ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.3504.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 3504/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně STAMAX Jaroměř, s.r.o. se sídlem v Jaroměři, Kostelní 39, identifikační číslo osoby 27467805, zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, proti žalované Penny Market s.r.o. se sídlem v Radonicích, Počernická 257, identifikační číslo osoby 64945880, o vydání věci in eventum o zaplacení částky 146.029,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 11 C 150/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. března 2008, č. j. 21 Co 89/2008-56, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení částku 3.060,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2008, č. j. 21 Co 89/2008-56, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha – východ ze dne 30. října 2007, č. j. 11 C 150/2007-31, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalované byla uložena povinnost vydat žalobkyni 16 palet po 60 ks cihel Porotherm 24 P+D P10, 18 palet po 60 ks cihel Porotherm 44 P+D P10 a 13 palet po 70 ks Flachs Therm 11,5 P+D, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 – dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií uvedených v §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, jež se vyznačují zásadním významem (tj. těch, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž posouzení dovolatel zpochybnil). V dovolání lze proto samostatně namítat zásadně jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je zcela vyloučeno; dovolací soud je povinen odvolacím soudem zjištěný skutkový stav převzít.
Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný pod č. 73 v sešitě č. 10 z roku 2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudky ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1145/99, ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný pod č. 46 v sešitě č. 3 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura, či usnesení ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 26 Cdo 1682/2003, ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 20 Cdo 261/2003, a ze dne 6. 1. 2005, sp. zn. 26 Cdo 728/2004). Zpochybňuje-li tedy dovolatelka odvolacím soudem provedenou interpretaci dohody o narovnání námitkou, že smluvní strany si v ní neujednaly, že (a popř. jak) je vypořádáván i jejich právní vztah k věcem, jejichž vydání se domáhá, uplatňuje tím dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který - jak bylo výše vyloženo - není způsobilý přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit.
Bez významu jsou rovněž výhrady, jimiž žalobkyně sice brojí proti právnímu posouzení věci (konkrétně proti závěru, že není ve sporu aktivně legitimována), nicméně jsou založeny pouze na kritice správnosti skutkového zjištění, na němž odvolací soud právní posouzení věci založil. Ani námitkou, že došlo k porušení jejího základního práva vlastnit majetek ve smyslu Listiny základních práv a svobod a práva na soudní ochranu (resp. že jejímu vlastnickému právu nebyla poskytnuta právní ochrana), neboť byla zbavena vlastnického práva k movitým věcem, aniž projevila vůli toto vlastnické právo převést na jiný subjekt, totiž žalobkyně ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž formuluje vlastní skutková zjištění, jejichž prostřednictvím teprve vytýká nesprávné právní posouzení věci. Prosazuje názor, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vyšel z její verze skutku, že dohodou o narovnání ze dne 30. 10. 2006 nebyl upraven vztah účastnic ke stavebnímu materiálu, který na stavbu dodala a nebyl zabudován, musel by dospět k odlišnému posouzení věci a to, že žalovaná požadované movité věci zadržuje neprávem a je jí povinna je vydat. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění.
V rámci dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. nastolila žalobkyně k dovolacímu přezkumu otázku, zda dohoda o narovnání je způsobilým právním titulem pro nabytí vlastnictví ve smyslu §132 odst. 1 obč. zák. Pro závěr, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce, je tato otázka nerozhodná, neboť na ní není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku sice ozřejmuje způsoby nabývání vlastnictví (provádí výklad ustanovení §132 odst. 1 občanského zákoníku v tom smyslu, že „nijak nezapovídá možnost, aby i jiná smlouva /…/ byla právním důvodem nabytí vlastnického práva; takovou smlouvou může být tedy i dohoda o narovnání upravená v ustanovení §585 až §587 občanského zákoníku“), jeho rozhodnutí je však založeno na závěru, že dohodou o narovnání ze dne 30. 10. 2006 byly řešeny (vypořádány) všechny právní vztahy související s prováděním díla (stavby prodejny potravin V Č. K.), jehož se žalobkyně účastnila jako subdodavatel zhotovitele, a které nebylo vzhledem k odstoupení od smlouvy o dílo dokončeno. Dovodil, že žalobou uplatněný nárok není po právu, neboť došlo k narovnání všech (dosud sporných) práv a závazků mezi žalobkyní, žalovanou a společností M-PRO REAL tak, že vůči sobě navzájem již nemají a nebudou uplatňovat žádné další nároky týkající se výstavby prodejny potravin Plus v Č. K. (tudíž ani nárok na vydání na stavbu dodaného stavebního materiálu). Jestliže odvolací soud na nastolené právní otázce své rozhodnutí nezaložil, není důvodu se jí v dovolacím řízení zabývat.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalované náklady, které jí (její právní předchůdkyni) vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 2.250,- Kč (§8, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 510,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 25. listopadu 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu