ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.509.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 509/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2010 o dovolání obviněného T. S., dříve T. L., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 4 To 15/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 86/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. S. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 4 T 86/2008 , byl obviněný T. S. (dříve T. L.) uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění městského soudu dopustil tím, že:
„dne 25. 5. 2007 v době od 11:43 do 11:46 hod. v B., na ul. L. v bankomatu společnosti Raiffeisenbank, a. s., vybral prostřednictvím své platební karty VISA Gold celkovou částku ve výši 152.000,- Kč ze svého bankovního účtu vedeného u banky HVB Bank Czech Republic, a. s., ačkoliv si byl vědom skutečnosti, jaký je jeho aktuální disponibilní zůstatek na tomto běžném bankovním účtu a rovněž, že není oprávněn čerpat finanční prostředky z tohoto bankovního účtu do debetu, přesto následně v tentýž den 25. 5. 2007 v 11:59 hod. na pobočce HVB Bank Czech Republic, a. s., na ul. K. v B. vybral další finanční hotovost ve výši 172.000,- Kč, čímž poškozenému – společnosti HVB Bank Czech public, a. s., se sídlem P., nám. R., způsobil škodu ve výši nejméně 151.521,95 Kč."
Za to byl podle §250 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené HVB Bank Czech Republic, a. s., způsobenou škodu ve výši 151.521,95,- Kč, přičemž se zbytkem svého nároku byla tato poškozená banka odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání do výroku o trestu, které v průběhu veřejného zasedání před odvolacím soudem rozšířil i na výrok o vině. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 4 To 15/2009 , toto odvolání zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Z podnětu dovolání podaného obviněným Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 3 Tdo 702/2009, zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení krajského soudu a přikázal mu podle §265 l odst. 1 tr. ř., aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Důvodem zrušení napadeného usnesení bylo to, že odvolací soud (jak bylo alespoň zřejmé z písemného odůvodnění jeho rozhodnutí) přezkoumal rozsudek městského soudu pouze ve výroku o trestu (v souladu s písemně podaným odvoláním obviněného), avšak nepřezkoumával výrok o vině napadeného rozsudku, přestože obviněný v průběhu veřejného zasedání před odvolacím soudem rozšířil své námitky i proti výroku o vině.
Krajský soud v Brně poté znovu projednal odvolání obviněného, tentokrát v celém rozsahu, a poté je opětovně zamítl usnesením ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 4 To 15/2009 , podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení krajského soudu podal obviněný T. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání , a to z důvodu uvedených v §265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že ve věci rozhodoval předseda senátu JUDr. Šoukal, ač měl být z vykonávání úkonů v této věci vyloučen. Podle dovolatele lze mít u něj pochybnosti, zda pro poměr k projednávané věci může o ní nestranně rozhodovat. To dovozuje ze skutečnosti, že jmenovaný měl po projednání jeho odvolání ve veřejném zasedání dne 10. 2. 2009 prohlásit, že z podnětu odvolání obviněného soud věc přezkoumával sice jen ve výroku o trestu, ale „ať není zklamaný, že odvolání by byli zamítli i ve výroku o vině“. Z obav, že JUDr. Šoukal již nebude v dalším řízení rozhodovat nestranně, podal obviněný návrh na jeho vyloučení dle §30 odst. 1 tr. ř., avšak tomuto návrhu nebylo vyhověno ani krajským soudem, ani Vrchním soudem v Olomouci, který rozhodnutí přezkoumával z podnětu stížnosti obviněného.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá podle mínění dovolatele v nesprávném právním posouzení skutku, který měl být podle jeho přesvědčení posouzen jako občanskoprávní záležitost. Chybí zde totiž subjektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. Obviněný v této souvislosti především kategoricky nesouhlasí se závěrem soudů, že si měl být vědom, kolik činí disponibilní zůstatek na předmětném účtu. Obviněný tvrdí, že vycházel z telefonátu kolegy, který mu sděloval, že mu na účet deponoval dalších 200.000,- Kč. Peněžní prostředky z účtu proto vybíral v dobré víře. Vzhledem k tomu, že u HVB Bank neměl úvěrový produkt, jednalo se o chybu počítačového systému banky, o které dovolatel nevěděl a ani vědět nemohl. Podle dovolatele soudy neopodstatněně označily za nepravdivá jeho tvrzení při žádosti o otevření předmětného účtu, že pracuje jako burzovní makléř a má účet ve Švýcarsku. Dovolatel tvrdí, že v inkriminované době měl na účtu FIO burzovní 6.000.000,- Kč a neměl tudíž důvod dopouštět se podvodu vůči HVB Bank.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí podle §265 l odst. 1 tr. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud sám rozhodl podle §265m tr. ř. tak, že se podle §226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud odložil nebo přerušil výkon trestu, který mu byl uložen.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uvádí, že pokud předseda odvolacího senátu při prvém projednání odvolání obviněného neoficiálně prohlásil, že se odvolací soud zabýval i námitkami vznesenými proti výroku o vině, nelze v tom spatřovat projev podjatosti. Tu nedoložil obviněný ani žádným jiným tvrzením, takže uvedený důvod není podle ní dán.
Druhý uplatněný dovolací důvod opírá podle nejvyšší státní zástupkyně obviněný o důvody, které jsou shodné s jeho odvolacími námitkami. Jeho podvodný úmysl je podle jejího mínění zřejmý ze způsobu provedení činu, když šlo o pachatele dobře obeznámeného se systémem realizace bankovních transakcí a tedy i se skutečností, že bankovní systém HVB Bank nezaznamená ihned jeho předešlý výběr z bankomatu. Jeho další námitky hodnotí jako námitky směřující výlučně proti průběhu dokazování, resp. jako doplnění jeho obhajoby o ničím nepodložená tvrzení.
Své vyjádření shrnuje tak, že v napadených rozhodnutích nespatřuje žádnou vadu, a proto navrhuje dovolání obviněného T. S. odmítnout jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné , bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání obviněným T. S. lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Tento dovolací důvod spočívá v tom, že ve věci rozhodl vyloučený orgán. V posuzované věci se mělo jednat o předsedu odvolacího senátu JUDr. Šoukala a podle dovolatele měl spočívat důvod jeho vyloučení v pochybnostech nestranně ve věci rozhodovat pro poměr k projednávané věci (§30 odst. 1 tr. ř.). Tyto pochybnosti dovolatele dovozoval z údajného vyjádření JUDr. Šoukala po skončení veřejného zasedání v průběhu ve věci prvního odvolacího řízení, že dovolání není důvodné nejen ve vztahu k výroku o trestu, ale ani ve vztahu k výroku o vině.
V této souvislosti je nutno zopakovat, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 4 To 15/2009, bylo k předchozímu dovolání obviněného S. zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 3 Tdo 702/2009. Důvodem tohoto postupu byla skutečnost, že krajský soud v písemném odůvodnění svého usnesení výslovně uvedl, že rozsudek městského soudu přezkoumal jen ve výroku o trestu. Nejvyšší soud přitom krajskému soudu vytkl, že vzhledem k tomu, že obviněný ve veřejném zasedání před odvolacím soudem rozšířil písemně podané odvolání ústně i na výrok o vině, měl se odvolací soud zabývat i tímto výrokem. Pokud tedy obviněný tvrdí, že předseda senátu JUDr. Šoukal mu při předchozím projednání věci sdělil, že jím vedený senát přezkoumal i výrok o vině (to je v souladu se zákonnou povinností, ač se mylně domníval, že tak není povinen činit), nelze v tomto jednání rozhodně spatřovat žádný projev zaujatosti JUDr. Šoukala vůči obviněnému. Jiný důvod, který by měl zpochybňovat nestrannost JUDr. Šoukala obviněný neuvedl, takže v této části shledává Nejvyšší soud jeho dovolání zjevně neopodstatněné .
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V případě tohoto dovolacího důvodu lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Uvedený dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud konstatoval, že konkrétní námitky obviněného T. S. zpochybňující závěr soudů o prokázání subjektivní stránky činu, tj. podvodného úmyslu obviněného, nesměřují vůči právnímu posouzení skutku , nýbrž vůči způsobu, jakým soudy v posuzované věci provedené důkazy hodnotily dle §2 odst. 6 tr. ř.
Fakt, že obviněný kategoricky popírá úmyslné zavinění ve vztahu k jednání, které je mu kladeno obžalobou za vinu, neznamená, že je vyloučeno, aby byl takovým jednáním uznán vinným. Takový závěr lze učinit i na základě nepřímých důkazů, tvoří-li uzavřenou a logickou soustavu a vedou jednoznačně k závěru o vině obviněného. Tímto postupem lze činit i závěry o zavinění obviněného. Jak městský soud (blíže viz str. 5-7 rozsudku), tak krajský soud (str. 2 usnesení), přesvědčivě a logicky shrnuly skutečnosti, které obhajobu obviněného spolehlivě vyvracejí (jeho znalost fungování systému, časové souvislosti a pořadí výběrů, nikoli náhodné výše vybíraných částek, předchozí odsouzení za prakticky totožnou trestnou činnost atd.) a jednoznačně potvrzují podvodný úmysl obviněného.
Nicméně uvedené námitky jsou námitky proti skutkovým zjištěním, kterými obviněný deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ust. §265b tr. ř., nenaplnil (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05). Nicméně Nejvyšší soud měl současně na zřeteli tu část judikatury Ústavního soudu (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 55/04), která odmítá restriktivní výklad dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v případě, že by mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a jejich právním posouzením panoval extrémní nesoulad. Avšak jak je to podrobně rozvedeno shora, Nejvyšší soud takovou situaci v posuzované věci nezjistil.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného T. S. (dříve T. L.) odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné . Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr