ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.1791.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 1791/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném s předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně D. B. , zastoupené JUDr. Pavlem Blanickým, advokátem se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, proti žalovanému J. B., zastoupenému JUDr. Barborou Langerovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, pracoviště Polerady 1/35, o určení vlastnictví a o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 6 C 331/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. srpna 2008, č. j. 31 Co 268/2008-175, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Blanického, advokáta se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. srpna 2008, č. j. 31 Co 268/2008-175, jímž byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha - východ ze dne 17. prosince 2007, č. j. 6 C 331/2006-107, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno; při úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III ÚS 1970/07).
Přestože žalovaný v dovolání avizuje použití dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., ve skutečnosti uplatnil – jak vyplývá z obsahu dovolání – především dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci. Podstatu dovolacích námitek tvoří výtky týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Žalovaný nezpochybňuje právní závěr, že jeho chování vůči rodičům vykazovalo znaky uvedené v §630 obč. zák., oproti odvolacímu soudu však prosazuje názor, že z provedených důkazů (konkrétně z výpovědí žalobkyní navržených svědků) vyplynulo, že stejně se k rodičům choval již záhy poté, co se přestěhoval ze Š. do rodinného domu, který dostal od matky (žalobkyně) darem. Je rovněž přesvědčen, že „ze spisového materiálu lze postavit najisto, že žalobkyně, podporována ostatními členy rodiny, čekala, až zbuduje z půdy nadstandardní podkrovní byt a teprve pak žalovala na vrácení daru“. Argumentuje-li žalovaný nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a uvěřil jeho tvrzení, že ke konfliktům stejné intenzity, ne-li větší, docházelo mezi ním a rodiči již od roku 2002, a že počínání žalobkyně bylo účelové, musel by přisvědčit jím uplatněné námitce promlčení práva žalobkyně na vrácení daru a žalobu již z toho důvodu, jakož i z důvodu aplikace §3 odst. 1 obč. zák., zamítnout. Jak již bylo výše vyloženo, dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Přípustnost dovolání nemohou založit ani výtky žalovaného, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a spočívá v tom, že odvolací soud - ačkoli mohl vyjít ze skutečností, které byly zjištěny v řízení před soudem prvního stupně - nepřisvědčil námitce promlčení s odůvodněním, že ve smyslu §205a o. s. ř. nepřihlíží k nově uplatněným skutečnostem a důkazům. Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přichází do úvahy pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 29 Cdo 962/2006, nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 či ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). V souzené věci uvedená námitka k výkladu procesního předpisu nesměřovala, a nelze jí tak založit přípustnost dovolání. Navíc je zcela neopodstatněná. Odvolací soud totiž nedovodil, že při posouzení námitky promlčení, kterou žalovaný uplatnil teprve v průběhu odvolacího řízení, nemůže přihlížet k novým skutečnostem a důkazům (§205a o. s. ř.). Námitku promlčení neshledal důvodnou proto, že dospěl k závěru, že teprve chování žalovaného od roku 2005, které žalobkyně popsala ve výzvě k vrácení daru, naplnilo znaky skutkové podstaty ustanovení §630 obč. zák. Pokud odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku zmiňuje tzv. nepřípustné novoty, činí tak výhradně v souvislosti s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (konkrétně rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 45/2004), v níž je dovozováno, že nelze vyloučit, aby námitka promlčení práva byla vznesena teprve v odvolacím řízení, avšak při posouzení její důvodnosti je nutné respektovat zásady uvedené v §205a o. s. ř.
Lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobkyni náklady vynaložené v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč (§5 písm. b/, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z těchto částek odvést podle zákona č. 235/2004 Sb. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 16. června 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu