ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.4290.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 4290/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce I. M. , proti žalovanému M. V. , zastoupenému Mgr. Zbyňkem Havlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 28, o zaplacení 98.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 8 C 3/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. června 2008, č. j. 20 Co 133/2008-105, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. června 2008, č. j. 20 Co 133/2008-105, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 7. ledna 2008, č. j. 8 C 3/2007-73, v části, jíž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 98.000,- Kč se zde specifikovaným příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. článek II, bod 12. zákona č. 7/2009), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií uvedených v §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod označením C 23/1 a C 71/1). Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. namířené proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno; při úvahách o přípustnosti dovolání musí dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž je založeno právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III ÚS 1970/07).
Bez významu jsou tudíž dovolací výhrady žalovaného, že v řízení nebylo dostatečně prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce, podle níž mu žalobce půjčil 100.000,- Kč, že soud prvního stupně posoudil nesprávně z hlediska závažnosti výpověď svědka J. M. (otce žalobce), vadně vyhodnotil znalecký posudek z oboru písmoznalectví, nezjišťoval, zda mu žalobce předmět půjčky také odevzdal a že odvolací soud tyto nedostatky nenapravil, resp. neúplná skutková zjištění nedoplnil a stejně jako soud prvního stupně rozhodl na podkladě nesprávně a nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci.
Přípustnost dovolání nemohou založit ani výtky žalovaného, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a spočívá v tom, že odvolací soud své rozhodnutí náležitě nezdůvodnil, resp. nevyložil, na základě jakých tvrzení a provedených důkazů učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce a za jakých podmínek a omezil se na pouhé konstatování, že soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy zcela správně“. Dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a/ o. s .ř. může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Vady řízení samy o sobě, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nemohou založit, nejsou-li bezprostředním důsledkem řešení právních otázek procesní povahy, na nichž by napadené rozhodnutí spočívalo (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 29 Cdo 962/2006, nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 či ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). Tak tomu v posuzované věci není.
V rámci přípustného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalovaný namítá, že listina datovaná dnem 11. 4. 2006 není uznáním dluhu ve smyslu §458 obč. zák. (správně §558 obč. zák.). S touto námitkou však není možné v posuzované věci spojovat přípustnost dovolání, neboť odvolací soud neučinil závěr, že ze strany žalovaného došlo k uznání dluhu. Naopak dovodil, že dohoda o splátkách uzavřená dne 11. 4. 2006 sice nebyla uznáním dluhu ve smyslu §558 obč. zák., avšak posloužila jako důkaz, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce. Protože odvolací soud své právní posouzení věci na závěru, že listina ze dne 11. 4. 2006 má současně právní důsledky uznání dluhu ve smyslu §558 obč. zák., nezaložil, nemůže být takový závěr – logicky vzato – ani podroben přezkumu v dovolacím řízení.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. července 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu