ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.87.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 87/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. února 2010 o dovolání obviněného R. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 9. 2009, sp. zn. 2 To 70/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 2/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. Š. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 30 T 2/2009, byl obviněný R. Š. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění krajského soudu dopustil tím, že:
„ačkoliv byl pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 1997, č. j. 1 T 116/1995-817, potrestán mimo jiné pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona nepodmíněným trestem odnětí svobody v trvání deseti let a šesti měsíců, ze kterého byl podmíněně propuštěn usnesením Městského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 8 Pp 276/2005, a byla mu stanovena zkušební doba sedmi let,
opět
dne 26. 9. 2008 kolem 21:15 hodin, v obývacím pokoji rodinného domu, na ulici M. v P., okres N. J., po předchozím slovním konfliktu v rámci partnerské rozepře a pod vlivem alkoholu fyzicky napadl svého přítele M. M., se kterým sdílel společnou domácnost, opakovanými údery rukou do hlavy, čímž mu způsobil podlitiny a oděrky kůže zejména na hlavě a v obličeji, poté jej v úmyslu usmrtit po pronesení předchozích výhrůžek zabitím napadl blíže nezjištěným kombinovaným mechanismem spojeným se škrcením a překrytím dýchacích otvorů, v důsledku čehož poškozený utrpěl zejména zlomeninu pravostranného velkého rohu jazylky, prokrvácení měkkých tkání v okolí zlomeného rohu jazylky, štítné žlázy, hrtanu a prokrvácení měkkých pokrývek lebních,
použitý kombinovaný mechanismus útoku včetně utrpěného poranění u poškozeného M. M. měl za následek bezprostřední nástup smrti udušením.“
Za tento trestný čin byl obviněný podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §73 odst. 2 tr. zák. mu bylo uloženo ochranné opatření ve formě zabrání věci, a to 0,19 gramů sušené rostlinné hmoty zelené barvy obsahující dronabinol (THC).
Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené Hutnické zaměstnanecké pojišťovně škodu ve výši 4.888,- Kč, poškozené I. M. pak škodu ve výši 17.840,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný Š. odvolání proti všem výrokům rozsudku. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 8. 9. 2009, sp. zn. 2 To 70/2009, odvolání zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný R. Š. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opřené o ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný má za to, že nalézací soud se opíral o neúplná skutková zjištění a nevypořádal se se všemi významnými skutečnostmi. Trvá na tom, že vše proběhlo skutkově jinak, neboť svého přítele nezabil.
Obviněný vyslovuje nesouhlas s tím, že soud neprovedl důkazy které navrhoval k potvrzení své obhajoby, konkrétně výslech svědkyně L. v hlavním líčení, výslech sousedky, která bydlela naproti, zajištění stop z cigarety, kterou držel poškozený v ruce, a zajištění svědka D., jehož obviněný považuje za možného pachatele. Dále namítá, že nebyly zajištěny stopy z rozbité skleničky, kterou pravý pachatel mohl držet v ruce, rovněž se soud nezabýval zcizenými penězi. Dovolatel je toho názoru, že soudy rovněž nesprávně vyhodnotily dobu poranění poškozeného, a v této souvislosti upozorňuje na to, že znalci nedokázali určit ani přesnou dobu jeho smrti.
V další části dovolání opakuje svou obhajobu, že když odcházel z domu, poškozený ještě žil. Vyzdvihuje, že neměl žádný motiv ani úmysl poškozeného, který byl jeho přítelem, zabít. Podle něj bylo celé trestní řízení od počátku vedeno jednostranně s tím, že on je pachatelem.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu nalézacího a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř. Ve svém vyjádření uvádí, že dovolání je určeno k nápravě závažných vad právních a nikoli k přezkumu skutkových zjištění soudu prvního a druhého stupně další instancí. Je toho názoru, že skutkový stav zjištěný soudy evidentně odpovídá zákonným znakům trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. ve spojení s §41 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně má za to, že v konkrétním případě nenastal extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Podle ní byla vina obviněného jednoznačně prokázána, byť důkazy nepřímými, ovšem ty ve svém souhrnu vytváří logický a uzavřený kruh o jeho vině. Je rovněž přesvědčena, že řízení proběhlo v intencích spravedlivého procesu.
Nesouhlas obviněného s hodnocením důkazů a se skutkovými závěry nelze podle ní považovat za námitky spadající pod jím deklarovaný dovolací důvod. Závěrem proto navrhla Nejvyššímu soudu, aby jeho dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné obviněným R. Š. v jeho dovolání lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud konstatoval, že obviněný ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku nevznesl. Vyjádřil v něm pouze svůj nesouhlas s hodnocením provedených důkazů soudy, jejichž výsledná skutková zjištění považuje za nesprávná. Těmito skutkovými námitkami však deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ust. §265b tr. ř., nenaplnil (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05).
Dovolací soud přitom bral v úvahu i judikaturu Ústavního soudu, podle níž výklad uvedeného dovolacího důvodu nelze provádět natolik restriktivně, aby v jeho důsledku docházelo k tomu, že zůstanou nepovšimnuta taková procesní pochybení, která by měla zcela zásadní vliv na spravedlnost řízení a došlo v jejich důsledku k porušení některé z jeho základních zásad, které mají zaručit „fair trial“ (viz např. I. ÚS 55/04). Nicméně ani z tohoto pohledu přesahujícího všeobecnou přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího žádné pochybení ze strany soudů, v této věci rozhodujících, nezjistil. To, že výpověď svědkyně V.. L. byla v hlavním líčení přečtena k důkazu dle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř., odpovídá podmínkám obsaženým v tomto ustanovení, jak to také konstatoval a podrobně zdůvodnil na str. 17-18 písemného vyhotovení svého rozsudku krajský soud (místo výslechu svědka v hlavním líčení lze číst k důkazu protokol o jeho výpovědi, byl-li proveden způsobem odpovídajícím ustanovení trestního řádu a taková osoba onemocněla chorobou, která natrvalo nebo po dohlednou dobu znemožňuje její výslech). Ošetřující lékař účast jmenované u hlavního líčení nedoporučil vzhledem k jejímu věku a psychickým obtížím, které měly přímou souvislost s předmětným trestním řízením. Při hodnocení tohoto procesního postupu soudu prvního stupně nelze přehlížet ani to, že výpověď svědkyně nebyla ani jediným, ani zdaleka nejvýznamnějším důkazem, o který byl výrok o vině obviněného opřen.
Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů první a druhé instance na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé, když právní závěry ze skutkových zjištění zcela zřetelně vyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). Ve vztahu k hodnocení důkazů provedených v posuzované věci Nejvyšší soud uvádí, že závěry, které učinily oba soudy, shledává logické a přesvědčivé. Obviněný své dovolání opřel o prakticky shodné skutkové námitky jako to učinil v řízení odvolacím. Nejvyšší soud v tomto ohledu proto zcela odkazuje na argumenty obsažené v odůvodnění rozsudku krajského soudu, jakož i v usnesení vrchního soudu na str. 5-8. Nalézacím soudem byl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností, ze kterého logicky vyplynul závěr o vině obviněného žalovaným skutkem. Krajský soud řádně rozebral důkazy, ze kterých vyvodil spolehlivý a jednoznačný závěr o vině obviněného, a zdůvodnil, proč neuvěřil obhajobě obviněného, který z činu vinil třetí osobu. Jeho námitkami se zevrubně zabýval i vrchní soud, který hodnotící závěry krajského soudu doplnil dalšími vlastními argumenty. Nejvyšší soud sdílí jejich závěr, že ve věci provedené důkazy tvoří ucelený kruh vedoucí k závěru o vině obviněného bez rozumných pochybností. Pro ten svědčí i jednání obviněného po činu, kdy do bytu pozval V. T. zjevně nikoli proto, aby měli spolu s poškozeným pohlavní styk ve třech, ale proto, aby měl svědka, který by potvrdil jeho „překvapení“ z nálezu mrtvého těla poškozeného.
Nejvyšší soud přitom shledal, že nedošlo ani k opominutí žádného z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení věci (k tomu viz III. ÚS 2110/07). Návrhy na doplnění dokazování vznášené obviněným byly jak krajským, tak vrchním soudem zamítnuty nikoli paušálně, nýbrž s konkrétním zdůvodněním u každého z navrhovaných důkazů (viz str. 6-7 odůvodnění usnesení vrchního soudu). Jak opodstatněně konstatovaly oba soudy, šlo vesměs o návrhy na provedení důkazů, které buď nedisponovaly odpovídající vypovídací potencí, anebo měly směřovat ke zpochybnění skutečností, které již byly bez důvodných pochybností v předchozím řízení ověřeny (obecně k důvodům pro neakceptování důkazních návrhů viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 359/05).
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedeného důvodu posoudil dovolání obviněného R. Š. jako podané z jiného důvodu, než je uveden §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr