ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.772.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 772/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. července 2010 dovolání obviněné J. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2010, sp. zn. 5 To 429/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 52/2009, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2010, sp. zn. 5 To 429/2009, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 1 T 52/2009.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Karviné přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 1 T 52/2009 , byla obviněná J. Š. uznána vinnou trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustila tím, že:
„dne 27. 2. 2008 v K. - F., okres K., se záměrem vyvinit R. G. ze spáchání trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d trestního zákona a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) trestního zákona, v budově Okresního soudu v Karviné, v průběhu hlavního líčení ve věci sp. zn. 1 T 149/2007, před soudem, jako svědkyně, po řádném opakovaném poučení dle trestního řádu do protokolu uvedla, že jednak dne 11. 7. 2007 řídila sama osobní motorové vozidlo tov. zn. Audi S8, černé barvy, které až následně předala tehdy obžalovanému R. G., a to bez klíčů k vozidlu, z čehož mělo vyplývat, že obžalovaný v inkriminované době vozidlo neřídil, jednak uvedla, že v rámci firmy, v níž spolupracuje s obžalovaným R. G., běžně přebírá sama poštu určenou do vlastních rukou obžalovaného R. G., kterého také jeho jménem podepisuje, kdy takto převzala osobně i rozhodnutí o odebrání řidičského průkazu obžalovanému, které bylo vydáno Magistrátem města K., odborem dopravy, pod č. j. OD/8210/2006 ze dne 14. 2. 2007, přičemž v rámci provedeného hlavního líčení bylo prokázáno, že R. G. vozidlo mj. i dne 11. 7. 2007, a to přesto, že mu byla shora citovaným rozhodnutím Magistrátu města K. uložena mimo jiné sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců, tj. od 9. 3. 2007 do 9. 9. 2007, přičemž provedeným znaleckým zkoumáním podpisu na doručence uvedeného rozhodnutí bylo zjištěno, že sporný podpis na doručence adresované R. G., jakož i sporný podpis na doručovací kartě České pošty, s. p., je s vysokou pravděpodobností pravým podpisem R. G. a že sporné podpisy na doručence a na doručovací kartě nepsala J. Š., vzhledem k čemuž byl R. G. rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 1 T 149/2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 304/2008 ze dne 15. 7. 2008, uznán vinným ze spáchání trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d trestního zákona a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) trestního zákona.“
Za tento trestný čin byl obviněné podle §175 odst. 2 tr. zák. za užití §45 odst. 1, odst. 2 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře tři sta hodin.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 2. 2010, sp. zn. 5 To 429/2009, podle §256 tr. ř. toto odvolání jako nedůvodné zamítl.
II.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná J. Š. prostřednictvím svého obhájce dovoláním opřeným o ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněná je přesvědčena, že soudy nemohly na základě provedených důkazů učinit taková skutková zjištění, která by odůvodňovala závěr o její vině. Dále dovolatelka poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 136/2009 zmiňující možnost výjimečně zasáhnout v rámci projednání dovolání do skutkového základu věci v případě extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním soudů. V tomto ohledu odkázala i na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 669/05, podle něhož výklad mezí dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšším soudem odmítající zcela přezkum skutkových zjištění je nutno považovat za příliš restriktivní.
Obviněná okresnímu soudu vytýká, že automaticky vycházel ze stavu věci zjištěného stejným soudem v trestní věci sp. zn. 1 T 149/2007, a na tomto podkladě pak učinil nesprávná skutková zjištění v její trestní věci. Přitom v její trestní věci byl vyslechnut toliko svědek M. V., další svědci vypovídající v trestní věci odsouzeného G. již vyslechnuti nebyli. Nebyl ani proveden důkaz znaleckým posudkem z oboru grafologie k otázce pravosti podpisů odsouzeného G. na doručence. Byl sice proveden důkaz spisem v trestní věci proti odsouzenému G., z něj však podle mínění obviněné lze učinit jen závěr, že jmenovaný byl uznán vinným určitým jednáním a jak k věci jako svědkyně vypovídala. Poukazuje přitom na skutečnost, že v trestní věci odsouzeného G. měla pouze postavení svědkyně, takže nemohla uplatňovat své právo na obhajobu, zejména vyjadřovat se k věci a navrhovat další důkazy. Tím podle ní došlo ke zkrácení jejích procesních práv.
Upozornila také na to, že soud zamítl její návrhy na doplnění dokazování, především návrh na vypracování znaleckého posudku z oboru strojírenství k objasnění způsobu zabezpečení vozidla Audi. Rovněž nebyl podle ní řádně proveden důkaz znaleckým posudkem z oboru grafologie, který byl přečten jen podle §213 odst. 1 tr. ř. jako součást trestního spisu ve věci odsouzeného G., ač jím měl být proveden důkaz dle §211 odst. 5 tr. ř. Podle obviněné tak nebyl k dispozici žádný důkaz ohledně podpisu doručenky, když nebyl proveden ani výslech poštovní doručovatelky.
V petitu svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu i rozsudek okresního soudu a věc vrátil soudu první instance k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data neveřejného zasedání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné , bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Poté se zaměřil na to, zda námitky, které uplatnila obviněná J. Š. ve svém dovolání, lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod v zásadě neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nicméně tento princip není pod vlivem judikatury Ústavního soudu uplatňován kategoricky. Ta (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 55/04) odmítá restriktivní výklad dovolacích důvodů v situaci, kdy řízení předcházející napadenému rozsudku vykazuje tak zásadní procesní pochybení, které znamená porušení principu spravedlivého procesu („fair trial“). Proto v posuzovaném případě Nejvyšší soud nad rámec své obecné přezkumné povinnosti zvažoval i to, zda v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí nedošlo k takovému procesnímu pochybení, které by mělo určující vliv na právní posouzení skutku a vzbuzovala pochybnosti o jeho správnosti.
Z tohoto pohledu pak Nejvyšší soud shledal dovolání obviněné částečně důvodné . Dovolací soud spatřuje zásadní procesní pochybení nižších soudů v tom, že mechanicky převzaly skutková zjištění učiněná v jiné trestní věci. Jakkoli se může jevit logické, že ze závěru o vině odsouzeného G. (v trestní věci, ve které J. Š. vystupovala jako svědkyně) vyplývá její vina coby obviněné, nelze jí z tohoto titulu upírat právo na spravedlivý proces v její trestní věci, zahrnující dodržení všech práv, které jí jako obviněné náležela. To znamená, že závěr o její vině lze dovozovat jen z důkazů, které byly v rámci trestního řízení vedeného proti obviněné provedeny předepsaným způsobem, tj. v souladu s trestním řádem.
Nejvyšší soud zjistil, že Okresní soud v Karviné provedl v trestní věci obviněné čtyři důkazy.
Prvním byla výpověď obviněné , v níž spáchání jednání, které jí bylo obžalobou kladeno za vinu, popřela. Ve shodě s výpovědí, kterou podala jako svědkyně v trestní věci obviněného G., pak trvala na tom, že nikoli R. G., nýbrž ona řídila dne 11. 7. 2007 automobil Audi RZ, a dále že nikoli R. G., nýbrž ona převzala a svým podpisem stvrdila převzetí rozhodnutí magistrátu Města K. ukládající R. G. mimo jiné sankci zákazu řízení.
Dalším důkazem byla výpověď svědka M. V ., policisty, který podrobně popsal, jak dne 11. 7. 2007 sledoval R. G. při řízení motorového vozidla, a jak dále vůči jmenovanému v rámci služebního zákroku postupoval.
Třetím důkazem bylo přečtení manuálu o zabezpečení předmětného vozu AUDI .
Čtvrtým důkazem bylo přečtení spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 1 T 149/2007, a to jako listinného důkazu podle §213 odst. 1 tr. ř. Okresní soud ovšem přecenil rozsah, v jakém z tohoto důkazu může vycházet v trestní věci obviněné Š. Okresní soud mohl nesporně použít za základ svých skutkových zjištění fakt, že R. G. byl pravomocně odsouzen pro trestné činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a dále, že J. Š. jako svědkyně po zákonném poučení učinila výpověď, v níž tvrdila okolnosti uvedené shora, které (pokud by byly soudem shledány pravdivými) by R. G. vyviňovaly. Jak to již bylo řečeno shora, jakkoli se to jeví logické, Okresní soud v Karviné nebyl bez dalšího oprávněn vyjít ze skutkových zjištění učiněných stejným soudem v trestní věci R. G. ohledně J. Š. a nezbavovalo jej to tedy povinnosti, provést v její trestní věci důkazy, které by vyvrátily či prokázaly její vinu. Zejména postupoval v tomto ohledu v rozporu s trestním řádem v případě znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, který přečetl jako listinný důkaz podle §213 odst. 1 tr. ř. a dovodil z něj, že pisatelem sporného podpisu na doručence písemnosti adresované R. G. je obviněná Š.
Obviněná v této souvislosti důvodně ve svém dovolání namítala, že vzhledem k tomu, že v trestní věci R. G. vystupovala v postavení svědkyně , neměla možnost ve vztahu k tomuto posudku využít procesní práva , která jí jako obviněné náležela. Přitom trestní řád přiznává obviněnému významná práva jak ve stádiu přibrání znalce (viz právo dle §105 odst. 3 tr. ř. uplatnit námitky proti osobě znalce, jeho odbornému zaměření či formulaci otázek položených znalci), tak ve stádiu provedení důkazu znaleckým posudkem v hlavním líčení (viz §33 odst. 1, §215 tr. ř. – právo klást znalci otázky). Obdobně to platí i ve vztahu k výslechu svědků. Tím, že okresní soud provedl důkaz znaleckým posudkem dle §213 odst. 1 tr. ř., připravil obviněnou o možnost uplatnit shora uvedená procesní práva, která jí naležela. I když judikatura (srov. č. 27/1977-II Sb. rozh. tr.) obecně možnost provedení znaleckého posudku z jiné trestní věci jeho přečtením jako listinného důkazu dle §213 odst. 1 tr. ř. připouští, je takový postup možný jen ohledně znaleckého posudku, který nemá pro rozhodnutí soudu stěžejní význam. Lze jej proto připustit v případech, kdy takový posudek duplicitně stvrzuje skutečnost vyplývající současně z jiného důkazu, nebo v případě, kdy jeho provedení slouží jen jako podklad pro zvážení otázky, zda ve věci provést další dokazování. V posuzovaném případě šlo však o situaci odlišnou, kdy zejména na podkladě tohoto znaleckého posudku byl činěn závěr o vině obviněné v tom směru, že nebyla osobou, která by podepsala doručenku za R. G. (ačkoli to před soudem tvrdila).
IV.
V této části tedy shledal Nejvyšší soud dovolání obviněné Š. opodstatněné a podle §265k odst. 1 tr. ř. proto z podnětu tohoto dovolání zrušil jak usnesení Krajského soudu v Ostravě, tak rozsudek Okresního soudu v Karviné. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Karviné pak Nejvyšší soud podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Na okresním soudě především bude, aby svá skutková zjištění o tom, zda se obviněná dopustila jednání, které jí obžaloba klade za vinu, založil na důkazech provedených před ním v souladu s trestním řádem. Nejvyšší soud proto znovu opakuje, že přečtení spisu Okresního soudu v Karvině sp. zn. 1T 149/2007 k důkazu podle §213 odst. 1 tr. ř. nezbavuje okresní soud povinnosti provést další důkazy, které mohou prokazovat či vyvracet vinu obviněné Š. Bude tedy na něm, aby podle §105 tr. ř. přibral ve věci téhož znalce z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo i pro trestní věc obviněné Š., a provedl i další důkazy, které mohou přispět k rozhodnutí o vině obviněné. Nejvyšší soud ve vztahu k návrhům obviněné považuje za nezbytné provést přinejmenším jí navrhovaný výslech doručovatelky, která podle obviněné potvrdí, že před ní přebírala a podepisovala zásilky určené R. G. Pokud jde o další tvrzení obviněné, že zařízení instalované ve voze mělo vyloučit možnost řízení vozu R. G., bude na úvaze okresního soudu, zda v kontextu dalších důkazů se jeví jeho provedení nezbytným, a to i s přihlédnutím k možnosti jeho dodatečné instalace (zde je však možno uvažovat i o prokázání doby jeho instalace jiným způsobem – např. smlouvou o koupi vozu, byl-li v jeho výbavě od počátku, nebo daňovým dokladem o jeho nákupu a instalaci, stalo-li se tak později atp.).
Okresní soud bude při novém projednání povinen v souladu s ust. §265s odst. 1, 2 tr. ř. provést úkony a doplnění nařízené Nejvyšším soudem a respektovat také zákaz změny k horšímu.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. července 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr