ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.597.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 597/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. K., proti žalované MUDr. B. D., zastoupené JUDr. Alexandrem Kociánem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Na Vyhlídce 53, o zaplacení 42.000,- Kč s příslušenstvím a o protinávrhu žalované o zaplacení 30.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 9 C 274/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. října 2007, č. j. 14 Co 77/2007-74, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. října 2007, č. j. 14 Co 77/2007-74, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 28. dubna 2006, č. j. 9 C 274/2002-54, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 8. ledna 2007, č. j. 9 C 274/2002-63, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 42.000,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 29. 8. 2002 do zaplacení, zamítnut protinávrh žalované na zaplacení 30.600,- Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o nákladech řízení účastníků, státu a o soudním poplatku. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Shodně se soudem prvního stupně vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli ústně smlouvu o dílo, na základě které měl žalobce pro žalovanou vypracovat projektovou dokumentaci na přestavbu a přístavbu jejího domu v A. Bylo ujednáno, že dílo bude provedeno za odměnu, avšak nebyla sjednána její výše. Nebyl sjednán ani termín provedení díla. Žalobce se současně zavázal zajistit práce související se získáním stavebního povolení na úpravy podle projektové dokumentace a žalovaná jej za tímto účelem dne 3. 5. 2000 zmocnila k zastupování ve stavebním řízení. Dne 15. 5. 2000 vyfakturoval žalobce žalované cenu díla částkou 47.000,- Kč se splatností 30. 5. 2007. Žalovaná mu zaplatila pouze 5.000,- Kč s odůvodněním, že jí vzniknou „vícenáklady“ a že žalobcem dodaná projektová dokumentace je předražená. Stavební povolení bylo vydáno dne 19. 7. 2000, žalobce proti němu podal odvolání, které žalovaná vzala zpět, a to nabylo právní moci dne 5. 8. 2000. V řízení ustanovený soudní znalec stanovil obvyklou cenu projektové dokumentace částkou 50.538,- Kč a žalobcem zpracovanou projektovou dokumentaci ocenil (s přihlédnutím k jejím nedostatkům) pouze částkou 9.400,- Kč. Správným shledal odvolací soud rovněž právní posouzení věci soudem prvního stupně. Ve shodě s ním uzavřel, že pro platnost smlouvy o dílo není podmínkou sjednání výše ceny díla a objednatel je v takovém případě povinen v souladu s §634 obč. zák. zaplatit za dílo cenu přiměřenou. Vzhledem k absenci ujednání o termínu provedení díla a splatnosti jeho ceny jsou strany povinny plnit si prvního dne poté, kdy byly o plnění požádány (§563 obč. zák.). Žalobce jako zhotovitel díla splnil závazek nejpozději okamžikem, kdy stavební povolení vydané na základě projektové dokumentace zhotovené podle smlouvy nabylo právní moci. Okamžikem, kdy svůj závazek splnil, mu byla žalovaná povinna podle §634 odst. 2 obč. zák. zaplatit přiměřenou cenu díla. Tato cena byla stanovena znalcem a soud prvního stupně z ní správně vycházel. Důvodnou neshledal odvolací soud námitku žalované, že přiměřenou je cena ve výši 9.400,- Kč, kterou žalobcem vypracovaná projektová dokumentace podle vyjádření znalce ve skutečnosti - z důvodu vad - měla. Znalec totiž nebyl povolán k určení skutečné ceny dokumentace, nýbrž ceny přiměřené; zjištění skutečné ceny není vzhledem k ostatnímu zjištěnému skutkovému stavu relevantní. Jestliže bylo dílo vadné, měla žalovaná právo na slevu z ceny díla, ovšem za předpokladu, že by právo z odpovědnosti za vady uplatnila v záruční době, která je podle §646 i §504 obč. zák. šest měsíců. Právo vůči žalobci uplatnila teprve 3. 6. 2003, tedy po uplynutí záruční doby, a navíce se nejednalo o právo z odpovědnosti za vady, ale o požadavek na náhradu škody. Nároky žalované z odpovědnosti za vady tak zanikly. Jako nedůvodný hodnotil odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně rovněž protinávrh žalované na zaplacení částky 30.600,- Kč představující rozdíl mezi odměnou za dílo ve výši 9.400,- Kč a škodou, která měla žalované vzniknout provozní činností žalobce (§420a obč. zák.). Žalobce nevyvíjel provozní činnost a mezi částkami zaplacenými žalovanou třetím osobám (žalovaná zaplatila 36.000,- Kč jako smluvní pokutu L. G. s tím, že byl nucen přerušit práce na objektu žalované od 3. do 20. 7. 2000, a 4.000,- Kč J. B. za projekt instalace plynového etážového topení do předmětného objektu, který nevycházel z projektu žalobce) a jednáním žalobce navíc nebyla prokázána příčinná souvislost. Protože nebylo ani zjištěno, že by žalobce svým jednáním porušil nějakou svoji povinnost, není požadavek žalobkyně důvodný ani z hlediska obecné odpovědnosti za škodu (§420 obč. zák.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze zásadního právního významu dovoláním napadeného rozhodnutí. Za zásadně právně významné považuje jednak posouzení „zda vzniká zhotoviteli podle právní regulace smlouvy o dílo v obč. zák. nárok na zaplacení ceny díla v okamžiku, kdy sám považuje dílo za dokončené, ačkoliv dílo není provedeno řádně, tedy neodpovídá výsledku zamýšlenému smlouvou o dílo, platným právním předpisům a závazným technickým normám“ a dále otázku „zda je přiměřená cena díla ve smyslu §633 odst. 1 obč. zák. cenou díla zamýšleného smlouvou o dílo v daném místě a čase obvyklou anebo cenou díla zhotovitelem na základě smlouvy o dílo skutečně zhotoveného se zohledněním cenových specifik v určitém místě a čase“ . Je přesvědčena, že zhotoviteli vzniká nárok na cenu díla až jeho řádným provedením, jak smlouva, platné právní předpisy a závazné technické normy předpokládají. Dále má zato, že žalobci nelze přiznat cenu bezvadného díla, a to bez ohledu na skutečnost, zda mu vady dokumentace řádně vytkla. Pokud jde o vzájemný návrh, oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že žalobce své povinnosti zhotovitele porušil, když neprovedl dílo podle smlouvy, tedy řádně, což ve svém posudku konstatoval i ustanovený znalec.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalovanou) při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v posuzované věci přípustné.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); z této skutečnosti mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
V rámci přípustného dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zpochybnila žalovaná závěry odvolacího soudu, že žalobci vzniklo právo na zaplacení ceny díla a že při stanovení ceny díla podle §634 obč. zák. je namístě vycházet z přiměřené ceny (tj. ceny obvyklé v daném místě a čase) bez ohledu na vady díla.
Již ve svém rozsudku ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 48/2002, Nejvyšší soud vyjádřil názor, že zhotovitel má právo na zaplacení ceny díla i v případě, že objednatel dílo převzal a dílo je vadné, neboť v takovém případě může uplatnit objednatel právo z odpovědnosti za vady ve smyslu §645 odst. 1 obč. zák., podle něhož zhotovitel odpovídá za vady, které má věc zhotovená na zakázku při převzetí objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době; stejně odpovídá za to, že věc má vlastnosti objednatelem při zakázce vymíněné. Naopak zhotovitel nemá právo na zaplacení ceny díla, jestliže dílo nebylo provedeno ve smyslu §633 odst. 1 obč. zák. podle smlouvy, řádně (bez vad) a v dohodnuté době a objednatel dílo nepřevzal, když podle §650 obč. zák. pro objednatele vyplývá povinnost převzít jen zhotovené dílo. Od takto formulovaného závěru nemá dovolací soud se odchýlit ani v posuzované věci, kdy žalovaná zhotovené dílo od žalobce prokazatelně převzala. Protože odvolací soud v posuzovaném případě respektoval uvedenou judikaturu dovolacího soudu, nemůže jeho závěr, že žalobci vzniklo právo na zaplacení ceny díla, přestože vykazovalo vady, coby zásadně právně významný přípustnost dovolání založit.
Podle §634 odst. 1 obč. zák. není-li výše ceny sjednána smlouvou nebo stanovena zvláštními předpisy, je třeba poskytnout cenu přiměřenou.
Výklad citovaného ustanovení nepřináší v soudní praxi potíže. Vyplývá z něho, že nebyla-li výše ceny přímo upravena na základě obecně závazných předpisů o cenách, nebyla-li ani dohodnuta nebo jestliže cenová opatření umožňují sjednání ceny v určitém rozmezí a výše ceny nebyla sjednána, je objednatel povinen zaplatit cenu přiměřenou. Zákon sice sám nestanoví, co se rozumí pod pojmem „přiměřená cena“, avšak ustálená právní praxe již dovodila, že přiměřenou se rozumí cena, která je v době uzavření smlouvy obvyklá v daném místě za dílo srovnatelných vlastností vzhledem k náročnosti provedení díla, délce doby, po kterou bylo zhotovováno a podobně. Dojde-li ke sporu, soudu přísluší, aby po posouzení nákladů potřebných na zhotovení díla (hodnoty materiálu, energie, vynaložené práce apod.) a obvyklého zisku stanovil, jaká cena je přiměřená, popř. zda zhotoviteli přísluší maximální cena podle cenového předpisu, nebo cena nižší. V posuzovaném případě byla přiměřená cena za pomoci důkazu znaleckým posudkem zjištěna ve výši 50.538,- Kč. Při stanovení přiměřené ceny nelze zohledňovat případné vady díla, neboť by tím docházelo k obcházení institutu odpovědnosti za vady díla. Uplatněním práva z odpovědnosti za vady se žalovaná mohla případně domáhat slevy z přiměřené ceny díla. Práva z odpovědnosti za vady díla však nevyužila, v důsledku toho toto její právo zaniklo a absenci uplatnění práva z odpovědnosti za vady nelze (po lhůtě) napravit tím, že vady díla budou promítnuty v přiměřenosti ceny díla, které žalovaná původně převzala jako bezvadné. Odvolací soud tudíž i tuto právní otázku, kterou žalovaná předložila k přezkumu v dovolacím řízení, posoudil v souladu s obecně přijímanou soudní praxí, a protože ji nerozhodl v rozporu s hmotným právem, nelze ani s tímto závěrem odvolacího soudu spojovat přípustnost dovolání žalované.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej znění §241a odst. 3 o. s. ř.); při úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III ÚS 1970/07).
S ohledem na výše uvedené jsou bez významu dovolací námitky, jimiž žalovaná zpochybňuje závěr o nedůvodnosti jejího vzájemného návrhu na náhradu škody. Tento závěr založil odvolací soud jednak na zjištění, že činnost žalobce (projektanta) nebyla činností provozní (tedy organizovanou směřující ke splnění určitého cíle), a zejména na zjištění, že mezi činností žalobce, který projektovou dokumentaci zpracoval do 5. 8. 2000 (termín splnění nebyl účastníky sjednán) a škodou, která žalované vznikla tím, že zaplatila třetí osobě smluvní pokutu nebo tím, že třetí osobě uhradila cenu projektu pro vytápění prostor, nebyl vztah příčinné souvislosti. Žalovaná totiž uzavřela smlouvu o stavebních pracích před právní mocí rozhodnutí o stavebním povolení, stavební povolení bylo vydáno na základě žalobcem zpracované dokumentace, tzn. dokumentace nemohla vykazovat vady, které bránily, aby podle ní byla stavba provedena. Oproti odvolacímu soudu prosazuje žalovaná nadále názor, že škoda jí vznikla v důsledku chování žalobce (proto, že „porušil své povinnosti zhotovitele, když neprovedl dílo podle smlouvy, tedy řádně“ ). Otázka příčinné souvislosti mezi určitým protiprávním úkonem a konkrétní škodou je otázkou skutkovou; soud zjišťuje její existenci. Žalovaná tak zpochybňuje právní posouzení věci výhradně skutkovými námitkami, což je – jak bylo výše vyloženo – v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno.
Lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalované právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. února 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu