že soud předmětnou částku považoval především za škodu , tedy za zmenšení majetku shora uvedeného subjektu, ke kterému došlo v důsledku podvodného jednání obviněného (dovolatele). Jeho obohacení mělo být totiž podle zjištění soudu podstatně vyšší, pokud dospěl ke skutkovému závěru, že obviněný „podstatnou část uzavřené kupní ceny před prodávajícím zatajil a inkasoval ji ve svůj prospěch ve výši 856.000,- Kč, ač k tomu nebyl důvod“ (viz str. 5 rozsudku). V uvedené souvislosti se pak nabízí úvaha, zda škoda způsobená podvodným jednáním dovolatele nebyla stanovena spíše výrazně v jeho prospěch, jestliže sjednávání přinejmenším některých (pozdějších) smluv (viz rozhodnutí soudů) bylo zřejmě prostředkem ke spáchání trestného činu podvodu a dálo se tak účelově a v rozporu s dobrými mravy. Je pak otázkou, zda dovolatel měl vůbec právní nárok na nějakou odpočitatelnou zprostředkovatelskou provizi (odměnu), byť by byla smluvně dohodnuta. Při řešení této otázky by ovšem nebylo možno obejít se bez podrobného právního rozboru jednotlivých uzavřených smluv se zaměřením na to, které z nich lze považovat za platné právní úkony. Dovolatel však v tomto směru rozhodnutím soudů nevytýká žádné vady. Doplnění řízení podle názoru Nejvyššího soudu zde však není možné především proto, že by se tak dálo zjevně k tíži dovolatele. Takovému postupu v daném případě jednoznačně brání zákaz změny k horšímu (tj. zákaz reformationis in peius). V neprospěch obviněného přitom nebyl podán ani řádný (odvolání) ani mimořádný opravný prostředek (dovolání).
Nejvyšší soud tedy obviněnému nepřisvědčil, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu či rozsudek soudu prvního stupně byly zatíženy v dovolání vytýkanými vadami.
Dovolání obviněného Ing. A. P. bylo dílem podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a v jeho podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. relevantně uplatněné části pak nebylo shledáno jakkoliv opodstatněným.
Nejvyšší soud proto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler