ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.1332.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 1332/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce J. S. , zastoupeného JUDr. Josefem Kolkou, advokátem se sídlem ve Varnsdorfu, Palackého 2760, proti žalované D. W. , o zaplacení 80.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 8 C 340/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 4. října 2007, č. j. 29 Co 48/2006-85, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 4. října 2007, č. j. 29 Co 48/2006-85, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. října 2005, č. j. 8 C 340/2004-56, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 80.000,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/
o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod označením C 23/1 a C 71/1). Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. namířené proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno; při úvahách o přípustnosti dovolání musí dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž je založeno právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III ÚS 1970/07).
Bez významu jsou tudíž dovolací výhrady žalobce proti skutkovým závěrům odvolacího soudu, že se účastníci dohodli na předání hotového díla v místě bydliště žalované, resp. ve zde žalovanou provozované galerii, a že k předání díla na sjednaném místě nedošlo. Oproti odvolacímu soudu prosazuje žalobce názor, že smlouva účastníků neobsahovala ujednání o předání opravených věcí v místě bydliště žalované, resp. v jí zde provozované galerii (místo předání díla nebylo účastníky takto dohodnuto), a bylo pouze projevem jeho dobré vůle, že věci převzaté k opravě odvezl a přivezl. Má rovněž za to, že v řízení dostatečně prokázal, že hotové dílo žalované v místě jejího bydliště předal. Argumentuje-li v souvislosti s těmito skutkovými námitkami i nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud - stejně jako před ním soud prvního stupně - nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že mu vznikl nárok na doplacení ceny díla.
V rámci přípustného dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. brojí žalobce proti právním závěrům odvolacího soudu, že mu nevzniklo zadržovací právo podle §175 a násl. obč. zák. a že žalovaná není se svým závazkem zaplatit mu cenu díla v prodlení, resp. že nejsou splněny ani další podmínky pro splnění závazku uložením do soudní úschovy
(§568 obč. zák.). Tyto námitky nejsou důvodné. Jestliže odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, které (jak bylo vyloženo) nelze v posuzovaném případě úspěšně zpochybnit,
že žalobce hotové dílo žalované nepředal - a nemá tudíž vůči ní splatnou pohledávku, neboť splatnost ceny díla nebyla účastníky dohodnuta odlišně od úpravy zakotvené v §634
odst. 2 obč. zák. - musí obstát jeho právní závěr, že žalobci nevzniklo zadržovací právo podle §175 a násl. obč. zák., i právní závěr, že žalovaná není se svým závazkem zaplatit cenu díla v prodlení, a přijetím pohovky do soudní úschovy nemohly nastat účinky řádného předání díla zhotovitelem objednateli. Dovoláním zpochybněné právní závěry tak nemohou činit rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významnými.
Tvrzení žalobce, že po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu vyzval žalovanou ke sdělení termínů, ve kterých by jí mohl v jejím bydlišti za účasti několika nestranných svědků zbývající část díla (pohovku) předat, je pro posouzení věci v dovolacím řízení irelevantní, neboť z přezkumné povahy dovolacího řízení vyplývá, že dosavadní skutkový základ věci nemůže být v dovolacím řízení rozšiřován a nové skutečnosti nelze v dovolacím řízení úspěšně uplatnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 20 Cdo 681/2003).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu