ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1483.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1483/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2010 o dovolání, které podal obviněný A. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2009, č. j. 7 To 230/2009-695, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 5/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 4. 2009, č. j. 2 T 5/2008-671, byl obviněný A. D. v bodě 1) výroku uznán vinným trestným činem přijímání úplatku podle §160 odst. 2 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) na tom skutkovém základě, že „dne 18. 6. 2007 na adrese P., N. R. požadoval po Z. T., předsedovi představenstva společnosti YOSSARIAN Investments, a. s., se sídlem Š., blíže nespecifikovanou částku za to, že jako člen kontrolní skupiny pověřené provedením kontroly vypracuje znalecký posudek, který vyžádalo Ministerstvo pro místní rozvoj v souvislosti s veřejnosprávní kontrolou adekvátnosti nákladů na realizaci akce, "Vybudování Lanového parku S. v B." ve smyslu §13 odst. 1 zákona č. 320/2001 Sb., aby závěr jím vypracovaného znaleckého posudku zněl na částku cca 4 miliony Kč, v důsledku čehož nebude muset společnost YOSSARIAN Investments, a. s., přidělenou dotaci ve výši 1.829.000,- Kč, včetně penále, vrátit do státního rozpočtu, jak vyplývá z §44a odst. 4 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., přičemž dne 8. 7. 2007 částku ve své kanceláři při osobním jednání upřesnil na sumu ve výši 150.000,- Kč, kterou na základě toho přijal od Z. T. dne 9. 7. 2007 na adrese P., N. R.“, a v bodě 2) výroku trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 tr. zák. na tom skutkovém základě, že „jako znalec a člen kontrolní skupiny pověřené Ministerstvem pro místní rozvoj provedením veřejnoprávní kontroly adekvátnosti nákladů na realizaci akce "Vybudování Lanového parku S. v B.", vypracoval hrubě zkreslený znalecký posudek „O ceně lanového centra S. v B.“ ze dne 7. 7. 2007, kdy k jeho vypracování použil nevhodnou metodiku podle neplatného oceňovacího předpisu aplikovanou na nevhodný případ a se závěrem neodpovídajícím zadání posouzení podle objednávky Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 29. 5. 2007, a tento posudek dne 9. 7. 2007 v P., N. R., předal Z. T., předsedovi představenstva společnosti YOSSARIAN lnvestmens, a. s., se sídlem Š., když tato společnost akci "Vybudování Lanového parku S. v B." realizovala“.
Za tyto trestné činy byl obviněný podle §160 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu ve výši 500.000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu soud podle §54 odst. 3 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu znalecké činnosti v oboru ekonomika – odvětví cen a odhad nemovitostí na dobu tří let.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 7. 2010, č. j. 7 To 230/2009-695, jímž podané odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 29. 7. 2009 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný A. D. následně dovolání , jímž současně napadl i rozsudek soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací argumentace obviněného (dovolatele) v zásadě vychází z námitek, které uplatnil již v rámci řádného opravného prostředku v řízení před odvolacím soudem. Ve vztahu k bodu 1) výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně předně namítl, že nikdy žádný úplatek nepožadoval ani nepřijal a nebylo to prokázáno ani ve věci provedenými důkazy. Dále setrval na svém stanovisku, že se v daném případě nejednalo o obstarávání věci obecného zájmu, neboť pachatelem takového činu může být jen osoba, která se na obstarávání věci obecného zájmu podílí. Podle názoru obviněného si však Ministerstvo pro místní rozvoj nechalo zpracovat posudek pouze pro svoji vnitřní potřebu a informovanost, tedy bez návaznosti na určité správní řízení a tedy bez toho, že by měla být následně ukládána nějaká sankce, přičemž takové okolnosti definici obecného zájmu nenaplňují. Věcí obecného zájmu totiž podle dovolatele rozhodně není vědomí ministerstva, resp. jeho náměstka o tom, zda určitá akce byla provedena hospodárně či nikoliv, když tento orgán, resp. jeho zástupce nemá možnost s předmětným vědomím (informací) jakkoliv nakládat. V uvedených souvislostech je zároveň třeba vzít zřetel i na skutečnost, že pokud by společnost YOSSARIAN Investments, a. s., přidělenou dotaci vracela, činila by tak prostřednictvím příslušného finančního úřadu.
K právnímu posouzení skutku popsaného v bodě 2) výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně dovolatel uvedl, že nepodával znalecký, ale toliko odborný posudek. To má být podle něj patrno jak z účelu podávaného posudku, tak z objednávky zadavatele. Dovolatel dále vyslovil pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku vyhotoveného Českým vysokým učením technickým v Praze, jenž byl použit jako důkaz v trestním řízení, jakož i o odborné způsobilosti tohoto ústavu, zejména v době vypracování předmětného posudku. Na výše uvedených základech pak dovodil, že v jeho jednání chybělo zavinění v potřebné kvalitě, tedy jeho úmysl. Tzv. subjektivní stránku činu nelze podle něj dovodit ze žádného z ve věci provedených důkazů. Pokud jde o již zmiňovaný znalecký posudek Českého vysokého učení technického v Praze, dovolatel zdůraznil, že tento ústav měl námitky proti jím použité metodice se závěrem, že bylo použito metody výnosové a nikoli nákladové, avšak ve vztahu k aplikaci metody výnosové neměl k jeho posudku výhrady. V hlavním líčení vyslechnutá znalkyně Ing. Schneiderová Nefaldová přitom nepotvrdila ani nepravdivost či hrubou zkreslenost posudku. Další nezodpovězenou otázkou navíc podle dovolatele zůstává, zda svůj posudek vůbec podal, neboť podáním je míněno předložení objednateli, v daném případě tedy Ministerstvu pro místní rozvoj. Podáním posudku rozhodně není předání jeho kopie Z. T. k nahlédnutí. Ministerstvu pro místní rozvoj podal posudek až v době, kdy byl již trestně stíhán pro trestný čin podle §160 tr. zák., když posudek byl v držení policie od 9. 7. 2008. K tomu obviněný dodal, že i odvolací soud dovodil v tomto smyslu pochybení, a to v popisu skutku, který nezahrnuje informaci o doručení posudku uvedenému ministerstvu, avšak s odkazem na zásadu zákazu reformationis in peius toto pochybení nenapravil. V konečném důsledku tak byl dovolatel podle svého přesvědčení uznán vinným spácháním skutku, z jehož popisu ve výroku o vině trestná činnost dostatečně nevyplývá.
V další části svého dovolání obviněný zpochybnil výrok o trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný a navíc uložený v rozporu s ustanovením §54 odst. 1 tr. zák., když má za to, že si soudy činné dříve ve věci dostatečně nezjistily jeho majetkové poměry a náležitě k nim nepřihlédly. Zejména nevzaly v úvahu, že je mu 70 let, je invalidním důchodcem a držitelem průkazu ZTP, což jsou osobní poměry, které mu vzhledem k věku, zdravotnímu stavu a uloženému trestu zákazu činnosti umožní vykonat peněžitý trest pouze za cenu prodeje bytu v osobním vlastnictví a tedy ztráty bydlení na stáří.
Následně dovolatel obsáhlým výčtem specifikoval pochybení, která měla vzniknout při zadání, vyhotovení a posouzení znaleckého posudku Českého vysokého učení technického v Praze, a poté procesní pochybení, k nimž mělo dojít při posuzování skutku popsaného pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Dále zpochybnil správnost hodnocení výpovědi svědka Z. T., který měl sehrát svou roli v policejní provokaci namířené proti jeho osobě a přispět k vykonstruování důkazu proti němu. Podle dovolatele došlo i k řádě procesních pochybení v obecném smyslu, zejména ze strany Policie ČR při realizaci operativních pátracích prostředků.
Vzhledem ke všem výše namítaným důvodům obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 7 To 230/2009, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání, a aby tomuto soudu věc vrátil k novému projednání nebo rozhodnutí, případně aby následně sám ve věci rozhodl o jeho zproštění obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. Dále navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky podle §265o tr. ř. odložil výkon dovoláním napadeného rozhodnutí. Zároveň vyslovil souhlas s tím, aby bylo dovolání projednáno v neveřejném zasedání i pro případ, že Nejvyšší soud učiní jiné rozhodnutí, než je uvedeno v §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který s ohledem na část v něm obsažené argumentace nejprve připomněl, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě pouze těch vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody, přičemž tímto mimořádným opravným prostředkem se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. totiž vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Státní zástupce konstatoval, že zásah do skutkových zjištění je sice možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak jen tehdy, existuje-li (dovolatelem namítaný) extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Takový nesoulad však v nyní posuzované trestní věci neshledal.
Ve vztahu k bodu 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně považuje státní zástupce za právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněnou, námitku obviněného, že k jeho jednání nedošlo v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu. V této souvislosti poukázal na skutková zjištění učiněná soudy činnými ve věci, podle nichž Ministerstvo pro místní rozvoj v důsledku určitých podnětů rozhodlo o provedení veřejnosprávní kontroly s cílem posoudit adekvátnost nákladů vzniklých při realizaci vybudování lanového centra S. v B. dotovaného z veřejných zdrojů. Za tím účelem zadalo u obviněného (dovolatele) vyhotovení znaleckého posudku, který měl potvrdit či vyvrátit pochybnosti o přiměřenosti zmiňovaných investičních nákladů. Podle státního zástupce je tak zcela zřejmé, že obviněný znalecký posudek nevyhotovil v návaznosti na osobní či soukromé potřeby jiného subjektu, ale pro potřeby ministerstva v rámci kontrolních veřejnosprávních mechanismů, tedy zjevně v souvislosti s obstaráváním věci veřejného zájmu. Tvrzení dovolatele o tom, že jeho posudek měl sloužit pouze pro vnitřní potřebu ministerstva a v něm obsažené informace by případně neměly žádný sankční dopad, resp. že v jeho důsledku vzniklé zjištění ministerstva není věcí obecného zájmu, proto podle názoru státního zástupce nelze akceptovat.
Pokud jde o námitky směřující do právního posouzení skutku popsaného pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, státní zástupce zdůraznil, že dovolatel vyhotovil jednoznačně znalecký (a nikoli odborný či jiný) posudek. Tento posudek s cílem získat úplatek, po dohodě se Z. T., záměrně vypracoval za využití nevhodné metody tak, aby jeho závěry stran ocenění lanového centra vyzněly ve prospěch Z. T., přesněji společnosti YOSSARIAN Investments, a. s. Jednání dovolatele tak bylo zcela cílené a směřující k vyhotovení zkresleného posudku, který mu měl zajistit získání sjednaného peněžního plnění (úplatku). Dovolatel zjevně postupoval tak, že chtěl porušit zájem chráněný trestním zákonem. Jednal tedy v úmyslu přímém ve smyslu §4 písm. a) tr. zák.
Jestliže dovolatel zpochybnil naplnění znaku „podání“ znaleckého posudku, jehož popis údajně není zahrnut ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, pak ani této jeho argumentaci nelze podle státního zástupce přiznat opodstatnění, neboť znalecký posudek jednak vyhotovil a poskytl ho plátci úplatku Z. T. a jednak ho též předal Ministerstvu pro místní rozvoj jako zadavateli. Celý průběh skutkového děje, v podstatné míře aktivně řízený dovolatelem, včetně jeho následků, tak poskytuje podklad pro právní posouzení jeho jednání jako trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 tr. zák.
K výhradám dovolatele proti výroku o trestu státní zástupce uvedl, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit v rámci dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, včetně jeho nepřiměřenosti, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. K tomu státní zástupce v bližším odkázal na rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 SbRt.
Své vyjádření k podanému dovolání státní zástupce uzavřel tím, že soudy činné ve věci postupovaly správně, když jednání dovolatele posoudily jako trestný čin přijímání úplatku podle §160 odst. 2 tr. zák. i jako trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 tr. zák. Dovolání obviněného je tak dle jeho názoru nutno považovat za zjevně neopodstatněné. Proto navrhl, aby je Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání (§265r odst. 1 písm. a/ tr. ř.) podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V návaznosti na to pak neshledal ani podmínky pro obviněným navrhovaný odklad výkonu napadeného rozhodnutí podle §265o odst. 1 tr. ř.
Státní zástupce zároveň vyjádřil výslovný souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i pro případ odlišného stanoviska a případného jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněný A. D. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku (a rozveden v jeho odůvodnění), a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky dovolatele, jimiž napadal proces dokazování, zejména pokud jde o způsob jeho provedení, rozsah a hodnocení provedených důkazů, konkrétně tedy především námitky vůči odbornosti a kvalitě znaleckého posudku Českého vysokého učení technického v Praze, posouzení výpovědi svědka Z. T. jako věrohodné či údajné nezákonnosti při úkonech Policie ČR před zahájením trestního stíhání.
Tyto námitky se totiž ve skutečnosti týkají primárně procesní stránky věci (hodnocení důkazů) a směřují ke zpochybnění skutkových zjištění, ze kterých soudy při hmotně právním posouzení skutku vycházely. To znamená, že dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal revize (přehodnocení) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto část jeho námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Dovolateli lze obecně přisvědčit v tom, že námitkám proti skutkovým zjištěním soudů podle názoru opakovaně vysloveného v judikatuře Ústavního soudu - s ohledem na zásady vyplývající z práva obviněného na spravedlivý proces - je za určitých okolností třeba přiznat relevanci i v dovolacím řízení. Jedná se o případy, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94). Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí buď zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, popř. skutková zjištění soudů zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V nyní posuzované věci se soud prvního stupně ve svém rozsudku provedenými důkazy náležitě zabýval a zároveň v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. podrobně vyložil a odůvodnil, jaké skutečnosti vzal ve vztahu k obviněným popírané trestné činnosti a okolnostem jejího spáchání za prokázané a z jakých důvodů (viz zejména str. 10 a 11 rozsudku). Odvolací soud pak v rámci provedeného přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) při svém rozhodování na skutkový stav věci zjištěný soudem prvního stupně navázal a v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. uvedl důvody, pro které shledal rozsudek soudu prvního stupně ve skutkových i právních závěrech bezchybným (viz zejména str. 2 - 5 napadeného usnesení).
K námitkám dovolatele stran nedostatečného rozsahu provedeného dokazování je předně nutno uvést, že dovolatel ve veřejném zasedání odvolacího soudu dne 29. 7. 2009, které předcházelo vydání dovoláním napadeného usnesení Městského soudu v Praze, žádné důkazní návrhy nevznesl (viz protokol o veřejném zasedání na č. l. 692 spisu). Nejvyšší soud pak k této otázce pouze jako obiter dictum dodává, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani v §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Soud v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy posuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými (potřebnými) a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do jeho výlučné kompetence. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový právě požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř., případně §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Tento požadavek dovoláním napadené rozhodnutí soudu druhého stupně splňuje.
Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dovolatelem uplatněn právně relevantně v té části dovolání, v níž namítl, že nemohl být uznán vinným trestným činem přijímání úplatku podle §160 odst. 2 tr. zák. (bod 1/ výroku rozsudku soudu prvního stupně), neboť pachatelem takového činu může být jen osoba, která se podílí na obstarávání věci obecného zájmu, avšak v daném případě se o obstarávání věci obecného zájmu nejednalo. Za právně relevantní lze rovněž považovat námitku, že jeho jednání bylo nesprávně právně kvalifikováno jako trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 tr. zák. vzhledem k tomu, že nepodával znalecký posudek, nýbrž toliko posudek odborný, a dále námitku, v jejímž rámci zpochybnil naplnění znaku „podání posudku“.
Při posuzování opodstatněnosti dovolatelovy relevantní hmotně právní argumentace dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům:
V obecné rovině je nejprve třeba poznamenat, že trestného činu přijímání úplatku podle §160 odst. 2 tr. zák. se dopustí pachatel, který v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu žádá úplatek. Pachatelem trestného činu dle §160 odst. 1 i odst. 2 tr. zák. tedy může být jen osoba, která obstarává věci obecného zájmu. Povahu obstarávání věcí obecného zájmu musí mít přitom konkrétní činnost určité osoby, a to ta její činnost, k níž má úplatek přímý vztah. Vyžaduje se tedy, aby mezi úplatkem a obstaráváním věcí obecného zájmu byla souvislost, a tak je tomu tehdy, jestliže žádaný, přijatý nebo slíbený úplatek má vztah k činnosti osoby, která věci obecného zájmu sama obstarává, nebo osoby, která při tom spolupůsobí, např. koná přípravné práce. Obstaráváním věcí obecného zájmu je činnost, která souvisí s plněním úkolů týkajících se věcí obecného zájmu, tedy nejen rozhodování orgánů státní moci a správy, ale i jiná činnost při uspokojování zájmů občanů a právnických osob v oblasti materiálních, sociálních, kulturních a jiných potřeb. Úplatkem se rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě a na kterou není nárok. Znak úplatek žádá je naplněn tehdy, jestliže pachatel dal sám podnět k poskytnutí úplatku nebo slibu úplatku. Trestný čin přijímání úplatku podle §160 odst. 2 tr. zák. je dokonán již tím, že pachatel úplatek žádá. Je nerozhodné, zda mu byl úplatek poskytnut nebo slíben.
Ze skutkových zjištění popsaných v tzv. skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 1) a podrobně rozvedených v jeho odůvodnění vyplývá, že obviněný (dovolatel) dne 18. 6. 2007 požadoval po předsedovi představenstva společnosti YOSSARIAN Investments, a. s., se sídlem Š., Z. T., blíže nespecifikovanou peněžní částku za to, že jako člen kontrolní skupiny pověřené provedením kontroly vypracuje znalecký posudek, který si vyžádalo Ministerstvo pro místní rozvoj v souvislosti s veřejnosprávní kontrolou k adekvátnosti nákladů na realizaci akce „Vybudování Lanového parku S. v B.“ ve smyslu §13 odst. 1 zákona č. 320/2001 Sb., a to tak, aby závěr jím vypracovaného znaleckého posudku zněl na částku cca 4 miliony Kč, v důsledku čehož by společnost YOSSARIAN Investments, a. s., nemusela vracet přidělenou dotaci ve výši 1.829.000,- Kč, včetně penále, do státního rozpočtu, jak vyplývá z §44a odst. 4 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb. Dne 8. 7. 2007 pak požadovanou částku ve své kanceláři při osobním jednání upřesnil na sumu ve výši 150.000,- Kč, kterou poté od Z. T. dne 9. 7. 2007 ve svém bydlišti také přijal.
Je tedy zřejmé, že obviněný požadoval po svědku T. neoprávněnou výhodu (úplatek) spočívající v přímém majetkovém obohacení o částku 150.000,- Kč, na které neměl nárok, a to za úmyslné uvedení hrubě zkreslených závěrů ve znaleckém posudku, ačkoliv za řádné zpracování posudku měl být odměněn Ministerstvem pro místní rozvoj. Ani Nejvyšší soud neakceptoval jako správný zužující výklad znaku obstarávání věcí obecného zájmu , jak jej obviněný předkládá ve svém dovolání. Kontrolu hospodaření s veřejnými finančními prostředky a v případě zjištění pochybení či dokonce trestně postižitelného jednání investora i jejich návratnost do státního rozpočtu nepochybně je nutno za věc obecného zájmu považovat . Na tom nic nemění ani skutečnost, že Ministerstvo pro místní rozvoj nebylo tím orgánem státní správy, který by sám v případě zjištění pochybení investora či úmyslného předražení projektu a realizace výstavby lanového centra mohl odejmout investorovi poskytnutou dotaci. Uvedené ministerstvo přitom mělo možnost postupovat podle zákona o finanční kontrole a udělit investorovi v něm předpokládané sankce.
Věcí obecného zájmu je rovněž objektivní a nestranné podávání znaleckých posudků. Znalecké posudky mají totiž často klíčový význam jako podklad pro rozhodnutí či postup řady různých orgánů, fyzických či právnických osob. V tomto smyslu mají široký dopad a zájem na řádném výkonu znalecké činnosti má proto celá společnost. Podmínky pro jmenování znalcem jsou přesně definovány a upravuje je příslušný zákon (zák. č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů). Znalcem může být jenom osoba splňující stanovená kritéria, která je zpravidla zapsána v seznamu znalců pro příslušný obor u některého krajského soudu nebo v ústředním seznamu znalců. Tak tomu bylo i v případě dovolatele.
S dovolatelovou námitkou ve vztahu k právní kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 tr. zák., že nepodával posudek znalecký, nýbrž toliko posudek odborný , a proto svým jednáním skutkovou podstatu trestného činu nenaplnil, se odvolací soud vypořádal řádně. Správně poukázal na skutková zjištění, podle nichž obviněný jednak sám svůj posudek označil jako znalecký , opatřil ho znaleckou doložkou a otiskem znaleckého razítka, posudek zapsal do znalecké knihy pod položku a především předložil Ministerstvu pro místní rozvoj dne 17. 7. 2007 fakturu za zpracování znaleckého posudku. Bez významu pak není ani to, že ministerstvo při sestavovaní kontrolní komise oslovilo výhradně znalce ze seznamu znalců a posudek byl vyžádán v souvislosti s kontrolou investice do státem dotovaného projektu - zhotovení díla „Lanový park“, kdy postup je upraven zákonem č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o finanční kontrole“). Za daných okolností se pak nepochybně jednalo o výkon znalecké činnosti ve smyslu §1 již zmiňovaného zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, v tehdy účinném znění, podle něhož „účelem zákona je zajištění řádného výkonu znalecké a tlumočnické činnosti v řízení před státními orgány a orgány, na které přešly úkoly státních orgánů (dále jen "státní orgány"), jakož i znalecké a tlumočnické činnosti prováděné v souvislosti s právními úkony občanů nebo organizací“.
Z hlediska posouzení trestnosti jednání obviněného (dovolatele) považovaly oba soudy správně za zcela irelevantní, že zadání formulované ministerstvem znělo na „odborný“ posudek, zvláště pokud svědkyně PhDr. K. a Bc. B. zjevně nebyly schopny rozdíl mezi oběma pojmy rozpoznat a vysvětlit. Ze skutečností popsaných v předchozím odstavci naopak zřetelně vyplývá, že dovolatel zadání pochopil správně, pokud vypracoval posudek znalecký a takto jej také označil a vyúčtoval.
V projednávaném případě nelze pochybovat ani o naplnění zákonného znaku „podá znalecký posudek“, neboť dovolatel tak ve vztahu k zadavateli – Ministerstvu pro místní rozvoj – učinil sice až dne 12. 7. 2007, tedy po svém zadržení orgány policie pro podezření z trestného činu přijímání úplatku, ale ještě před tím, než proti němu bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku (dne 10. 10. 2007). Ani Nejvyšší soud neakceptoval účelovou argumentaci dovolatele, že pokud by si v průběhu trestního stíhání pro trestný čin podle §160 odst. 2 tr. zák. byl vědom toho, že vypracoval posudek hrubě zkreslený a nepravdivý, stěží by jej za takových okolností zadavateli předložil. Skutečnost, že v té době již byl stíhán pro jiný trestný čin, byť v souvislosti s úplatkem, který ohledně předmětného znaleckého posudku od jiné osoby žádal, v něm totiž nutně nemusela vzbudit obavu z dalšího trestního stíhání, zejména pokud spoléhal na to, že si svůj záměrně nesprávný znalecký posudek eventuálně později „obhájí“, anebo že zadavatel na chyby v podaném posudku (vzhledem k absenci k tomu potřebných odborných znalostí) vůbec nepřijde. Podání posudku bylo navíc spojeno s nemalou odměnou, která podle zjištění soudů byla dovolateli posléze vyplacena.
Pokud jde o námitky dovolatele směřující do uloženého trestu, je třeba poukázat na judikaturu Nejvyššího soudu (viz zejména již státním zástupcem zmiňované rozhodnutí č. 22/2003 SbRt.), podle níž lze námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným (viz výše). Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.
V posuzované věci byl dovolateli za trestné činy přijímání úplatku podle §160 odst. 2 tr. zák. a křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 tr. zák. podle §160 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest, a to jednak trest peněžitý ve výměře 500.000,- Kč, a jednak trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu znalecké činnosti v oboru ekonomika – odvětví cen a odhad nemovitostí na dobu tří let. Jedná se o tresty, jejichž uložení zákon dovoloval (viz alternativně uvedený trest zákazu činnosti u trestných činů podle §160 odst. 2 tr. zák. a §175 odst. 1 tr. zák., a podmínky pro ukládání peněžitého trestu podle §53 odst. 1 tr. zák.). Pokud jde o trest peněžitý, odvolací soud ve svém rozhodnutí na str. 5, 6 zároveň přesvědčivě vyložil a odůvodnil, na základě jakých skutkových zjištění týkajících se osoby obviněného (dovolatele) dovodil, že uložený peněžitý trest ve výměře 500.000,- odpovídá jeho osobním i majetkovým poměrům a že v tomto smyslu není nedobytný (srov. §54 odst. 1 tr. zák.). Účelem jeho uložení bylo vedle výchovného působení na obviněného též odčerpání majetkového prospěchu z trestné činnosti, když podle zjištění soudu obviněný (dovolatel) dostal za vypracování inkriminovaného znaleckého posudku „prokazatelně zaplacenou odměnu ve výši 120.000,- Kč“ (str. 5 usnesení).
S ohledem na skutečnosti jednotlivě rozvedené v předcházejících odstavcích, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo dílem podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř., a v jeho relevantně uplatněných částech pak nebylo shledáno jakkoliv neopodstatněným. Proto rozhodl tak, že se dovolání obviněného A. D. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítá jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Pokud jde o návrh, přesněji toliko podnět dovolatele k odložení výkonu napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud neshledal důvody, aby v projednávané věci postupoval podle §265o odst. 1 tr. ř. K podání návrhu na odklad či přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí, o kterém je třeba vždy rozhodnout samostatným výrokem, je pak za podmínek §265h odst. 3 tr. ř. oprávněn výlučně předseda senátu soudu prvního stupně.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler