ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.81.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 81/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně R. Š., zastoupené JUDr. Rajmundem Kroupou, advokátem se sídlem v Praze 8, Kobyliská 179/23, proti žalované R. C., o zaplacení částky 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 3 C 150/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. června 2009, č. j. 27 Co 240/2009-66, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. června 2009, č. j. 27 Co 240/2009-66, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 20. května 2008, č. j. 3 C 150/2007-21, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej znění §241a odst. 3 o. s. ř.); při úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III ÚS 1970/07).
Bez významu je tudíž dovolací námitka, že soud prvního stupně pochybil (a odvolací soud toto pochybení nenapravil), pokud - ignoruje předžalobní upozornění adresované žalované a připojené k žalobě - uzavřel, že žalobkyně neprokázala, resp. ani netvrdila, že v zákonné prekluzivní lhůtě uplatnila vady předmětu prodeje u žalované.
Výhradou k procesnímu postupu soudů (konkrétně výtkou, že soud prvního stupně jí odňal právo na spravedlivý proces, neboť rozhodl v nepřítomnosti účastnic a její neúčast na jednání hodnotil jako „neomluvenou jejím zaviněním“ a odvolací soud nevyslyšel její návrhy na doplnění dokazování s tím, že v odvolacím řízení již nelze provádět dokazování a uvádět nové skutečnosti) žalobkyně vytýká zmatečnost řízení (§229 odst. 3 o. s. ř.). Jak vyplývá z doslovného znění §242 odst. 3 o. s. ř., je dovolací soud oprávněn zabývat se zmatečností podle §229 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. pouze tehdy, je-li dovolání v dané věci přípustné; sama o sobě tato vada přípustnost dovolání nemůže založit (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). K nápravě tzv. zmatečnostních vad řízení totiž slouží primárně žaloba pro zmatečnost (§229 a násl. o. s. ř.).
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované, která by jinak měla právo na jejich náhradu, v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. února 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu