ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.4251.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 4251/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců 1) V. Ch. a 2) Š. Ch. , zastoupených JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Příbrami, nám. T. G. M. 142, proti žalované Ekonomickým stavbám s. r. o. se sídlem ve Zruči-Senci, Ke Křižovatce 466, zastoupené JUDr. Nadjou Clare Hrušovskou, advokátkou se sídlem v Plzni-Bolevec, Pod Jezerem 2, o zaplacení 70.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Plzni-severu pod sp. zn. 5 C 6/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. června 2007, č. j. 25 Co 124/2007-233, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 31.272,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Antonína Janáka, advokáta se sídlem v Příbrami, nám. T. G. M. 142.
Odůvodnění:
Okresní soud v Plzni-sever (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. srpna 2006, č. j. 5 C 6/2005-185, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 7. září 2006, č. j.
5 C 6/2005-191, uložil žalované povinnost zaplatit (bez určení poměru) žalobcům částku 50.000,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 16. 11. 2004 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu
o zaplacení částky 70.000,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 16. 11. 2004 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Smlouvu o budoucí smlouvě o dílo ze dne
6. 1. 2003, na jejímž základě žalobci složili žalované zálohu ve výši 170.000,- Kč, shledal zcela neplatnou pro neurčitost (§37 občanského zákoníku - dále jen „obč. zák.“) jejího předmětu jako podstatné náležitosti budoucí realizační smlouvy o dílo. Jestliže se dílem rozumí výsledek pracovní činnosti zhotovitele, který má materiální povahu nebo povahu prací a výkonů, pak
v případě zhotovení rodinného domu je nedostatečné určení předmětu díla obecně druhovým označením odkazem na typovou studii zachycenou v katalogu žalované, všeobecné obchodní technické podmínky a místo umístění stavby. Z takového určení není jednoznačné, jaký dům měla žalovaná zhotovit, zejména jeho dispoziční řešení, stavebně-technické řešení, rozměry, použité materiály, napojení na sítě technického vybavení a instalace, konkrétní umístění na pozemku atd. Uvedené bývá upraveno v projektové dokumentaci, která přesně a určitě individualizuje budoucí stavbu. Protože v okamžiku uzavření smlouvy o budoucí smlouvě o dílo neměly smluvní strany k dispozici takovou projektovou dokumentaci (ta měla být předmětem až realizační smlouvy), nebylo zřejmé, jaký konkrétní dům má být zhotoven. Tato neurčitost znamená, že žádná ze smluvních stran by se nemohla úspěšně domáhat u soudu nahrazení prohlášení vůle podle §50a odst. 2 obč. zák. a §161 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovodil, že mezi účastníky došlo konkludentním způsobem k uzavření smlouvy o dílo podle §631 a násl. obč. zák., jejímž předmětem byly shora popsané činnosti žalované a dále byla stejným způsobem uzavřena smlouva příkazní podle §724 a násl. obč. zák., týkající se zastupování žalobců v územním a stavebním řízení. Na základě příkazní smlouvy ovšem žalované nevzniklo právo na odměnu, jelikož stavební povolení nebylo vydáno. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná je podle §457 obč. zák. povinna vrátit žalobcům složenou zálohu ve výši 170.000,- Kč oproti tomu, že žalobci jí uhradí hodnotu plnění, které jim poskytla formou prací a výkonů, spočívajících ve vypracování návrhů a studie rodinného domu, projektové dokumentace a za související inženýrskou činnost; jejich výši vyčíslil znalec Ing. V. Š. částkou 120.000,- Kč, představující obvyklou cenu provedených projektových prací. Požadovali-li žalobci vrácení jen částky 120.000,- Kč a nikoliv celé zálohy ve výši 170.000,- Kč, s ohledem na procesní obranu žalované vůči požadavku na vydání bezdůvodného obohacení, žalobě vyhověl v rozsahu částky 50.000,- Kč.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 25. června 2007, č. j. 25 Co 124/2007-233, změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům 70.000,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 16. 11. 2004 do zaplacení se závěrem o neplatnosti smlouvy ze dne 6. 1. 2003 z důvodu neurčitosti předmětu budoucího díla. Na základě zopakování dokazování nepřevzal závěr soudu prvního stupně o konkludentním uzavření smlouvy o zhotovení projektové dokumentace, neboť vůle smluvních stran (zejména žalobců) k tomu nesměřovala. Přestože bylo prokázáno, že žalobci spolupracovali na vyhotovení studie stavby domu, zúčastnili se tzv. výrobního výboru, na němž došlo k projednání a odsouhlasení projektové dokumentace, a ačkoli mohli vědět, že žalovaná začíná připravovat nebo již projektovou dokumentaci připravuje, nelze z tohoto dovodit jejich vůli k uzavření smlouvy o dílo či smlouvy o zhotovení věci na zakázku. Vycházejíce ze všeobecných obchodních a technických podmínek žalované, které se staly součástí smlouvy ze dne 6. 1. 2003, mohli žalobci důvodně předpokládat, že projektová dokumentace bude zhotovena pro ně zdarma. Na tom nemění nic, že text všeobecných podmínek obsahuje dovětek, podle něhož projektová příprava je zdarma v případě, že stavebník uzavře s žalovanou smlouvu o dílo a stavbu bude žalovaná i provádět. Odvolací soud současně vyslovil pochybnosti o tom, zda lze konkludentně uzavřít úplatnou smlouvu. Jestliže je v protokolu o projednání a odsouhlasení projektové dokumentace ze dne 28. 4. 2003 uvedeno, že „práce na projektovém řešení (dokumentace pro řízení dle stavebního řádu a prováděcí dokumentace) budou zahájeny“, potom to neznamená (s přihlédnutím k obsahu smlouvy ze dne 6. 1. 2003), že žalobci chtěli uzavřít smlouvu o dílo na zhotovení projektové dokumentace; k jejímu zpracování mělo dojít až po uzavření smlouvy o dílo o stavbě rodinného domu. Ostatně jak v bodu 3.6 smlouvy ze dne 6. 1. 2003, tak i v protokolu ze dne 28. 4. 2003 se hovoří jen o přípravě projektové dokumentace a nikoli o jejím zhotovení. Obdobně odvolací soud uzavřel, že mezi účastníky nedošlo k uzavření příkazní smlouvy. Je-li neplatná smlouva ze dne 6. 1. 2003, mají žalobci právo na vrácení zálohy ve výši 170.000,- Kč. Za situace, kdy uznávají, že žalované vznikly náklady na vypracování studie rodinného domu ve výši 50.000,- Kč (viz znalecký posudek Ing. Š.), oprávněně uplatňují požadavek na vrácení částky 120.000,- Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Vyhověl-li soud prvního stupně jejich žalobě co do částky 50.000,- Kč, změnil shora uvedeným způsobem odvolací soud jeho rozsudek v zamítavé části v rozsahu 70.000,- Kč.
V dovolání, jehož přípustnost žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., avizuje mimo dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. taktéž dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Oproti odvolacímu soudu prosazuje závěr, že si u ní žalobci ústně objednali zhotovení projektové dokumentace. Poté, co na jednání 28. 4. 2003 žalobci schválili konečnou verzi studie stavby, představující podklad pro zpracování projektové dokumentace, byl o tomto jednání sepsán protokol. V něm je uvedeno, že jsou ukončeny práce na tzv. zadání stavby a na základě tohoto schválení budou zahájeny práce na projektovém řešení stavby (dokumentace pro řízení podle stavebního řádu a prováděcí dokumentace). Tím, že žalobci aktivně spolupracovali se žalovaným při vytváření studie rodinného domu, podepsali protokol ze dne 28. 4. 2003, vystavili žalované plnou moc k vyřízení stavebního povolení a zaplatili částku 170.000,- Kč objednali zhotovení projektové dokumentace. Žalovaná se neztotožňuje s tvrzením, že si projektovou dokumentaci žalobci neobjednali a že ji zhotovila nad rámec jejich pokynů. S tímto odůvodněním navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci navrhli dovolání jako nedůvodné zamítnout.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Každé podání účastníka řízení - tudíž i dovolání - je nutné posuzovat podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.). Ačkoli žalovaná v dovolání avizuje rovněž použití dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) odvolacímu soudu pouze vytýká, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.). Její výhrady jsou založeny výlučně na kritice skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů. Proti právnímu posouzení věci, tedy proti tomu, jaký právní předpis byl na zjištěný skutkový stav aplikován, jak byl tento právní předpis vyložen nebo jaké právní závěry byly vyvozeny z tohoto skutkového stavu, žalovaná výhrady nevznáší. Pokud argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak jen v tom smyslu, že kdyby odvolací soud vycházel z jiného (podle dovolatelky správného) skutkového závěru, musel by návazně dospět k jinému (rovněž správnému) právnímu posouzení věci.
Už v rozsudku ze dne 29. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 73/2000, vyslovil Nejvyšší soud ČR názor, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení. Obdobně v rozsudku ze dne 31. října 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 46/2002, uvedl dovolací soud, že činí-li soud z obsahu smlouvy (případně z dalších pramenů) zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním; vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje závěry právní, resp. jde o právní posouzení věci.
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolací důvod uvedený v tomto ustanovení se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První splní dovolatelka tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které
z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že soud naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly jinak najevo, je – z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti – logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Svazek 1, pod č. C 8).
Na nesprávnost výsledku činnosti soudu při hodnocení důkazů tak lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.).
Skutkový závěr, že mimo rámec smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 6. 1. 2003 nedošlo k uzavření smlouvy o dílo, jejímž předmětem měla být projektová dokumentace, odvolací soud čerpal ze smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 6. 1. 2003, z dodatku ze dne 1. 7. 2003 ke smlouvě o smlouvě budoucí o dílo, ze všeobecných obchodních a technických podmínek dodávek rodinných domů žalované a z protokolu ze dne 28. 4. 2003. Náležitě a zcela logicky přitom zdůvodnil, proč má zato, že podpis žalobců na protokolu ze dne 28. 4. 2003 a jejich aktivní účast při vypracování studie rodinného domu, resp. účast na tzv. výrobním výboru, nemohou být považovány za projev vůle uzavřít s žalovanou samostatnou smlouvu o zhotovení projektové dokumentace rodinného domu. Rámec jednání smluvních stran byl dán existencí (neplatné) smlouvy ze dne 6. 1. 2003, čemuž odpovídá obsah protokolu ze dne 28. 4. 2003, jehož smyslem bylo ukončit jednání o konečném řešení studie stavby rodinného domu; jestliže součástí smlouvy ze dne 6. 1. 2003 byla dohoda o budoucím předmětu smlouvy o dílo pod bodem 1.2 písm. a) - g), pak po ukončení fáze přípravy studie rodinného domu měly strany smlouvy o smlouvě budoucí uzavřít smlouvu o dílo s předem dohodnutým obsahem, a před zahájením vlastní výstavby měla žalovaná vypracovat dokumentaci potřebnou pro územní rozhodnutí a stavební řízení.
Vzhledem ke shora uvedenému lze uzavřít, že odvolací soud při hodnocení důkazů nepominul podstatné skutečnosti. Skutkový stav, který byl podkladem pro napadené rozhodnutí, tak má podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, neboť výsledek hodnocení důkazů odvolacím soudem odpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o. s. ř.
Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. nebyl tedy užit opodstatněně a jeho prostřednictvím se žalované nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozsudku.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. je neúspěšná žalovaná povinna nahradit žalobcům náklady dovolacího řízení, které představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění], stanovená podle §3 bodu 4., §10 odst. 3, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění částkou 25.560,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, ve výši 600,- Kč a částka 5.112,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
(§137 odst. 3 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. května 2010
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu