ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.1942.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 1942/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně V. S., zastoupené Mgr. Ing. Vojtěchem Třískou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní č. 28, proti žalované Ing. M. H., správkyni konkursní podstaty, zastoupené JUDr. Danielou Žihlovou, advokátkou se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, Slunečná č. 2417, za účasti vedlejších účastníků na straně žalobkyně J. H., zastoupeného JUDr. Petrem Gracíkem, advokátem se sídlem v Novém Bydžově, Masarykovo náměstí č. 1144, a V. E., o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za zásah do autorských práv, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 62/2002, o dovolání vedlejšího účastníka Jaromíra Hajského proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 2009, č.j. 3 Co 3/2009-259, takto:
Dovolání vedlejšího účastníka J. H. se zamítá.
Odůvodnění:
Žalobkyně se jako úpadkyně žalobou domáhá proti (vlastní) správkyni konkursní podstaty rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo nahradit žalobkyni přiměřené zadostiučinění za nedovolený zásah do autorských práv žalobkyně, k němuž mělo dojít tím, že žalovaná zapsala do konkursní podstaty věci, které jsou chráněny jako autorská díla autorským zákonem.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. září 2007, č.j. 42 Cm 62/2002-221 zamítl návrh žalobkyně, aby (ve smyslu ustanovení §92 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“) do řízení na stranu žalovanou přistoupil jako další účastník Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky (jako zástupce věřitelů v daném konkursním řízení), se sídlem v Praze 3, Orlická č. 4 (výrok I.); dále zamítl návrh žalobkyně na změnu žalobního petitu – rozšíření žalobního nároku o zaplacení částky 7,293.623,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení a z titulu náhrady škody (výrok II.).
K odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka J. H. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. srpna 2009, č.j. 3 Co 3/2009-259, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil. Odvolací soud konstatoval, že podle jeho názoru soud prvního stupně postupoval správně, když vzhledem ke stádiu řízení a obsahu návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované shledal toto navrhované přistoupení v rozporu především se zásadou hospodárnosti řízení, neboť s přihlédnutím ke stádiu, ve kterém se řízení proti žalované nachází, lze očekávat jeho skončení. V souvislosti s (případným) přistoupením dalšího účastníka do řízení by bylo třeba provádět další úkony, a to tím spíše, že tvrzení ohledně odpovědnosti Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR nekorespondují s tím, co bylo tvrzeno v původní žalobě. Usnesení odvolacího soudu bylo vedlejšímu účastníkovi J. H. doručeno dne 12. října 2009.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal vedlejší účastník J. H. dne 8. prosince 2009 včasné dovolání, doplněné podáním jeho zástupce ze dne 27. dubna 2010. Z obsahu dovolání vyplývá, že jsou jím uplatněny dovolací důvody ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., resp. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolatel má za to, že soudy obou stupňů (svými rozhodnutími) brání průchodu práva, rozhodnutí odvolacího soudu (stejně jako soudu prvního stupně) je nepřezkoumatelné, přičemž tvrzení, že přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované je v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, je podle jeho názoru pouze alibistické a účelové. V řízení dosud nebylo provedeno odpovídající dokazování. Tvrzení soudů obou stupňů vztahující se k hospodárnosti řízení je (proto) neopodstatněné. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V písemném vyjádření k dovolání (nedopatřením označeném jako „vyjádření žalobkyně“) ze dne 14. května 2010 se žalovaná ztotožnila s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolací soud poté usnesení Vrchního soudu v Praze přezkoumal v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto dovolání není důvodné.
Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním . Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, které však z obsahu napadeného spisu nebyly seznány.
Podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. lze dovolání podat také z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce (§92 odst. 1 o.s.ř.).
Z dispoziční zásady, jež ovládá zahájení sporného řízení, vyplývá, že přistoupení dalšího účastníka může navrhnout pouze žalobce. Stanovisko žalovaného k návrhu na přistoupení dalšího účastníka nemá právní význam, a jde-li o přistoupení dalšího účastníka na straně žalované, nevyžaduje se souhlas toho, kdo má do řízení přistoupit. Při rozhodování o přistoupení dalšího účastníka do řízení podle §92 odst. 1 o.s.ř. soudy především neřeší otázku věcné legitimace tohoto účastníka (obdobně lze srovnat usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. 25 Cdo 1767/2001, nebo usnesení téhož soudu ze dne 16. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 903/2005). Otázka věcné legitimace účastníka řízení (jak aktivní, tak pasivní) je otázkou hmotněprávní, kterou soud řeší až v konečném rozhodnutí ve věci, a důsledkem případného nedostatku věcné legitimace je (po projednání věci) zamítnutí žaloby. Soud však při rozhodování o návrhu podle ustanovení §92 odst. 1 mimo jiné posuzuje např. i to, zda navrhované přistoupení účastníka do řízení odpovídá požadavku hospodárnosti řízení vyplývajícímu z ustanovení §6 a §100 odst. 1 o.s.ř. Naplnění této zásady je představováno především splněním povinnosti soudu postupovat v řízení po jeho zahájení tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta. Požadavek procesní ekonomie se dotýká jak postupu soudu, tak i účastníků řízení. Je ovšem nepochybné, že realizace tohoto cíle nemůže jít na úkor požadavku zajištění ochrany práv, aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny.
Odvolací soud (stejně tak i soud prvního stupně) zcela zřetelně při svém rozhodování k uvedeným požadavkům správně přihlédl. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že již z povahy věci nejsou nároky vyvozované vůči žalované a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky identické. Proto úvaha odvolacího soudu, že s ohledem na stádium řízení a obsah návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované, je navrhované přistoupení v rozporu především se zásadou hospodárnosti řízení, je odůvodněná.
Dovolací soud proto uzavírá, že v souzené věci nebyl naplněn žádný z dovolateli uplatněných dovolacích důvodů, takže z tohoto zorného úhlu je třeba napadené rozhodnutí hodnotit jako správné. Dovolání proto bylo podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítnuto. Dovolací soud rozhodoval bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. června 2010
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r
předseda senátu