ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.5041.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 5041/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky a JUDr. Pavla Krbka Moudré ve věci žalobkyně m. č. P., zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. Š., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 76.250,10 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 268/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2008, č. j. 22 Co 205/2008-138, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 18. září 2007, č. j. 16 C 268/2004-79, uložil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 78.749,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8% ročně od 1. 4. 2001 do zaplacení (výrok I.) a smluvní pokutu ve výši 54.448,20 Kč (výrok II.). Ve zbytku žalobu, co do částky 23.168,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8% ročně od 1. 4. 2001 do zaplacení a co do částky 27.736,80 Kč zamítl (výroky III. a IV.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky V. a VI.).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. prosince 2008, č. j. 22 Co 205/2008-138, rozsudek soudu prvního stupně v napadených vyhovujících výrocích o věci samé změnil jen tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 2.499,20 Kč s 8% úrokem z prodlení od 1. 4. 2001 do zaplacení; jinak tento rozsudek co do částek 76.250,10 Kč s 8 % úrokem od 1. 4. 2001 do zaplacení a 54.448,20 Kč potvrdil. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž vytýká soudům, že „řádně neprovedly všechny navržené důkazy a nesprávně posoudily dokumenty, ze kterých byly odvozeny právní úkony“.
Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (žalovaným) při splnění podmínky uvedené v §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.
Každé podání účastníka řízení - tudíž i dovolání - je nutné posuzovat podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.). Vymezuje-li občanský soudní řád - při splnění zákonných podmínek - jako způsobilý předmět dovolání rozhodnutí odvolacího soudu, má tím na mysli i jednotlivé jeho výroky.
Podle obsahového vymezení směřuje dovolání žalovaného výhradně proti výrokům, jimiž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v částech vyhovujících žalobnímu návrhu. Ostatně proti výroku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení 2.499,20 Kč s příslušenstvím zamítl, by dovolání nebylo ani subjektivně přípustné, neboť k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28, popř. rozsudek ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 154). Změnou rozsudku soudu prvního stupně žalovanému nebyla - objektivně vzato - způsobena újma na jeho právech odstranitelná „odklizením“ uvedeného výroku.
Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, může být přípustné výhradně podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., které míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno; při úvahách o přípustnosti dovolání musí dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž je založeno právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III ÚS 1970/07).
Žalovaný v dovolání uplatnil výlučně dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci. Podstatu jeho dovolacích námitek totiž tvoří výtky týkající se nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Jak již bylo shora zmíněno, tento dovolací důvod nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni, která by jinak měla právo na jejich náhradu, v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. ledna 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu